Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2377/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Fotovoltaické elektrárny Okrouhlá, s.r.o., se sídlem Jablonec nad Nisou, Podhorská 377/2, zastoupené Mgr. Stanislavem Servusem, advokátem se sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 9. 2013 č. j. -147, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 30. 9. 2014 č. j. -202 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015 č. j. -235, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, kterým bylo podle jejího názoru porušeno její základní právo na spravedlivý proces dle d (dále též "Listina").

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka se po žalovaných společnostech domáhala náhrady škody ve výši 119.759.981 Kč s příslušenstvím způsobené jí návrhem žalovaných na vydání předběžného opaření, kterému bylo vyhověno a žalobkyni bylo zakázáno na sporných pozemcích dokončit výstavbu fotovoltaické elektrárny. Předběžné opatření následně zaniklo, aniž bylo návrhu ve věci samé vyhověno, neboť řízení bylo k návrhu žalovaných zastaveno. Napadenými rozhodnutími byla její žaloba i odvolání zamítnuto a stěžovatelce bylo uloženo uhradit žalovaným náhradu nákladů řízení v řádech statisíců korun.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že nemá na úhradu nákladů řízení dostatek finančních prostředků, a proto požaduje odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Napadená rozhodnutí pak považuje za rozporná s jejím právem na spravedlivý proces, což odůvodňuje tím, že doložila existenci svého práva z věcného břemene veřejnou u (výpisem z katastru nemovitostí), žalovaní pak své právo doložili toliko kopiemi nájemních, resp. podnájemních smluv, jejichž pravost stěžovatelka zpochybňovala. Soudy v napadených rozhodnutích naopak vycházely z předpokladu existence nájemního, resp. podnájemního vztahu vedlejších účastníků k předmětným pozemkům. Soud druhého stupně potom v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že vznik věcného břemene nemohl nijak ovlivnit existenci nájemního vztahu a tudíž že tato práva existují vedle sebe, s kterýmžto názorem stěžovatelka nesouhlasí. Stěžovatelka je pak přesvědčena, že ze strany soudu druhého stupně došlo ke zcela nesprávné interpretaci podústavního práva a obecnými soudy přijaté závěry jsou podle stěžovatelky v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, nesou rysy soudní libovůle a jsou tudíž protiústavní.

4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud předně podotýká, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

7. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance neshledal. Stěžovatelka používá stejné argumenty, které již uplatnila před obecnými soudy, s nimiž se tyto soudy dostatečně vypořádaly. V jejich argumentaci Ústavní soud nespatřuje žádné zásadní excesy či arbitrárnost, správnost právních závěrů z pohledu podústavního práva nepřísluší Ústavnímu soudu hodnotit.

8. Protože v posuzovaném případě nedosahují stěžovatelčiny námitky ústavněprávního rozměru, Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu