Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3348/2021

27 Cdo 3348/2021-857

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatele OSDA - ČR - MUZO, pobočného spolku, se sídlem v Ostravě, Nádražní 532/157, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 75057514, zastoupeného JUDr. Josefem Jurasem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, PSČ 702 00, za účasti Global Payments Europe, s. r. o., se sídlem v Praze 10, V Olšinách 626/80, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27088936, zastoupené Mgr. Petrou Ledvinkovou, advokátkou, se sídlem v Hostivicích, Lipová 595, PSČ 253 01, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2020, č. j. -759, takto:

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 8. 2013, č. j. -430, zamítl návrh na zahájení řízení, kterým se navrhovatel postupem podle , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), domáhá přezkoumání přiměřenosti protiplnění za akcie emitované společností Global Payments Europe, a. s., identifikační číslo osoby 00001155 (dále jen „společnost“), o nominální hodnotě 1.000 Kč (dále též jen „akcie“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když jeho předchozí usnesení ze dne 21. 5. 2015, č. j. -516, Nejvyšší soud k dovolání navrhovatele usnesením ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. , zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Nejvyšší soud již v přechozím rozhodnutí sp. zn. (v odst. 23) nejprve konstatoval, že účelem řízení vedeného o návrhu podle § 183k obch. zák. je především ochrana menšinových akcionářů, kteří jsou v důsledku realizace práva hlavního akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů (zpravidla akcií), ačkoliv by jinak (nebýt postupu podle § 183i a násl. obch. zák.) ve společnosti setrvali. K tomu pak Nejvyšší soud (v odst. 25) dodal, že nabyl-li navrhovatel akcie pouze proto, aby mohl následně podat návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění, potom nese výkon tohoto práva navrhovatelem všechny znaky zneužití práva, a lze jej jen stěží považovat za souladný se zásadami poctivého obchodního styku (viz § 265 obch. zák.).

[6] Z uvedeného se podává, že i právo požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění může být vykonáno zneužívajícím způsobem, a tedy i v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. ).

[7] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož „důvodem dovolatele, pro který nabyl toliko jednu akcii společnosti, tak nebylo a ani nemohlo být setrvání ve společnosti, ale pouze to, aby mohl následně podat návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění“, a závěr, podle něhož výkon práva dovolatele v této věci nelze „považovat za souladný se zásadami poctivého obchodního styku, a proto dle ust. § 265 obch. zák. nepožívá právní ochrany“, jsou přitom v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[8] Úvahy odvolacího soudu plně odpovídají závěrům rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, neboť odvolací soud důsledně zvážil okolnosti konkrétního případu (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. , ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. , či ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. ) a na jejich základě dospěl k závěru, že „dovolatel není osobou, k jejíž ochraně je právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění určeno“ (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. ).

[9] Námitkami, podle kterých z předložených důkazů (potvrzení Š.) vyplynulo, že „důvody postupu dovolatele pro podání předmětného návrhu byly právě z důvodu ochrany menšinových akcionářů“, a podle kterých závěry odvolacího soudu jsou zcela nesprávné „a v extrémním rozporu s provedenými důkazy“, dovolatel jednak (nepřípustně) zpochybňuje skutkové závěry, na jejichž základě odvolací soud vybudoval své právní posouzení věci (čímž uplatňuje dovolací důvod podle ve znění účinném do 31. 12. 2012, který od 1. 1. 2013 nemá k dispozici), a jednak rozporuje hodnocení důkazů odvolacím soudem, které však (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 108/2011“), včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

[10] Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud postupoval při hodnocení důkazů v souladu s , důkaz označený jako čestné prohlášení Š. hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Nesouhlas dovolatele s tímto hodnocením, jak je výše řečeno, nepředstavuje přípustný dovolací důvod.

[11] Přípustnost dovolání nezakládají ani dovolatelem vytýkané údajné vady řízení (konkrétně nedostatečně zjištěný skutkový stav odvolacím soudem, porušení zásady dvouinstančnosti a nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu), neboť dovolatel v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v Nadto lze uzavřít, že řízení uvedenými vadami zjevně netrpí (srov. důvody R 108/2011, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[12] Dovolání konečně nečiní přípustným ani další námitky dovolatele, podle nichž se odvolací soud nevypořádal s navrhovaným důkazem a neprovedl výslech Š., neboť odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu ve svém rozhodnutí dostatečně vysvětlil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a proč nevyhověl důkazním návrhům dovolatele (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. ). Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu totiž vyplývá, že odvolací soud z dovolatelem citovaných důkazů nevycházel a další navrhované důkazy neprovedl, neboť tyto důkazy nebyly potřebné ke zjištění relevantního skutkového stavu z hlediska právního posouzení, k němuž odvolací soud dospěl. Soudem zjištěné skutečnosti, z nichž podle odůvodnění usnesení vycházel, byly (podle odvolacího soudu) zcela postačující pro závěr o výkonu práva dovolatele v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle § 265 obch. zák.

[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 3. 5. 2022

JUDr. Marek Doležal předseda senátu