Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 377/15

Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelů "neznámí dědicové Eleny Marie Hutten-Czapski, zemřelé dne 17. 7. 2012", zastoupených opatrovníkem JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem, AK se sídlem v Praze 8 - Libeň, V Holešovičkách 1579/24, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014 č. j. -536 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 12. 2008 č. j. -90, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 5. 2. 2015, doručené Ústavnímu soudu téhož dne, neznámí dědicové Eleny Marie Hutten-Czapski, zemřelé dne 17. 7. 2012, (dále jen "stěžovatelé"), zastoupeni opatrovníkem JUDr. Pavlem Kiršnerem, ustanoveným Krajským soudem v Praze pro řízení ve věci povolení obnovy řízení, navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o žalobě na obnovu řízení.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

Dne 5. 12. 2008 usnesením č. j. -90 Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") zamítl návrh původního žalobce Františka Kinského na povolení obnovy řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

V průběhu následného odvolacího řízení původní žalobce František Kinský zemřel, a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012 č. j. -338 pak bylo rozhodnuto, že namísto zemřelého Františka Kinského bude v řízení pokračováno se žalobci a) Elena Marie Teresa Hutten Czapski a b) Carlos Maxmilian Felipe Ivan Kinski Kavanagh.

Poté, co žalobkyně Elena Marie Teresa Hutten Czapski v průběhu odvolacího řízení rovněž zemřela, bylo odvolací řízení usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2012 č. j. -404 přerušeno do pravomocného rozhodnutí o procesním nástupnictví po této zemřelé žalobkyni.

Dne 10. 7. 2014 usnesením č. j. -493 Krajský soud v Praze rozhodl o pokračování v řízení o žalobě na povolení obnovy řízení (výrok I) a neznámým dědicům žalobkyně Eleny Marie Teresy Hutten Czapski ustanovil opatrovníka JUDr. Pavla Kiršnera, advokáta se sídlem v Praze 8 - Libeň, V Holešovičkách 1579/24 (výrok II).

Dne 19. 11. 2014 usnesením č. j. -536 Krajský soud v Praze (dále též jen "odvolací soud") usnesení okresního soudu ze dne 5. 12. 2008 č. j. -90 o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, potvrdil (výrok I), rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III) a stěžovatele poučil o možnosti podat proti tomuto usnesení dovolání.

Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadených blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

III.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených [a kasace pravomocných rozhodnutí - srov. ustanovení , jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"], v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením výslovně vyloučena. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.

V projednávaném případě je evidentní, že proti ústavní stížností napadenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014 č. j. -536 mohli stěžovatelé podat dovolání, o čemž byli uvedeným soudem řádně poučeni. Ústavní stížnost je z toho důvodu nepřípustná ve smyslu .

Ústavní soud nepřehlédl, že opatrovník stěžovatelů, byť sám advokát, nebyl zastoupen advokátem, jak požaduje ustálená judikatura Ústavního soudu [srov. stanovisko pléna ze dne 21. 5. 1996 sp. zn. (ST 1/9 SbNU 471)], ani skutečnost, že řízení před Ústavním soudem není pokračováním civilního řízení, ve kterém byl JUDr. Pavel Kiršner, advokát za stěžovatele podávající ústavní stížnost, ustanoven opatrovníkem, jak bylo výše již poznamenáno; v daném případě však Ústavní soud nepovažoval za účelné a rozumné odstranění naznačených vad požadovat.

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2015

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj