Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1136/2022

30 Cdo 1136/2022-258

USNESENÍ

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě jako soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2021, č. j. -231, kterým tento soud podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2021, č. j. -231, a to pro nezaplacení soudního poplatku z podaného dovolání (výrok I). Zároveň odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu včasným dovoláním. Zároveň s jeho podáním požádala – v této věci již poněkolikáté – o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. V pořadí první taková žádost přitom byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2018, č. j. -37, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, č. j. -70, zamítnuta, a to s odůvodněním, že se ze strany žalobkyně v tomto řízení jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. S týmž zdůvodněním bylo v tomto řízení rovněž pravomocně rozhodnuto o tom, že se žalobkyni nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a že se zamítá její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení (přičemž dovolání žalobkyně podala právě proti usnesení odvolacího soudu potvrzujícímu usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků) – srov. usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 3. 2019, č. j. -126, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2019, č. j. -141.

Žalobkyně byla dále v tomto řízení opakovaně poučena o tom, že není možné přihlédnout ani k jejím dalším opakovaným žádostem totožného obsahu, a to prostřednictvím všech dalších rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu, která byla v tomto řízení vydána.

Za popsaného stavu soud prvního stupně o opětovné žádosti žalobkyně spojené s jejím dovoláním nerozhodoval a věc předložil dovolacímu soudu k rozhodnutí.

Otázku, zda jsou u žalobkyně splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o jejím dovolání, proto nyní zhodnotil přímo dovolací soud, neboť opětovné posouzení této otázky soudem prvního stupně by vzhledem k dosavadnímu postupu žalobkyně v řízení vedlo k neustálému neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)osvobození od soudních poplatků, resp. o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (k tomu postupu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. , či usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. , či ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. a ).

Z dosavadních rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího se podává, že oba soudy možnost osvobození žalobkyně od soudních poplatků opakovaně projednávaly a posuzovaly. Dospěly přitom k závěru, žese v tomto případě jedná ze strany žalobkyně o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Žalobkyně podle zjištění obou soudů podává značné množství obdobných žalob na náhradu škody a nemajetkové újmy proti žalované (jen u soudu prvního stupně více než 330) s obdobnými tvrzeními jako v tomto případě, s opakovaným identickým postupem, a zneužívá tak práva na přístup k soudu. Podle odvolacího soudu se žalobkyně i v tomto řízení domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup v souvislosti s délkou řízení, které skončilo zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze strany žalobkyně, přičemž taktéž v průběhu tohoto řízení podávala žalobkyně opakovaně návrhy na osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce, kterým nebylo vyhovováno, a to ani v rámci odvolacího ani v rámci dovolacího řízení. Svými vlastními procesními úkony tak žalobkyně zapříčinila délku řízení (kterou nyní považuje za nepřiměřenou), v němž pro její postup nemohlo být rozhodnuto meritorně.

Protože žalobkyně ani v nynější žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení neuvádí žádné nové skutečnosti, které by mohly vést k rozdílnému rozhodnutí o této otázce (z hlediska formy i obsahu se jedná o podání téměř totožné s řadou předchozích podání žalobkyně v tomto řízení), resp. které by mohly zvrátit závěr soudů o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva (žalobkyně proti tomuto závěru nikterak nebrojí), dovolací soud neshledal podmínky pro její osvobození od zaplacení soudního poplatku podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “).

Nejsou-li splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, pak současně nejsou splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce (advokáta) pro dovolací řízení ( ).

Podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudní poplatek z podaného dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatila, dovolací soud řízení o jejím dovolání podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud nepovažoval za žádoucí žalobkyni znovu vyzývat, aby zaplatila soudní poplatek za dovolání, neboť žalobkyně si je dobře vědoma své povinnost zaplatit soudní poplatek, z jejího dosavadního postupu v tomto řízení i v jiných řízeních (viz například řízení vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. nebo sp. zn. ) se však jednoznačně podává, že soudní poplatek za dovolání hradit nehodlá a její reakcí by byla pouze opětovná a totožná žádost o osvobození od soudních poplatků, o které již opakovaně rozhodovaly soudy v tomto řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2022

JUDr. Jan Kolba pověřený člen senátu