Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1182/2022

25 Cdo 1182/2022-48

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: L. P., narozená XY, bytem XY, zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Šváchou, sídlem Újezd 409/19, 110 00 Praha 1, proti žalované: České dráhy, a. s., IČO 70994226, sídlem nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021, č. j. -39, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4. 8. 2021, č. j. -32, odmítl podání žalobkyně ze dne 20. 1. 2021 s odůvodněním, že je přes výzvu k jeho opravě neprojednatelné, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2021, č. j. -39, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně se uvedeným podáním domáhala vydání mezitímního rozsudku, jímž by bylo konstatováno, že její nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy na zdraví utrpěné dne 24. 1. 2018 ve vlaku provozovaném žalovanou, je opodstatněný a o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Popřípadě žalobkyně v rámci zjednodušení řízení s ohledem na nákladné znalecké prokazování výše majetkové újmy a nároku na náhradu škody na zdraví souhlasila s tím, aby soud, pokud uzná její nárok podle , , vedl zjednodušené řízení toliko o náhradě této nemajetkové újmy a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud uzavřel, že přes výzvu okresního soudu k odstranění vad žaloba nesplňuje náležitosti vyžadované zejména proto, že specifikace jednotlivých dílčích nároků na náhradu škody je zcela nedostatečná. Žalobkyně vůbec nevymezila, jak vysoké jsou jednotlivé nároky na náhradu škody na zdraví, spočívající v náhradě bolestného, psychických útrap a ztížení společenského uplatnění, stejně tak nekvantifikovala náhradu majetkové škody. To navíc za situace, kdy doplnění žaloby podmiňovala vydáním mezitímního rozsudku ve věci. Tyto nedostatky tak brání pokračování v řízení, neboť žaloba zůstala neprojednatelnou.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Uvedla, že soud měl primárně bez ohledu na druh uplatněné škody posoudit odpovědnost žalované. Ta je klíčová pro další postup ve věci a další dokazování, proto i specifikace škody byla v tomto stádiu řízení zbytečná. Soud není, na rozdíl od správního práva, vázán výlučně návrhem žalobkyně, ale posuzuje a rozhoduje věc tak, aby navrhované skutečnosti a uplatněný nárok byly v souladu. Žalobkyně navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), zastoupenou advokátem ve smyslu

Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

Žalobkyně v dovolání směšuje předpoklady přípustnosti dovolání a dovolací důvody, a ačkoli cituje obsah ustanovení , nevymezila, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení které právní otázky odchýlil, která konkrétní právní otázka, na níž je napadené rozhodnutí založeno, v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je rozhodována dovolacím soudem rozdílně anebo (ač již byla dovolacím soudem vyřešena) má být posouzena jinak.

Již vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelkou v zákonné lhůtě odstraněny ( ), jsou dány důvody pro to, aby dovolací soud dovolání podle odmítl.

Pro úplnost lze dodat: Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité, nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).

Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, tedy přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje. Žalobce může rovněž požadovat, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích (např. na náhradu škody) se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků). I v takovém případě musí žalobce ve sporném řízení, v němž je soud žalobním návrhem ve smyslu vázán (a řízení o náhradu majetkové a nemajetkové újmy na zdraví takovým řízením bezpochyby je), v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými vylíčí skutek, z nějž tyto nároky dovozuje, a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, pod C 2261, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. ). Nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle o. z. tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 7/2019 „Sb. rozh. obč.“). Žaloba, v níž žalobce uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví, je neurčitá, jestliže uvádí pouze jedinou souhrnnou částku požadované náhrady a nerozděluje ji na jednotlivé dílčí nároky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 18692 – ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. ).

Ze žaloby v této věci vyplývá, že žalobkyně uplatnila více nároků na náhradu újmy na zdraví, které mají samostatný skutkový základ, jedná se o náhradu bolestného, psychických útrap, ztížení společenského uplatnění, další nemajetkové a majetkové újmy; nemajetkovou újmu pak bez bližšího rozlišení vyčíslila částkou 2 000 000 Kč. Žalobkyně však byla povinna v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, z nichž by vyplývalo, jakou konkrétní újmu utrpěla, a rovněž byla povinna uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučinila ani po výzvě soudu prvního stupně a žalobu řádně nedoplnila, soudy obou stupňů v souladu s ustálenou judikaturou dovodily, že žaloba nesplňuje náležitosti stanovené v , že uvedené nedostatky žaloby nadále brání jejímu projednání a že nezbývá než její podání podle odmítnout.

I kdyby tedy dovolací soud s maximální vstřícností k dovolatelce dovodil explicitně nevyjádřené tvrzení o naplnění předpokladů přípustnosti dovolání, dovolání by musel odmítnout pro (zjevnou) nepřípustnost ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 5. 2022

JUDr. Robert Waltr předseda senátu