Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1099/2022

22 Cdo 1099/2022-259

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobců a) K. D., narozeného XY, a b) V. D., narozené XY, obou bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Ing. Janem Fišerem, advokátemsesídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, protižalovanému A. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Barborou Kölblovou, advokátkou se sídlem v Říčanech, Tyrše a Fügnera 685/4, o odstranění stavby a ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, č. j. , 239/2021-229, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. -185, uložil žalovanému povinnost vlastním nákladem odstranit přesah střechy domu č. p. XY, který je součástí pozemku parc. č. st. XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY tak, aby přesah střechy nepřesahoval jihovýchodní obvodovou zeď domu č. p. XY na pozemek parc. č. XY zapsaný na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY (výrok I), a přesah střechy a zateplení domu č. p. XY, který je součástí pozemku parc. č. st. XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY tak, aby přesah střechy a zateplení domu nepřesahovaly jihovýchodní obvodovou zeď domu č. p. XY na pozemek parc. č. XY zapsaný na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY (výrok III), zamítl žalobu o uložení žalovanému povinnosti zdržet se rušení vlastnického práva žalobců k pozemku parc. č. XY zapsanému na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY (výrok II) a k pozemku parc. č. XY zapsanému na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY (výrok IV.), rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok V) a o základu nákladů řízení státu (výroky VI a VII).

Usnesením ze dne 8. 6. 2021, č. j. -206, soud prvního stupně rozhodl o výši nákladů řízení státu ve vztahu mezi žalobci a státem (výrok I) a ve vztahu mezi žalovaným a státem (výrok II).

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2021, č. j. , 239/2021-229, k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému vlastním nákladem odstranit přesah střechy domu č. p. XY, který je součástí pozemku parc. č. st. XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY tak, aby přesah střechy nepřesahoval jihovýchodní obvodovou zeď domu č. p. XY na pozemek parc. č. XY zapsaný na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY (výrok I), a ve výroku III tak, že zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému vlastním nákladem odstranit přesah střechy a zateplení domu č. p. XY, který je součástí pozemku parc. č. st. XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY tak, aby přesah střechy a zateplení domu nepřesahovaly jihovýchodní obvodovou zeď domu č. p. XY na pozemek parc. č. XY zapsaný na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY (výrok II), ve výroku VII ve spojení s výrokem II usnesení tak, že žalobcům uložil povinnost zaplatit České republice 3 520,44 Kč s tím, že plněním v té části, v níž bylo plněno jedním ze žalobců, zaniká povinnost k plnění druhého ze žalobců (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok IV). Ve výrocích II a IV nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním dotčen.

Odvolací soud žalobu neshledal důvodnou, když uzavřel, že , (dále jen „o. z.“), na zjištěný skutkový stav nedopadá, odkázal na o. z., a požadavek žalobců na odstranění přesahu střechy považoval za zjevné zneužití práva podle o. z.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci (dále i jen „dovolatelé“) dovolání. Přípustnost opírají o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení právní otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Odvolací soud se měl podle žalobců odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. při řešení otázky, zda je přesah části střechy do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu neoprávněnou stavbou podle § 1085 o. z. Odvolací soud měl posoudit přesah střechy domu žalovaného č. p. XY o ploše 3 m2 nad pozemek žalobců jako neoprávněnou stavbu podle § 1085 o. z., nikoli jako dovolené užívání prostoru nad pozemkem žalobců podle § 1023 o. z. Odvolací soud se nevypořádal v této souvislosti s právní argumentací žalobců a soudu prvního stupně a pouze konstatoval, že se jedná o právní úpravu, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, stejně jako citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Odůvodnění odvolacího soudu je stručné a vnitřně rozporné. Odvolací soud porušil § 13 o. z., když neuvedl, proč nelze na danou věc použít rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. . Za nesprávnou považují žalobci i argumentaci odvolacího soudu, že žaloba je zjevným zneužitím práva z jejich strany, které ve smyslu § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný věděl, že pozemek, nad nímž se nachází přesah střechy, nevlastní, a není tedy oprávněn na něm přesah střechy realizovat.

Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí. Souhlasí se závěry odvolacího soudu. Žalobci zneužívají svého vlastnického práva, které je žalovaným omezováno jen v teoretické rovině, k dosažení jiného cíle, a to odstranění okna a zvýšení zdi u pochozí terasy nemovitosti žalovaného.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a . V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Ke zneužití práva:

Dovolatelé v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, pokud jde o námitky týkající se zneužití práva, v dovolání řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelé tedy nevymezují, jaké předpoklady přípustnosti podle byly naplněny, přičemž neuvádí žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani neformulují otázku, která by dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena či je rozhodována rozdílně, stejně jako nesdělují žádnou právní otázku, jež by měla být posouzena jinak, tedy to, v čem konkrétně spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , dostupné stejně jako další uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , dostupné stejně jako i další uvedená rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

Dovolání představuje pouhou polemiku se závěry odvolacího soudu, která bez zákonných náležitostí nemůže vést k založení přípustnosti dovolání.

Dovolací soud se proto nemohl dovoláním žalobců v této části po věcné stránce vůbec zabývat, neboť trpí vadami, pro které je byl nucen bez dalšího odmítnout ( ).

K neoprávněné stavbě:

Z ustálené judikatury dovolacího soudu vyplývá, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. ).

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacímu důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolateli uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srovnej ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je nepřípustné jako celek (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. ).

Jelikož dovoláním řádně nezpochybněný závěr o zneužití práva žalobci obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, není v projednávané věci dovolání přípustné ani pro posouzení otázky, zda je přesah části střechy do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu neoprávněnou stavbou podle § 1085 o. z., resp. nakolik lze v daném případě použít § 1023 o. z.

K nákladům řízení:

Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání objektivně přípustné [ ].

Přípustnost dovolání nemůže sama o sobě založit ani tvrzená vada řízení (nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu). K ní může dovolací soud přihlédnout až za situace, že shledá z jiného důvodu dovolání přípustným (viz a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto usnesením, může se žalovaný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 12. 5. 2022

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu