Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 91/2022-B-40

-40

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka M. P., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2022, č. j. , 4 VSPH XY, takto:Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2022, č. j. XY, , se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 18. listopadu 2021, č. j. ,se mění tak, že A. i. C. T., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka M. P.

Odůvodnění:

[1] Odvolal A. i. C. T. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužníka (bod I. výroku).

[2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka Mgr. Vladimíra Turoně (bod II. výroku).

[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem její činnosti a případné zůstatky na účtu majetkové podstaty dlužníka (bod III. výroku).

[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 30 dnů ode dne doručení usnesení předložila zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku).

[5] Uložil novému ustanovenému insolvenčnímu správci, aby mu do 30 dnů ode dne ustanovení do funkce předložil zprávu o převzetí funkce insolvenčního správce a o stavu insolvenčního řízení (bod V. výroku).

2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 29. května 2017, č. j. , (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil veřejnou obchodní společnost A. Usnesením ze dne 27. července 2017, č. j. , schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

[2] Dne 30. září 2021 zaniklo (ve smyslu , o insolvenčních správcích) veřejné obchodní společnosti A právo vykonávat činnost insolvenčního správce. Ze zprávy Ministerstva spravedlnosti zaslané soudu 7. října 2021 s oznámením o ukončení činnosti veřejné obchodní společnosti A plyne, že „je v běhu“ 3 545 neskončených insolvenčních řízení.

[3] V červenci 2021 „vznikla nová právnická osoba“ A. i. C., Č., S., a to se stejným sídlem a v obdobném „složení společníků“.

3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení a 5 , o úpadku a způsobech jeho řešení () – dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce dlužníka. Podle insolvenčního soudu je důležitým důvodem pro „zproštění“ insolvenčního správce funkce skutečnost, že není zřejmý další vývoj veřejné obchodní společnosti A a že osoba ohlášeného společníka (která má v úmyslu současně podnikat v nové společnosti) je dostatečnou zárukou pro zajištění výkonu funkce insolvenčního správce po celou dobu tohoto insolvenčního řízení, když administrativní zajištění „tolika“ insolvenčních řízení je ekonomicky velmi náročné.

4. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. ledna 2022, č. j. , 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.

5. Odvolací soud – vycházeje z zákona o insolvenčních správcích, a a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“), a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. (usnesení jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu) – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:

6. Právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo (dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích) veřejné obchodní společnosti A ke dni 30. září 2021.

7. Z oddílu A, vložky 76042, obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze a ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti plyne, že veřejná obchodní společnost A nezanikla a má osm společníků (i po 30. září 2021); ohlášeným společníkům (J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.) se obnovilo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzické osoby. Společník P. S. nikdy neměl oprávnění k činnosti insolvenčního správce.

8. Z uvedeného lze usuzovat, že u sedmi výše jmenovaných společníků, kteří (opět) mohou vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osoby, je – pro nepřípustný „střet zájmů“ – vyloučeno, aby stejnou činnost mohla jejich prostřednictvím vykonávat veřejná obchodní společnost. Osmý společník nebyl nositelem oprávnění k činnosti insolvenčního správce, proto nemůže být garantem odborné způsobilosti výkonu funkce insolvenčního správce. Veřejná obchodní společnost A nemá žádného společníka, jehož prostřednictvím by mohla funkci insolvenčního správce řádně vykonávat. Pro její odvolání z funkce insolvenčního správce byl tak dán legitimní důvod.

9. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. , a sen. zn. . Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

10. Dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož obnovením práva jejích společníků vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osoby nastal nepřípustný „střet zájmů“ a proto jejich prostřednictvím dovolatelka nemůže vykonávat stejnou činnost. Namítá, že z hlediska řádného výkonu funkce insolvenčního správce je primární, zda osoba insolvenčního správce garantuje odbornou způsobilost výkonu funkce. Jestliže jsou splněny podmínky ohledně této garance, je odvolání insolvenčního správce z funkce pouze zátěží pro vedení insolvenčního řízení. Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch názoru, že odvolací soud paušálně a nesprávně aplikoval závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. . Přitom zdůrazňuje, že v nyní projednávané věci jde o odlišný skutkový případ. Dovolatelka poukazuje i na to, že jiná (v dovolání označená) usnesení Vrchního soudu v Praze i Vrchního soudu v Olomouci řešila obdobné případy tak, že z funkce nebyla odvolána.

11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

12. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

13. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

15. Tato věc je jednou z typově obdobných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Nejvyšší soud shrnul dosavadní judikatorní výstupy své rozhodovací činnosti týkající se otázky zániku oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. (včetně v něm zmíněných dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu), na něž v podrobnostech odkazuje.

16. Pro poměry této věci jsou významné tyto judikatorní závěry Nejvyššího soudu:

[1] Z ustanovení plyne pouze možnost (nikoli povinnost) insolvenčního soudu odvolat z funkce insolvenčního správce, jemuž právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo ze zákona. Ve výkonu funkce insolvenčního správce dlužníka tak může – a pokud tomu nebrání důležité důvody, bude – pokračovat subjekt, který již není zapsán v seznamu insolvenčních správců a který, je-li veřejnou obchodní společností, z povahy věci nemůže disponovat v tomto seznamu zapsaným „ohlášeným společníkem“ (viz R 135/2018).

[2] V ustanovení nebo na jiném místě (nebo i zákona o insolvenčních správcích) však nejsou vymezena žádná kritéria (vodítka) pro aplikaci zkoumaného pravidla insolvenčním soudem (pro určení, kdy zákonný zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce k odvolání z funkce vést má). Má-li být uvedené pravidlo vykládáno ústavně konformním způsobem, pak ovšem musí být interpretováno způsobem, jenž vyloučí libovůli insolvenčního soudu při rozhodování, zda insolvenčního správce v takovém případě odvolá. Při absenci jiných pravidel tak korektivem pro rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, zda insolvenčního správce v případě uvedeném v odvolá z funkce, má (musí) být především úvaha, zda takový postup naplňuje účel (srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

[3] V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. platí, že podle ustanovení odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle bez dalšího (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

[4] Ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích váže zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce na písemné oznámení o ukončení činnosti insolvenčního správce [a to k poslednímu dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém insolvenční správce (zde veřejná obchodní společnost) doručil takové oznámení Ministerstvu spravedlnosti]. Obdobně jako v případě uvedeném v § 12 písm. d/ zákona o insolvenčních správcích (rozebíraném v R 135/2018) toto písemné oznámení samo o sobě nevede ke ztrátě odborné způsobilosti takového insolvenčního správce. Zůstala-li zachována odborná způsobilost garantovaná ohlášeným společníkem nebo ohlášenými společníky veřejné obchodní společnosti, pak bez zřetele k tomu, že již technicky nepůjde o „ohlášené společníky“, je podstatné, že zde stále jsou společníci, jejichž odbornost byla podkladem pro udělení práva vykonávat činnosti insolvenčního správce (viz opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

17. S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že odvolací soud výše citované judikatorní závěry Nejvyššího soudu neuplatnil v dané věci správně.

18. Dovolatelka správně vystihla, že ve věci řešené Nejvyšším soudem v usnesení sen. zn. (a též v R 135/2018) šlo o odlišný skutkový případ. V tamní věci Nejvyšší soud shledal nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v situaci, jež skutečně vychází z jiného než pro věc rozhodného skutkového stavu věci. Šlo o případ, kdy jedinému ohlášenému společníku veřejné obchodní společnosti se obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě a současně tato osoba činila vše pro to, aby mohla působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba, a aby naopak nemusela v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník.

19. V poměrech dané věci je zjevné, že insolvenční správce se zaniklým oprávněním (veřejná obchodní společnost A) nepozbyl odbornou způsobilost k dokončení výkonu funkce v tomto insolvenčním řízení. Ze spisu se nepodává ani žádná opodstatněná obava, že zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce. K řečenému lze dodat, že úvahy insolvenčního soudu na téma další podnikatelské činnosti veřejné obchodní společnosti A (jejího útlumu), nedostatečné záruky (v podobě ohlášeného společníka) pro zajištění výkonu funkce insolvenčního správce při současném počtu dosud neskončených insolvenčních řízení, v nichž společnost vykonává funkci insolvenčního správce, jsou spekulativní a ničím nepodložené. Proto ani na jejich základě nelze dospět k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce.

20. Lze tedy uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž mělpro odvolání insolvenčního správce (jehož oprávnění k výkonu funkce již zaniklo) za podstatné pouze to, že všem ohlášeným společníkům veřejné obchodní společnosti A se obnovilo právo vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzické osoby, není správné.

21. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2022

JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu