Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 112/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jiřího Zemánka mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného Mgr. et Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou se sídlem Palackého 389/7, 301 00 Plzeň, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2013 č. j. -362 , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Včas podanou a z hlediska zákonem stanovených formálních náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 1. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného výroku rozhodnutí z důvodu namítaného porušení svých základních práv zaručených , , , , a 4 d (dále jen " "), y (dále jen " "), Úmluvy o právech dítěte a ustanovením a , o rodině.

2. Napadeným výrokem I rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") byl změněn výrok III rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 30. 5. 2013 č. j. -335, kterým byl upraven styk stěžovatele s nezletilou dcerou. Krajský soud rozhodoval na podkladě odvolání obou rodičů, přičemž oběma částečně vyhověl. Napadený výrok III rozsudku soudu prvního stupně upravil tak, že změnil původní rozsah styku stěžovatele s nezletilou, stanovený na "každý lichý kalendářní týden od čtvrtka 16:00 hodin do neděle 18:00 hodin", na "každý lichý kalendářní týden od pátku 16:00 hodin do neděle 19:00 hodin", dále prodloužil styk otce s nezletilou v době velikonočních a vánočních svátků o 1 hodinu, styk v období jarních prázdnin změnil z lichého kalendářního roku na sudý s tím, že v roce 2014 je o jarních prázdninách oprávněna mít u sebe nezletilou matka a konečně doplnil chybějící úpravu styku otce s nezletilou o podzimních prázdninách. Pokud jde o změnu začátku víkendového styku, krajský soud ji odůvodnil s přihlédnutím na věk nezletilé (v době rozhodování 8 let), hodnocení osobnosti nezletilé znalcem (introvertní, zvýšená citlivost a úzkost, projevy emoční nestability a vztahové nejistoty) a s přihlédnutím k závěrům znalce, dle nichž nezletilá má citový vztah k oběma rodičům, přičemž však na vědomé úrovni preferuje matku a žití s ní. Ve zbylé části respektoval dohodu rodičů a promítnul ji do výrokové části rozsudku.

3. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení té části napadeného rozsudku, v níž krajský soud zkrátil jeho styk s nezletilou z období čtvrtek 16:00 hodin až neděle 18:00 hodin, na období pátek 16:00 hodin až neděle 19:00 hodin. Má za to, že rozhodnutí krajského soudu bylo v této části zcela svévolné, neboť soud nepřihlédl k citové orientaci dítěte, výchovným schopnostem a odpovědnosti rodičů, stabilitě výchovného prostředí a schopnosti rodičů dohodnout se na výchově dítěte, čímž porušil ustanovení y. Rozhodnutí dále považuje za diskriminační a spatřuje v něm zcela jasné zvýhodnění matky z důvodu pohlaví, a tedy rozpor s y. Soud dle jeho názoru porušil i právo nezletilé dle y, neboť rozhodoval v rozporu se zájmem nezletilé na stejné péči obou rodičů. Porušena byla i jeho procesní práva garantovaná a y, a to zejména v důsledku nerovného přístupu soudů k němu a matce nezletilé. Stěžovatel konečně tvrdí porušení Úmluvy o právech dítěte, jež spatřuje zejména v tom, že krajský soud svým rozhodnutím popřel postulát týkající se společné odpovědnosti za dítě, neboť stěžovateli přiznal omezené právo styku s nezletilou.

tu

II.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněná.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d) y, a násl. ] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jeho úlohou naopak není nahrazovat roli obecných soudů při výkladu a aplikaci podústavních hmotněprávních či procesněprávních předpisů. Sám totiž ve vztahu k nim není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se obecné soudy dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.

7. V nyní projednávaném případě Ústavní soud nezjistil, že by v závěrech napadeného rozhodnutí došlo k ústavněprávnímu pochybení. Přesto, že odůvodnění napadeného rozhodnutí lze vytknout určitou stručnost, je z něj seznatelné, že zkrácení začátku víkendového styku o jeden den považoval krajský soud za vhodné s ohledem na zájmy nezletilé, které v daném případě převážily nad zájmem otce a s ohledem na to, že nezletilá žití s matkou preferuje. Krajský soud v tomto směru odkazuje na závěry znalce, dle něhož má nezletilá introvertní osobnost, projevuje se u ní zvýšená citlivost a úzkost, emoční nestabilita a vztahová nejistota. Ústavní soud tudíž neshledává, že by byl předmětný závěr projevem svévole či v rozporu s principy spravedlnosti. Z rozhodnutí je zjevné, že krajský soud neopomíjí ani práva či zájmy stěžovatele, když ostatně sám konstatuje, že nezletilá má citový vztah k oběma rodičům, přičemž však doplňuje, že na vědomé úrovni preferuje matku a žití s ní. Pokud se týká námitek stěžovatele týkajících se jeho údajné diskriminace, Ústavní soud konstatuje, že žádné známky diskriminačního přístupu ze strany krajského soudu neshledal, což je ostatně patrné i ze skutečnosti, že krajský soud vyhověl i některým odvolacím námitkám stěžovatele. Skutečnost, že krajský soud zkrátil víkendový styk stěžovatele s nezletilou o 24 hodin, sama o sobě diskriminaci nenasvědčuje. Za těchto okolností zde neexistuje prostor pro zásah Ústavního soudu, neboť není jeho úkolem výše uvedené závěry obecného soudu přehodnocovat.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2015

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu