Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2067/15

Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. T., zastoupeného JUDr. Zuzanou Kristiánovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Kozí 10, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. června 2015 č. j. -6104 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2015 sp. zn. , za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem ve smyslu a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") se stěžovatel prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli a dalším devíti obviněným byla dne 18. srpna 2014 státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně podána obžaloba, v níž je obviněným kladeno za vinu spáchání rozsáhlé trestné činnosti majetkového charakteru kvalifikované převážně jako zločin podvodu podle a odst. 5 písm. a) .

Právní zástupkyně stěžovatele opakovaně vznesla námitky proti písemnému vyhotovení protokolů o hlavním líčení v předmětné trestní věci ze dne 23. března 2015, 13. dubna 2015, 14. dubna 2015, 4. května 2015, 18. května 2015, 19. května 2015 a 20. května 2015. Námitky směřovaly proti tomu, že v úvodní části protokolů o hlavním líčení jsou jako poškozené uvedeny společnosti multigate a. s. a Merkur Casino a. s. Jmenované společnosti přitom podle názoru stěžovatele nemají v trestním řízení postavení poškozených, neboť jim nevznikla žádná škoda, což podle něj obě společnosti shodně potvrdily ve svých písemných vyjádřeních adresovaných soudu.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2015 sp. zn. soud podle § 57 odst. 1 trestního řádu námitky stěžovatele zamítl.

O stížnosti proti zamítavému usnesení prvostupňového soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. června 2015 č. j. -6104 tak, že stížnost stěžovatele podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl jako nedůvodnou.

Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení napadených rozhodnutí, přičemž převážně opakuje svoje námitky uplatněné v řízení před obecnými soudy. Zdůrazňuje zejména, že obě výše jmenované společnosti již v přípravném řízení jednoznačně prohlásily, že jim žádná škoda nevznikla, což opětovně potvrdily v reakci na písemnou výzvu předsedkyně senátu rozhodujícího v dané věci. Podle stěžovatele tudíž tyto společnosti nemají postavení poškozeného ve smyslu § 43 trestního řádu a jsou-li v protokolu z hlavního líčení označeny jako poškozené subjekty, jde o údaj nepravdivý. V čem má za této situace spočívat protiústavní zásah do jeho základních práv, stěžovatel konkrétně neuvedl.

Dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh , přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě obecné soudy v rámci trestního řízení, nemůže Ústavní soud do jejich postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než orgán činný v trestním řízení. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

Namítá-li stěžovatel, že k zásahu do jeho základních práv došlo chybnou protokolací hlavního líčení v jeho trestní věci spočívající v nesprávném označení společností multigate a. s. a Merkur Casino a. s. jako poškozených subjektů, musí Ústavní soud jeho návrh hodnotit jako podaný předčasně, a tedy jako návrh nepřípustný. Jak již konstatoval stížnostní soud, stěžovatel směšuje své námitky směřující proti důkaznímu postupu soudu s námitkami proti procesnímu postupu soudu při evidenci přítomnosti osob u hlavního líčení. Stěžovatel se svou argumentací fakticky snaží vyvrátit, že by jeho jednáním byla jmenovaným společnostem způsobena jakákoliv škoda. Avšak posouzení, zda skutečně došlo ke škodě na cizím majetku a jaký subjekt byl případně poškozen, bude možné určit až z výsledků dokazování, a bude tedy v prvé řadě úkolem nalézacího soudu. Jeho závěry mohou být případně korigovány soudem druhého stupně, jakož i soudem dovolacím.

Z výše uvedeného je patrno, že za současné procesní situace není Ústavní soud oprávněn o návrhu stěžovatele rozhodnout, aniž by se dostal do rozporu se shora formulovanou zásadou subsidiarity ústavní stížnosti. Cesta k zásahu Ústavního soudu by se stěžovateli otevřela až po faktickém skončení trestního řízení, ve chvíli, kdy již nebude mít k dispozici jiný procesní prostředek k ochraně svých práv.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2015

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj