Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 162/2022

26 Cdo 162/2022-104

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně L. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 2, proti žalovanému V. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem v Chomutově, Chelčického 97/1, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2021, č. j. -74, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Václava Krondla, advokáta se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, č. j. -74, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově (soud prvního stupně) ze dne 21. 1. 2021, č. j. -38, kterým žalovanému uložil do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit tam blíže specifikovaný pozemek a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání podle , 3 a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť žalovaný se k podané žalobě vyjádřil až po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě soudu.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , neboť závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci byly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které není důvod se odchýlit.

Usnesení podle je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud v občanském soudním řízení provádí (srov. ), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Pasivita žalovaného, který na kvalifikovanou výzvu adekvátně nereaguje, vede k fikci uznání žalobou uplatněného nároku ve smyslu a k vydání rozsudku pro uznání ve prospěch žalobce. V případě, že žalovaný nárok zcela neuzná, musí jeho písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. ). Podle ustálené soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), má-li se ve smyslu za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle rozsudkem pro uznání, i když se ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok zcela neuznává, a vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu.

Podal-li žalovaný vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení vydaném podle , nenastane fikce uznání nároku uplatněného v žalobě jen tehdy, jestliže prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal ( ). Jestliže byla účastníku stanovena za řízení lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním právní následky, není v rozporu s právem na spravedlivý proces ( y práv a základních svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) postup soudu, kterým přijme těmto právním následkům odpovídající opatření. V případě, že za řízení nastala ve smyslu fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě, je v souladu s pravidly spravedlivého procesu, jestliže soud z nečinnosti žalovaného vyvodí zákonu odpovídající závěry, tedy jestliže ve věci rozhodne v neprospěch žalovaného rozsudkem pro uznání.

Protože použití fikce uznání nároku je významným zásahem do procesního postavení účastníků řízení, musí soudy s institutem rozsudku pro (fikci) uznání zacházet citlivě a pečlivě vážit okolnosti nasvědčující tomu, zda se skutečně jedná o procesní obstrukce nebo pasivitu žalovaného (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. ).

Usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 9. 2020, č. j. -27, v němž byl dovolatel podle vyzván, aby se do třiceti dnů od jeho doručení písemně vyjádřil k žalobě, mu bylo doručeno dne 19. 10. 2020. Předal-li dovolatel své vyjádření k poštovní přepravě až dne 19. 11. 2020, učinil tak po uplynutí soudem stanovené lhůty.

Opožděnost podání přitom odůvodňoval tím, že jako právní laik nesprávně určil konec soudem stanovené lhůty, neboť měl za to, že lhůta třiceti dnů odpovídá jednomu měsíci. Tato okolnost však nemůže – i přes zdrženlivý přístup dovolacího soudu k aplikaci institutu rozsudku pro fikci uznání – ospravedlnit opožděnost podání vyjádření. Správné určení konce soudem stanovené lhůty není založeno na řešení (složité) právní otázky; skutečnost, že 30 dnů ne vždy odpovídá jednomu měsíci, je záležitostí běžného života, kterou by měl být schopen řádně posoudit i právní laik.

Jen pro úplnost lze poznamenat (jak správně uvedl i odvolací soud), že námitky dovolatele uplatněné v opožděném vyjádření k podané žalobě směřují jen do řešení otázek, které byly rozhodnuty v rámci jiného, již pravomocně skončeného soudního řízení, v němž tyto (stejné) námitky soudy náležitě posoudily.

Dovolatel sice napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak výrok o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění; navíc dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty první odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 9. 5. 2022

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu