Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 486/2022

20 Cdo 486/2022-100

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné WELFAST a. s., se sídlem v Rudné (okres Praha-západ), Masarykova 1363, identifikační číslo osoby 26770652, zastoupené Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem se sídlem v Plzni, sady 5. května 36, proti povinnému M. K., narozenému XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Krausem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jitřní 558/8, pro 1 973 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. -75, t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

1. Okresní soud v Kladně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 6. 2021, č. j. –37, zamítl návrh povinného ze dne 19. dubna 2021 na zastavení exekuce. S odkazem na , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) a , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel, že nejsou dány důvody pro zastavení exekuce, neboť vymáhaná pohledávka nebyla zcela uspokojena v rámci insolvenčního řízení a v exekuci je nadále vymáhána pohledávka oprávněné ve výši 894 690,71 Kč, jak vyplývá z jejího sdělení.

2. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že částečně zastavil exekuci vedenou JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 144 EX 1402/16, na základě pověření Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 2. 2016, č. j. -24, co do částky vymáhané jistiny 1 973 000 Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 244 352 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1 973 000 Kč za období od 10. 1. 2014 do 9. 8. 2016 v částce 410 338 Kč a nákladů oprávněné v exekučním řízení ve výši 20 352,20 Kč; ve zbytku jej potvrdil.

3. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že exekučním titulem v souzené věci je rozsudek ze dne 10. 3. 2015, č. j. -99, kterým Okresní soud v Kladně uložil žalovanému M. K. (povinnému) zaplatit žalobkyni WELFAST a.s. (oprávněné) 1 973 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 1 973 000 Kč od 10. 1. 2014 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2015, č. j. -135, rozsudek okresního soudu potvrdil a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení 42 061 Kč. Dále zjistil, že insolvenční řízení proti povinnému bylo zahájeno dne 10. 8. 2016. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2016, č. j. , byl zjištěn úpadek povinného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 3. 2012 (dle odvolacího soudu). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2016, č. j. (správně ze dne 16. 11. 2016), nebylo schváleno oddlužení a na majetek povinného byl prohlášen konkurs. Lhůta pro podání přihlášek byla stanovena do 19. 9. 2016. Oprávněná přihlásila dne 18. 8. 2016 svou pohledávku ze shora citovaného exekučního titulu v celkové výši 2 648 042,20 Kč s tím, že 1 973 000 Kč tvoří jistinu a 675 042,20 Kč příslušenství [zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 973 000 Kč od dne 10. 1. 2014 do 9. 8. 2014 (správně 9. 8. 2016) ve výši 410 338 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 202 291 Kč, náklady odvolacího řízení ve výši 42 061 Kč a náklady exekučního řízení ve výši 20 352,20 Kč]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2019, č. j. XY (správně ze dne 12. 3. 2019, č. j. XY; č. l. 62 spisu), byla schválena konečná zpráva insolvenčního správce ze dne 12. 2. 2019, podle níž bylo mimo jiné oprávněné na její přihlášenou pohledávku určeno k vyplacení celkem 2 648 042,20 Kč. Podle zprávy insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER ze dne 16. 4. 2019 byla pohledávka oprávněné uspokojena v požadované výši. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, č. j. , byl konkurs na majetek povinného zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 5. 2019. Návrhem ze dne 21. 4. 2021 (správně ze dne 19. 4. 2021, popř. podaným dne 21. 4. 2021; č. l. 28 spisu) se povinný domáhá zastavení exekuce s tím, že pohledávka byla uspokojena v insolvenčním řízení (v rámci konkursu na jeho majetek). Soudní exekutor sdělil, že eviduje k 8. 4. 2021 pouze jednu přímou úhradu ve výši 2 648 042,20 Kč, kterou oprávněná obdržela z insolvence povinného, přičemž žádnou částku nevyplatil, neboť v rámci exekuce nebyla žádná částka vymožena a v exekuci nadále pokračuje pro vymáhání zbývajících úroků z prodlení ve výši 476 341,14 Kč, nákladů nalézacího řízení 244 352 Kč, nákladů oprávněné v exekuci 26 898,30 Kč a nákladů exekuce ve výši 151 286,30 Kč (č. l. 73 spisu).

4. Odvolací soud poté uzavřel, že pokud oprávněná přihlásila v rámci insolvenčního řízení svoji pohledávku v uvedeném rozsahu, postupovala v souladu s právní úpravou, a to zejména , který vylučuje v rámci všech způsobů řešení úpadku z uspokojení mimo jiné úroky a úroky z prodlení nabíhající po rozhodnutí o úpadku. přitom přímo stanoví v , jakým způsobem má být plnění z konkurzu započteno na jednotlivé dlužné částky. Z tohoto důvodu je nepřípustné, aby oprávněná, popř. soudní exekutor, prováděl započtení odlišně (1 496 658,86 Kč na jistinu a 1 151 383,34 Kč na úroky z prodlení). Uzavřel tedy, že exekučně vymáhaná pohledávka zanikla co do jistiny 1 973 000 Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 202 291 Kč, nákladů odvolacího řízení ve výši 42 061 Kč, nákladů exekučního řízení ve výši 20 352,20 Kč a úroků z prodlení za dobu od 10. 1. 2014 do 9. 8. 2016, a to ke dni 8. 4. 2021 (datum vyplacení pohledávky dle zprávy exekutora). Vzhledem k tomu, že se tak stalo plněním v rámci konkursu, tj. nezávisle na vůli povinného, který prohlášením úpadku ztratil jakékoliv dispoziční oprávnění ke svému majetku, mimo exekuci, je dán důvod pro částečné zastavení exekuce podle .

5. Odvolací soud dále dovodil, že právní úprava konkursu (ve znění účinném pro daný případ) neobsahovala a neobsahuje výslovnou právní úpravu zániku neuspokojených pohledávek nebo jejich části, a to i ve vztahu k příslušenství jistiny dospělému v období od zjištění úpadku do skončení konkursu a dále i do budoucna. Oprávněné jako věřiteli tedy nezanikl nárok na toto příslušenství - úroků z prodlení z již uhrazené jistiny za dobu trvání prodlení s její úhradou, tj. za období od 10. 8. 2016 do 8. 4. 2021 ve výši 741 045,28 Kč. Soudní exekutor je po skončení konkursu oprávněn pokračovat v provádění dříve přerušené exekuce ve vztahu k uvedené části dosud neuspokojené pohledávky – úroků z prodlení, stejně tak i pro neuhrazené náklady exekuce a případné další odůvodněné náklady oprávněné v exekuci, které soudní exekutor stanoví v příkazu k úhradě nákladů exekuce nebo jež jsou stanovovány v případě rozhodnutí o jiném způsobu skončení exekuce než provedením v rámci konečného rozhodnutí. Avšak zdůraznil, že zmiňovanou částku vyplacenou z konkursu na majetek povinného nelze považovat za vymožené plnění v rámci exekuce, když k němu nedošlo ani v rámci činnosti exekutora při provádění exekuce, ani dobrovolným plněním povinného k rukám oprávněné nebo soudního exekutora. Proto tato částka nemůže být součástí základu pro výpočet odměny exekutora.

6. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu (v celém rozsahu) dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje ve vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny: 1) zda v případě, kdy je v insolvenčním řízení v rámci konkursu plně uspokojena pohledávka věřitele v přihlášené výši včetně jejího příslušenství, tato pohledávka zaniká k okamžiku zrušení konkursu a uspokojení věřitele, a to i ve vztahu k příslušenství jistiny dospělému v období od zjištění úpadku (prohlášení konkursu) do skončení insolvenčního řízení (zrušení konkursu), případně, zda má věřitel nadále možnost domáhat se takového příslušenství za toto období, a 2) zda, v případě, kdy je v insolvenčním řízení v rámci konkursu plně uspokojena pohledávka věřitele v přihlášené výši včetně jejího příslušenství, přirůstá příslušenství této pohledávky i po dobu od zjištění úpadku (prohlášení konkursu) do skončení insolvenčního řízení (zrušení konkursu) a uspokojení věřitele.Dovolatel s poukazem na ustanovení , a 3 a namítá, že úroky z prodlení nemohou po dobu trvání insolvenčního řízení k pohledávce věřitele přirůstat a dlužníkovi se přičítat, neboť dlužník (povinný) je omezen v nakládání se svou majetkovou podstatou, resp. nemá dispoziční oprávnění nakládat se svou majetkovou podstatou, a nemůže tak věřiteli (povinnému) plnit, resp. nemá možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit dobu, kdy bude věřitel (povinný) poměrně, částečně či zcela uspokojen.V případě, kdy je v insolvenčním řízení v rámci konkursu plně uspokojena pohledávka věřitele v přihlášené výši včetně jejího příslušenství, musí taková pohledávka věřitele zaniknout v plném rozsahu ke dni skončení insolvenčního řízení (zrušení konkursu) a uspokojení věřitele, a to bez možnosti věřitele domáhat se dalšího příslušenství této pohledávky, které se v rámci insolvenčního řízení neuspokojuje, tudíž nemůže ani po dobu insolvenčního řízení přirůstat.

7. Dále považuje za nepřezkoumatelný závěr odvolacího soudu o tom, že by měl hradit zákonné úroky z prodlení z jistiny počínaje od 10. 8. 2016 do 8. 4. 2021, když oprávněná byla plně uspokojena již ke dni 16. 4. 2019, jak vyplývá z insolvenčního spisu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též „ “. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné podle , neboť napadené usnesení závisí na posouzení otázky, kterou dosud dovolací soud v úplnosti neřešil, a to zda lze v exekučním řízení v případě, že pohledávka oprávněné včetně jejího příslušenství byla ve výši, v jaké byla přihlášena do insolvenčního řízení zcela uspokojena, vymáhat příslušenství (úroky z prodlení) jistiny dospělé za období od rozhodnutí o úpadku (prohlášení konkursu) do skončení insolvenčního řízení (zrušení konkursu) a uspokojení věřitele.

9. Dovolání je důvodné.

10. Podle věty před středníkem ve spojení s a větou druhou exekučního řádu bude exekuce zastavena, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden.

11. Podle , ve znění , není-li dále stanoveno jinak, plnění poskytnuté věřiteli po rozhodnutí o úpadku postupem podle tohoto zákona k uspokojení jeho pohledávky se započte nejprve na jistinu, pak na úroky, poté na úroky z prodlení a nakonec na náklady spojené s uplatněním pohledávky.

12. Podle v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku.

13. Podle konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak.

14. Podle rozvrhové usnesení doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, jejichž pohledávek se toto usnesení týká; tyto osoby mohou proti rozvrhovému usnesení podat odvolání.

15. Podle v rozvrhovém usnesení určí insolvenční soud insolvenčnímu správci lhůtu k jeho splnění; lhůta nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci tohoto usnesení.

16. V obecné rovině má zahájené insolvenční řízení u povinného ve vztahu k exekuci vedené proti povinnému za následek, že exekuci nelze od okamžiku, v němž nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení, provést, tj. nelze exekučně postihnout majetek povinného nebo jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty povinného [srov. , odst. 4 , dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2016, sp. zn. ].

17. Z obsahu spisu a ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že v souzené věci byla exekuce zahájena dne 1. 2. 2016a insolvenční řízení vůči povinnému bylo zahájeno dne 10. 8. 2016, přičemž úpadek povinného byl řešen konkursem. V průběhu konkursu byla přihlášená a insolvenčním správcem uznaná pohledávka oprávněné plně uhrazena (podle zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení ze dne 16. 4. 2019).

18. Z mimo jiné vyplývá, že úroky z prodlení, které se staly splatnými až po rozhodnutí o úpadku, se neuspokojují žádným ze způsobu řešení úpadku, tedy ani v případě konkursu. To však neznamená, že v případě konkursu neuspokojené úroky od rozhodnutí o úpadku do vyplacení plnění (jistiny) insolvenčním správcem zanikají; nejde-li o specifický případ zániku dlužníka ve smyslu . totiž neobsahuje obecnou úpravu uspokojení úroků z prodlení, pouze stanoví pravidla, jakým způsobem jsou uspokojovány v insolvenčním řízení. Proto tedy oprávněné osobě nadále přísluší úroky z prodlení z přiznané jistiny od rozhodnutí o úpadku, a to až do vyplacení výtěžku zpeněžení, neboli vyplacení plnění insolvenčním správcem. Rozhodnutí insolvenčního soudu o zrušení konkursu nemá na dobu trvání prodlení s plněním pohledávky vliv, neboť jej soud ve smyslu vydá až po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení ( ). Soudní exekutor proto může nadále exekučně vymáhat vymezené příslušenství a důvod k zastavení exekuce není dán.

19. Odvolací soud stanovil, že doba prodlení trvala od 10. 8. 2016 do 8. 4. 2021, kdy měl plnění ve výši 2 648 042,20 Kč obdržet soudní exekutor.

20. Dovolací soud doplnil dokazování o zjištění, kdy bylo oprávněné vyplaceno plnění, přičemž oprávněná sdělila, že tuto částku obdržela dne 8. 4. 2021, zatímco insolvenční správce sdělil, že oprávněné poskytl plnění dne 5. 4. 2019. Číslo účtu uvedené v insolvenčním správcem přiloženém potvrzení o převodu finančních prostředků souhlasí s číslem účtu uvedeným v přihlášce pohledávky oprávněné přihlášené do insolvenčního řízení dne 18. 8. 2016 (č. l. 48 spisu). Jestliže se odvolací soud spokojil toliko se zprávou exekutora, aniž si vyžádal i zprávu insolvenčního správce, zůstalo jeho dokazování neúplné, a proto rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Závěr odvolacího soudu, že doba prodlení trvala do 8. 4. 2021 (a tomu odpovídající výše neuspokojeného úroku z prodlení), je přinejmenším předčasný, neboť nezohledňuje všechny podstatné skutkové okolnosti dané věci.

21.Dovolací soud proto postupoval podle a napadené usnesení odvolacího soudu částečně zrušil v rozsahu, v jakém odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Protože dovolání povinného proti části výroku usnesení odvolacího soudu, jíž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, není podle přípustné, Nejvyšší soud je v tomto rozsahu podle odmítl.

22. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

23. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno v závislosti na výsledku odvolacího řízení (bude-li exekuce zastavena zcela, bude o nákladech řízení rozhodovat odvolací soud).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 4. 2022

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu