Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3427/2021

21 Cdo 3427/2021-121

USNESENÍ

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. -88, není přípustné podle ustanovení , podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Rozhodnutí odvolacího soudu je při řešení stěžejních (a dovolatelkou vytknutých) otázek v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly řešeny jinak.

Nejvyšší soud již dříve ve své judikatuře dovodil, že zaměstnanec je pro zaměstnavatele nadbytečný ve smyslu ustanovení tehdy, nemá-li zaměstnavatel – s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizační změně – možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě; jestliže se však z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce propouštěného zaměstnance sjednaný pracovní smlouvou, nemůže být jiná okolnost spočívající například pouze v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele, ve výhradách k organizačním a řídícím (popřípadě jiným) schopnostem zaměstnance anebo v rozhodnutí zaměstnavatele o nahrazení části činnosti zaměstnance, vykonávajícího dohodnutý druh práce, činností jiných (nově přijatých nebo stávajících) zaměstnanců, podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015 sp. zn. , uveřejněný pod č. 84/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. ). Přijetí jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, jemuž byla dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost (případně obsazení tohoto místa zaměstnavatelem některým ze stávajících zaměstnanců), je zpravidla „důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu“; v takovém případě totiž nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, resp. druh práce, který na základě pracovní smlouvy vykonává, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ustanovení zák. práce (srovnej mimo již uvedená rozhodnutí a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. ).

Bylo-li v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení a věty první – nepodléhá), že žalobce v pracovním poměru u žalované v jejím Odboru XY, oddělení XY vykonával v rámci sjednaného druhu práce „XY“ agendu týkající se zajištění „výkonu veřejnoprávní kontroly podle , o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů,“, a že tato agenda měla být po organizační změně, k níž došlo na základě nového Organizačního řádu žalované (usnesení rady M. č. P. č. XY ze dne 29. 8. 2019), vykonávána v nově zřízeném oddělení kontroly a přestupků, zařazeném v rámci Odboru XY [srov. zjištění, že „…dne 13. 11. 2019 (tedy po doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci – pozn. dovolacího soudu) si žalovaná a Š. sjednaly dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek s tím, že obsah pracovní smlouvy se mění s účinností od 1. 12. 2019 tak, že pracovní poměr na pozici vedoucí oddělení kontroly se mění na referentka v oddělení XY…“, a že „…druh práce Š. nebyl primárně odlišný od druhu práce zastávaného žalobcem…“], je závěr odvolacího soudu o nenaplnění důvodu výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení pro nedostatek příčinné souvislosti mezi rozhodnutím žalované o organizační změně a nadbytečností žalobce zcela v souladu s uvedenou konstantní judikaturou Nejvyššího soudu.

Přípustnost dovolání nemůže založit námitka, že „…neexistuje povinnost zaměstnavatele nabídnout uvolňovanému zaměstnanci nové pracovní místo…“ (a odkazy na judikaturu k této otázce se vztahující – srov. bod VI. obsahu dovolání), neboť na právním závěru o existenci „nabídkové povinnosti“ ze strany zaměstnavatele není rozsudek odvolacího soudu postaven.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem), a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení o. s. ř [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování, zda byl ve vztahu k žalobci naplněn důvod výpovědi podle ustanovení (tedy, že „…odvolací soud…nesprávně konstatuje, že došlo k přesunu funkcí“, že „…nelze zaměstnance zrušeného oddělení vnímat jako XY + XY, ale jako XY, z nichž jeden má ke kontrolní činnosti i další náplň práce…“), nesouhlasí-li se způsobem, jakým k nim dospěl (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěl), a předestírá-li tak vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že se žalobce stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným a že o výběru nadbytečného zaměstnance rozhoduje zaměstnavatel)].

Z obsahu dovolání vyplývá, že žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu „ve všech výrocích“ (tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení); v tomto rozsahu dovolání směřuje proti výroku, proti němuž není dovolání přípustné [ ].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 4. 2022

JUDr. Pavel Malý předseda senátu