Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 14/2020-B-142

MSPH 90 INS XY 29 NSČR 14/2020-B-142

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice E. H. narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Šrobárova 2391/23, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání zajištěného věřitele č. 1 QI investiční společnosti, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupeného Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2019, č. j. , 2 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1.

Usnesením ze dne 27. září 2018, č. j. MSPH 90 INS

XY

, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) souhlasil s tím, aby Hart & Partners, v. o. s., jako insolvenční správce dlužnice (E. H.), vydal zajištěnému věřiteli č. 1

QI investiční společnosti, a. s., (dále též jen „společnost QI“) částku 674 481,11 Kč a zajištěnému věřiteli č. 3 L. Š. (dále jen „L. Š.“) částku 2 444 767 Kč (bod I. výroku),

uložil insolvenčnímu správci ve výroku specifikované povinnosti (bod II. výroku) a určil doplatek zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 148 116,48 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) [bod III. výroku].

2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 14. prosince 2015, č. j. , (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužnice a povolil řešení jejího úpadku oddlužením.

[2] Usnesením ze dne 4. března 2016, č. j. , (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) [mimo jiné] schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty.

[3] Insolvenční správce zapsal po dohodě s matkou dlužnice J. P. (dále jen „J. P.“) [B-33] do soupisu majetkové podstaty budovu č. p. XY (rodinný dům) umístěnou na pozemku č. parc. XY, jakož i pozemky č. parc. XY a XY, vše v katastrálním území XY v hlavním městě Praze (dále jen „nemovitosti“). Budova je v podílovém spoluvlastnictví dlužnice (s podílem 1/3) a J. P. (s podílem 2/3), pozemky jsou ve výlučném vlastnictví J. P.

[4] Rozsudkem ze dne 3. května 2017, č. j. 190 ICm XY (který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 9. května 2017 a právní moci nabyl dne 31. května 2017) zamítl žalobu společnosti QI o vyloučení spoluvlastnického podílu 2/3 k uvedené budově, jakož i uvedených pozemků z majetkové podstaty.

[5] Insolvenční správce nemovitosti zpeněžil veřejnou dražbou za částku 7 000 000 Kč (B-69).

[6] Usnesením ze dne 15. května 2018, č. j. , (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) [mimo jiné] souhlasil s tím, aby insolvenční správce vydal společnosti QI částku 3 300 893,41 Kč, čímž byly uspokojeny její přihlášené pohledávky P1.

[7] Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 8. června 2018 (B-80) byly zjištěny přihlášené pohledávky P5 společnosti QI ve výši 674 481,11 Kč. Zajištěný věřitel druhý v pořadí (L. Š.) má zjištěnou přihlášenou pohledávku P3 ve výši 3 751 969,32 Kč.

[8] Insolvenční správce požádal o souhlas s dodatečným vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí (B-83), a to společnosti QI ve výši 674 481,11 Kč a L. Š. ve výši 2 444 767 Kč, s tím, že zbývající část pohledávky L. Š. nebude uspokojena.

[9] Společnost QI podala proti návrhu insolvenčního správce včasné námitky (B-86), v nichž nesouhlasila se zahrnutím nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P. do majetkové podstaty dlužnice a požadovala, aby jí byly uhrazeny úroky a úroky z prodlení, které přirostly k jistině přihlášené pohledávky po rozhodnutí o úpadku.

[10] Námitky společnosti QI byly projednány na jednání dne 21. září 2018 (B-98).

3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení , , , , a b/, až 4, a a 2 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a z ustanovení , o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jiných nutných výdajů, a odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze – dospěl k následujícím závěrům:

4. Majetek, který J. P. „dobrovolně vložila“ do majetkové podstaty dlužnice, se stává součástí této podstaty, byť J. P. „úpadcem“ není. Práva zástavních věřitelů na uspokojení ze zástavy [nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P.] nebyla poškozena, neboť na výzvu insolvenčního soudu přihlásili své zajištěné pohledávky do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužnici; řízení ve věci soudního prodeje zástavy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. na návrh společnosti QI (coby zástavní věřitelky) vůči J. P. (coby zástavní dlužnici) tak bylo zastaveno, neboť zajištěné pohledávky jsou nadále „řešeny“ v insolvenčním řízení „se všemi dopady na ně“.

5. Ustanovení upravuje, v jakém rozsahu se úročí zajištěná pohledávka; za současného splnění podmínek uvedených v odst. 2 až 4 tohoto ustanovení může dojít v konkursu a reorganizaci k uspokojení „běžných“ úroků. V insolvenčním řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením, se nepoužije, neboť „předmět zpeněžení“ se v oddlužení zpeněžuje „okamžitě“ po žádosti zajištěného věřitele a jen podle jeho závazného pokynu.

6. K odvolání společnosti QI Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. září 2019, č. j. , 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.

7. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními insolvenčního soudu, jež v podstatné části reprodukoval. Vycházeje z ustanovení , , až 4, , , , až 5, a 3, a a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:

8. Insolvenční soud zamítl žalobu společnosti QI na vyloučení nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P. z majetkové podstaty dlužnice, přičemž společnost QI proti onomu rozsudku nepodala odvolání. Platí tak, že předmět zajištění byl pojat do soupisu oprávněně, a jako takový byl i zpeněžen. Nynější argumentace společnosti QI „měla své místo“ v odvolání proti rozsudku; jelikož společnost QI odvolání nepodala, jsou její námitky „již bezpředmětné“.

9. Společnost QI nemá právo na vydání „dalších prostředků“ z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění k uspokojení úroků a úroků z prodlení přirostlých k jistině její zajištěné pohledávky po rozhodnutí o úpadku, avšak nikoliv z toho důvodu, že by při řešení úpadku oddlužením bylo vždy vyloučeno použít , jak dovodil insolvenční soud. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se pohledávka zajištěného věřitele úročí podle jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích ) jedinou smlouvou. Tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ; tak je tomu i v posuzované věci, kdy majetková podstata nebyla zpeněžena „jen jedinou smlouvou“, naopak společnost QI realizovala své právo na uspokojení ze zajištění a dávala insolvenčnímu správci pokyny ke zpeněžení.

10. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost QI dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jednotlivé otázky dovolatel formuluje (posuzováno podle obsahu dovolání) následovně:

[1] Lze do majetkové podstaty dlužníka pojmout majetek třetí osoby bez souhlasu a možnosti obrany zajištěného věřitele za situace, kdy je zpeněžení takového majetku způsobilé přivodit mu škodu? Má dohoda insolvenčního správce a třetí osoby uzavřená proti vůli zajištěného věřitele právní účinky, i když prokazatelně poškozuje jeho legitimní očekávání na uspokojení ze zajištění?

[2] Má zajištěný věřitel z důvodu popsaného (neoprávněného) postupu insolvenčního správce nárok na uhrazení příslušenství své pohledávky až do dne vydání výtěžku zpeněžení?

11. K první otázce dovolatel argumentuje, že napadené rozhodnutí „posvěcuje“ protiprávní postup insolvenčního správce, který do majetkové podstaty „vtáhnul“ majetek, jenž do ní nenáleží. Na protiprávnosti postupu nic nemění skutečnost, že J. P. vyslovila se zpeněžením nemovitostí v insolvenčním řízení souhlas; do majetkové podstaty nemůže spadat majetek třetích osob jen proto, že se na jeho „sepsání“ insolvenční správce dohodne s vlastníkem. Tím spíše nemůže být takový majetek „sepsán“, je-li zatížen zástavním právem a zástavní věřitel s tím nesouhlasí. Dovolatel uvádí, že byl poškozen, protože mimo insolvenční řízení by se mohl po J. P. domáhat úhrady své zajištěné pohledávky „v celém rozsahu“, tedy včetně příslušenství přirostlého po rozhodnutí o úpadku.

12. K druhé otázce dovolatel předestírá, že škoda „ve výši ušlých úroků“ byla způsobena uvedeným postupem insolvenčního správce; „proces zpeněžení“ je tak „stižen zásadní vadou“ a takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu.

13. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

14. Rozhodné znění (do 31. května 2019) se s ohledem na datum vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (14. prosince 2015) podává z článku II. , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

15. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že napadené usnesení je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

16. K první otázce.

V rozsudku ze dne 29. října 2015, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 116/2016 (dále jen „R 116/2016“), Nejvyšší soud shrnul (na podkladě judikatury přijaté v poměrech , o konkursu a vyrovnání), že prostřednictvím vylučovací žaloby podané podle se pro poměry insolvenčního řízení s definitivní platností vymezuje příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka. Soud vyhoví žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty (excindační žalobě) podle (za splnění dalších předpokladů) tehdy, prokáže-li osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí.

17. Uvedený předpoklad může být podle insolvenční úpravy (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání nově) nahrazen (jinak naplněn) též tím, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokáže, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen a že „tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu“ (srov. R 116/2016).

18. Na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka bez ohledu na to, zda je dlužník (skutečně) vlastníkem takového majetku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2018, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2019, pod číslem 54). Nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně ( ), nenastane (pouze) tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč.).

19. V poměrech projednávané věci byla vylučovací žaloba dovolatele ohledně nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P. pravomocně zamítnuta. Neprokázal-li dovolatel v incidenčním sporu, že „tu je jiný důvod, pro který neměly být nemovitosti zahrnuty do soupisu“, je dána nevyvratitelná domněnka, že nemovitosti byly pojaty do soupisu oprávněně; postup insolvenčního správce při provedení soupisu majetkové podstaty a zpeněžení nemovitostí nelze mít za neoprávněný (protiprávní). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu, které dospělo ke stejnému závěru, je tak souladné s označenou judikaturou dovolacího soudu.

20. Ke druhé otázce.

V usnesení ze dne 27. září 2018, sen. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč., Nejvyšší soud uzavřel, že pohledávka zajištěného věřitele se při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty úročí podle ustanovení jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích ) jedinou smlouvou. Vysvětlil přitom, že pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele při oddlužení platí zjednodušeně řečeno konkursní režim. Tato skutečnost se projevuje při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pravidly vyjádřenými v věty první a . Nezmiňuje-li se tedy výslovně o oddlužení, je tomu tak proto, že „konkursní režim“ při oddlužení se prosadí též aplikací obecného pravidla vyjádřeného pro účely konkursu v .

21. Nejvyšší soud dále doplnil v usnesení ze dne 31. července 2019, sen. zn. , uveřejněném pod číslem rozh, obč., že tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde v konkursu při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ustanovení a zajištěnému věřiteli již proto nevzniká právo na úročení pohledávky podle ustanovení . Je tomu tak proto, že v případě, kdy jediným aktivem majetkové podstaty je předmět zajištění, nic nebrání zajištěnému věřiteli okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění a není důvod pro kompenzaci úročením zajištěné pohledávky.

22. Odvolací soud na uvedenou judikaturu dovolacího soudu přiléhavé poukázal a jeho závěr, že příslušenství zajištěné pohledávky dovolatele přirostlé po rozhodnutí o úpadku nebude v insolvenčním řízení uspokojeno, je s ní v souladu. Argumentace žalobce, že jde o „škodu ve výši ušlých úroků“, je nepřípadná již z toho důvodu, že postup insolvenčního správce při zpeněžení nemovitostí nebyl protiprávní (viz odst. 19 výše).

23. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (netransparentnost a nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí), pak pomíjí, že k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. věta druhá ). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu ustanovení , přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2022

Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu