Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2579/2021

22 Cdo 2579/2021-427

USNESENÍ

MC RENT, s. r. o.

1) F. J.

, narozenému XY, a

2) J. J.

, narozené XY, oběma bytem XY, a zastoupeným JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. května 2021, č. j. -406, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

nahradit žalovanému 1) náklady dovolacího řízení ve výši 2 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Marťána, advokáta se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193.

III. Žalobkyně

je povinna

nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 2 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Marťána, advokáta se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první ) – (dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. -170, zamítl návrh na zřízení věcného břemene – služebnosti cesty a stezky, spočívající v právu chůze a jízdy přes pozemek parc. č. XY zapsaný na LV č. XY pro obec XY u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, ve vlastnictví žalovaných jako povinných z věcného břemene (dále jen „pozemek žalovaných“), a to pro každého vlastníka nemovitostí oprávněných z věcného břemene, a to pozemku parc. č. st. XY, budovy bez č. p./č. ev. zemědělské stavby, která není součástí pozemku, ale je postavena na pozemku parc. č. st. XY, a pozemku č. XY, ostatní plocha – manipulační plocha, všech zapsaných na LV č. XY pro obec XY a k. ú. XY u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY (dále jen „nemovitosti žalobkyně“), s tím, že služebnost se zřizuje za úplatu stanovenou soudem na dobu určitou a to do doby uvedení komunikace na pozemcích č. XY, XY, XY a XY se sjezdem na silnici III. třídy č. XY do stavu předpokládaného ve znaleckém posudku č. XY Ing. Vladimíra Boršeka z 13. 11. 2019 (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. -406, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I), změnil co do nákladových výroků II a III (výroky II a III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že odvolací soud řešil otázku splnění podmínek pro zřízení nezbytné cesty v rozporu s hmotným právem. Uzavřel totiž, že zřízení nezbytné cesty je požadováno pouze z důvodu pohodlnějšího spojení, a to i přesto, že tzv. spodní komunikace vyžaduje značnou investici ve výši 350 000 až 400 000 Kč, bez níž se může podle vyjádření znalce stát kdykoli neprůjezdnou. Žalobkyně také namítá, že dosud nebyla dovolacím soudem řešena otázka zřízení nezbytné cesty za situace, kdy se jedná o zřízení nezbytné cesty přes pozemek, který je dlouhodobě užíván jako páteřní komunikace v neveřejném areálu. Dále dovolatelka spatřuje v jednání žalovaných zneužití práva ve smyslu , (dále jen o. z.), a nepoctivé jednání ve smyslu o. z., přičemž nalézací soudy se s těmito okolnostmi ve svých rozhodnutích řádně nevypořádaly. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nalézacích soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvádí, že se odvolací soud neodchýlil od judikatury dovolacího soudu a na věc správně aplikoval zákonná ustanovení. Skutečnost, že zřízení nezbytné cesty je navrhováno přes pozemek, který je již užíván třetími osobami k přístupu k jejich nemovitostem, nelze podle nich považovat za dovolací důvod. Dovolaní považují za nepřípustné. Navrhují, aby dovolací soud dovolání odmítl a žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka předkládá otázku povolení nezbytné cesty za situace, kdy se jedná o zřízení nezbytné cesty „přes pozemek, který je dlouhodobě užíván jako páteřní komunikace v neveřejném areálu“, jež doposud neměla být v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.

Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

Podle § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

V souladu s citovanými ustanoveními zákona dovolací soud již vysvětlil, že soud může rozhodnout o povolení nezbytné cesty formou služebnosti cesty jen tehdy, jestliže vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. (toto i další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. Překážkou povolení nezbytné cesty tak není existence jakéhokoliv spojení, ale jen takového, které je dostatečné k tomu, aby na nemovité věci bylo možno řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. ). Nezbytnou cestu lze povolit pouze v případě, že možnost řádného hospodaření na nemovitosti bez přístupu je zcela vyloučena (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ). Nelze povolit služebnost nezbytné cesty, pouze pokud by přístup byl pro žalobce pohodlnější (resp. výhodnější) – (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 4/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, civilní část).

Odpověď na otázku, zda dosavadní spojení je „dostatečné“ a zda žaloba na povolení nezbytné cesty míří jen k dosažení pohodlnějšího spojení, je na úvaze soudu. Je třeba vyjít z okolností dané věci; úvahu soudů v nalézacím řízení pak může dovolací soud zpochybnit jen tehdy, je-li zjevně nepřiměřená (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. ).

Rozhodnutí nalézacích soudů v poměrech souzené věci vychází z následujících skutkových zjištění: nemovitosti žalobkyně a pozemek žalovaných se nachází v areálu bývalého zemědělského družstva XY, který je oplocený a uzavřený dvěma brankami. Páteřní přístupová komunikace do areálu je umístěna na pozemku žalovaných. Druhý vjezd do areálu je možný po tzv. dolní cestě, klasifikované jako neveřejná účelová komunikace, nacházející se na pozemcích ve vlastnictví města XY (pozemky s parc. č. XY, XY, XY, XY a XY). Neveřejnost této cesty se na žalobkyni jakožto vlastnici nemovitostí uvnitř areálu nevztahuje a žalobkyně ani není v jejím užívání omezována. Cesta je v dobrém technickém stavu a průjezd po ní žalobkyní užívanými kamiony (návěsy) je možný při rychlosti 5 km v hodině, přičemž optimální rychlost pro průjezd činí 5 až 10 km za hodinu. Výhledové podmínky pro vjezd z tzv. dolní cesty na přilehlou silnici III. třídy jsou s ohledem na rychlost, kterou se nákladní vozy pohybují, dostačující. Aby byl po cestě možný průjezd při rychlosti 10 km v hodině, bylo by nutné část cesty (úsek dlouhý cca 100 m) rekonstruovat, přičemž hodnotu navrhované rekonstrukce znalec odhadl na 350 000 až 400 000 Kč.

Odvolací soud se dále na základě takto zjištěného skutkového stavu ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Uvedl, že nejsou splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty podle § 1029 o. z., neboť žalobkyně má dostatečný přístup ke svým nemovitostem po tzv. dolní cestě. Skutečnost, že žalobkyně bude muset jezdit nákladními vozidly nízkou rychlostí, nezpůsobuje nedostatek možnosti spojení s veřejnou cestou. Oba nalézací soudy proto dospěly k závěru, že žalobkyně žádá povolení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. c) o. z.

Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění i právního posouzení věci, nalézací soudy v souladu s judikaturou Nejvyšší soudu vzaly v úvahu individuální okolnosti dané věci – především skutečnost, že dovolatelka může řádně užívat své nemovitosti za předpokladu, že k nim bude zajištěn přístup i pro kamiony, jež využívá při své podnikatelské činnosti. Řádně se zabývaly tím, zda je k takovému užívání způsobilá tzv. dolní cesta spojující nemovitosti žalobkyně s veřejnou cestou ve smyslu § 1029 odst. 1 o. z. Úvahy, jež soudy vedly k závěru o tom, že tzv. dolní cesta představuje dostatečné spojení nemovitostí žalobkyně s veřejnou cestou, dovolací soud nepovažuje za zjevně nepřiměřené, a proto v dovolacím přezkumu obstojí.

Skutečnost, že cesta nacházející se na pozemku žalovaných tvoří páteřní (historickou) komunikaci neveřejného areálu, na správnosti závěrů o dostatečném přístupu po tzv. dolní cestě ničeho změnit nemůže. Pro povolení nezbytné cesty je totiž třeba, aby jinak byla možnost řádného hospodaření na nemovitostech žalobkyně vyloučena. Pouze v takovém případě by bylo možné omezit vlastnické právo žalovaných k jejich pozemku. V opačném případě absentuje veřejný zájem na povolení nezbytné cesty (spočívající právě v zajištění řádného užívání staveb jejich vlastníky; viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. ) a pouhý soukromý zájem na zajištění pohodlnějšího přístupu žalobkyně ke svým nemovitostem skrze páteřní komunikaci neveřejného areálu k takovému omezení vlastnického práva žalovaných nepostačuje. To je ostatně v § 1032 odst. 2 písm. c) o. z. stanoveno výslovně.

Zpochybňuje-li dovolatelka závěr o existenci dostatečného přístupu ke svým nemovitostem prostřednictvím tzv. dolní cesty tvrzením, podle kterého je třeba pro zachování průjezdnosti této cesty investovat do oprav finanční prostředky ve výši 350 000 až 400 000 Kč, dovolací soud odkazuje na skutkové závěry nalézacích soudů, jimiž je dovolací soud vázán a jež není oprávněn v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (viz a contrario). Z nich vyplývá, že uvedené finanční prostředky by bylo třeba vynaložit pouze pro zajištění pohodlnějšího (rychlejšího) průjezdu kamiony, nikoli však pro zachování průjezdnosti jako takové.

Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud řešil otázku splnění podmínek pro povolení nezbytné cesty v rozporu s hmotným právem.

Dovolání v této části trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

Dovolatelka předkládá „otázku splnění podmínek pro zřízení nezbytné cesty“, avšak ani náznakem nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle Pokud uvádí, že odvolací soud předmětnou otázku posoudil v rozporu s hmotným právem, naznačuje tím toliko to, že je jeho rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení věci. Dále pak žalobkyně pouze zpochybňuje skutková zjištění nalézacích soudů, jejichž správnost však dovolací soud není oprávněn přezkoumat. Absence řádného vymezení přípustnosti dovolání je vadou, pro niž nelze v rozsahu předmětné námitky v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud se proto dovoláním v této části po věcné stránce vůbec nezabýval.

A konečně dovolatelka bez jakéhokoli vymezení přípustnosti dovolání a bez uvedení dovolacího důvodu namítá zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. a nepoctivé jednání žalovaných ve smyslu § 6 o. z. I v této části tak dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.

Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, a proto je podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 27. 4. 2022

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu