Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
1804F63D41C5D0D6C12588930017CFE0.html
HTML · 16.93 KB
No categories available
25 Cdo 1182/2022
25 Cdo 1182/2022-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: L. P., narozená XY, bytem XY, zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Šváchou, sídlem Újezd 409/19, 110 00 Praha 1, proti žalované: České dráhy, a. s., IČO 70994226, sídlem nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 27/2021 , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021, č. j. 30 Co 340/2021 -39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4. 8. 2021, č. j. 63 C 27/2021 -32, odmítl podání žalobkyně ze dne 20. 1. 2021 s odůvodněním, že je přes výzvu k jeho opravě neprojednatelné, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2021, č. j. 30 Co 340/2021 -39, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně se uvedeným podáním domáhala vydání mezitímního rozsudku, jímž by bylo konstatováno, že její nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy na zdraví utrpěné dne 24. 1. 2018 ve vlaku provozovaném žalovanou, je opodstatněný a o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Popřípadě žalobkyně v rámci zjednodušení řízení s ohledem na nákladné znalecké prokazování výše majetkové újmy a nároku na náhradu škody na zdraví souhlasila s tím, aby soud, pokud uzná její nárok podle § 2971 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , vedl zjednodušené řízení toliko o náhradě této nemajetkové újmy a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud uzavřel, že přes výzvu okresního soudu k odstranění vad žaloba nesplňuje náležitosti vyžadované § 79 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zejména proto, že specifikace jednotlivých dílčích nároků na náhradu škody je zcela nedostatečná. Žalobkyně vůbec nevymezila, jak vysoké jsou jednotlivé nároky na náhradu škody na zdraví, spočívající v náhradě bolestného, psychických útrap a ztížení společenského uplatnění, stejně tak nekvantifikovala náhradu majetkové škody. To navíc za situace, kdy doplnění žaloby podmiňovala vydáním mezitímního rozsudku ve věci. Tyto nedostatky tak brání pokračování v řízení, neboť žaloba zůstala neprojednatelnou.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Uvedla, že soud měl primárně bez ohledu na druh uplatněné škody posoudit odpovědnost žalované. Ta je klíčová pro další postup ve věci a další dokazování, proto i specifikace škody byla v tomto stádiu řízení zbytečná. Soud není, na rozdíl od správního práva, vázán výlučně návrhem žalobkyně, ale posuzuje a rozhoduje věc tak, aby navrhované skutečnosti a uplatněný nárok byly v souladu. Žalobkyně navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. o. s. ř.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ).
Žalobkyně v dovolání směšuje předpoklady přípustnosti dovolání a dovolací důvody, a ačkoli cituje obsah ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , nevymezila, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení které právní otázky odchýlil, která konkrétní právní otázka, na níž je napadené rozhodnutí založeno, v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je rozhodována dovolacím soudem rozdílně anebo (ač již byla dovolacím soudem vyřešena) má být posouzena jinak.
Již vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelkou v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), jsou dány důvody pro to, aby dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost lze dodat: Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité, nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002 , publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).
Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, tedy přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje. Žalobce může rovněž požadovat, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích (např. na náhradu škody) se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků). I v takovém případě musí žalobce ve sporném řízení, v němž je soud žalobním návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vázán (a řízení o náhradu majetkové a nemajetkové újmy na zdraví takovým řízením bezpochyby je), v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými vylíčí skutek, z nějž tyto nároky dovozuje, a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003 , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, pod C 2261, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4014/2010 ). Nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle § 2958 o. z. tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 , uveřejněné pod číslem 7/2019 „Sb. rozh. obč.“). Žaloba, v níž žalobce uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví, je neurčitá, jestliže uvádí pouze jedinou souhrnnou částku požadované náhrady a nerozděluje ji na jednotlivé dílčí nároky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2596/2018 , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 18692 – ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. I. ÚS 3006/19 ).
Ze žaloby v této věci vyplývá, že žalobkyně uplatnila více nároků na náhradu újmy na zdraví, které mají samostatný skutkový základ, jedná se o náhradu bolestného, psychických útrap, ztížení společenského uplatnění, další nemajetkové a majetkové újmy; nemajetkovou újmu pak bez bližšího rozlišení vyčíslila částkou 2 000 000 Kč. Žalobkyně však byla povinna v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, z nichž by vyplývalo, jakou konkrétní újmu utrpěla, a rovněž byla povinna uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučinila ani po výzvě soudu prvního stupně a žalobu řádně nedoplnila, soudy obou stupňů v souladu s ustálenou judikaturou dovodily, že žaloba nesplňuje náležitosti stanovené v § 79 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , že uvedené nedostatky žaloby nadále brání jejímu projednání a že nezbývá než její podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. odmítnout.
I kdyby tedy dovolací soud s maximální vstřícností k dovolatelce dovodil explicitně nevyjádřené tvrzení o naplnění předpokladů přípustnosti dovolání, dovolání by musel odmítnout pro (zjevnou) nepřípustnost (§ 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Robert Waltr předseda senátu