Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1935/2021

20 Cdo 1935/2021-198

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné M.I.B. International special detective force, s. r. o. - v likvidaci, sesídlem v Praze 9, Újezd nad Lesy, Poličanská 1487, identifikační číslo osoby 25659839, zastoupené JUDr. Františkem Výmolou, advokátem se sídlem na Praze 5, Husníkova 2080/8, proti povinné Impello Palma a. s., se sídlem na Praze 1 - Starém Městě, Bílkova 855/19, identifikační číslo osoby 26399946, zastoupené Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Stroupežnického 2324/26, pro 1 442 248 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2021, č. j. -154 takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1/ Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“), výrokem I. usnesení ze dne 11. 12. 2020, č. j. -143, zastavil exekuci vedenou na základě pověření obvodního soudu ze dne 18. 9. 2019, č. j. -19, soudním exekutorem Mgr. Janem Vedralem, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 140 EX 00148/19, pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 442 248 Kč s příslušenstvím, podle rozsudku obvodního soudu ze dne 26. 4. 2019, č. j. -64 (dále „exekuční titul“), a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

2/ Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání oprávněné usnesením ze dne16. 2. 2021, č. j. -154, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

3/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že povinná podala dne 21. 10. 2020 návrh na zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), z důvodu, že dne 22. 10. 2020 jednostranně započetla proti exekvované pohledávce svou vykonatelnou pohledávku, která jí byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 8. 2016, č. j. -155, ve výši 2 920 000 Kč s příslušenstvím a jejíž právní základ představovalo odstoupení od dohody o narovnání uzavřené mezi účastnicemi dne 29. 8. 2013 (dále „pohledávka povinné“).

4/ Takto provedený zápočet pohledávek oba soudy označily za platné a určité právní jednání, v jehož důsledku exekvovaná pohledávka oprávněné zcela zanikla ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále „obč. zák.“, s přihlédnutím k větě první , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále „o. z.“), což implikuje důvod pro zastavení exekuce podle Opačný závěr soudy přijaly s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (konkrétně na rozsudek ze dne 18. února 2009, sp. zn. , usnesení ze dne 26. července 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 19. prosince 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 29. září 2015, sp. zn. , a usnesení ze dne 15. prosince 2016, sp. zn. ) ohledně oprávněnou namítaného dřívějšího zániku započítávané pohledávky povinné, proti níž oprávněná započetla dne 2. 2. 2017 pohledávku vyplývající ze Smlouvy o kontrolní činnosti (účastnicemi uzavřené dne 1. 3. 2013) ve výši 3 847 800 Kč s příslušenstvím (dále „smlouva o kontrolní činnosti“); v tomto případě se jednalo o právní jednání neurčité ( obč. zák. s ohledem na ustanovení věta první o. z.), a tudíž nezpůsobilé vyvolat zánik vzájemných pohledávek (nebylo-li zvláště specifikováno, která pohledávka oprávněné či její příslušenství má být započítána vůči které konkrétní pohledávce povinné).

5/ V rámci posuzované exekuce provedenému platnému započtení pohledávek povinnou nebrání ani překážka věci pravomocně rozhodnuté podle , protože exekučním titulem přiznané plnění představuje pouze část pohledávky oprávněné ze smlouvy o kontrolní činnosti; její zbylou část v nalézacím řízení však oprávněná neuplatnila, a to právě z důvodu, že takto vymezená část pohledávky měla podle jejího tvrzení dříve zaniknout ke dni 2. 2. 2017 započtením vůči pohledávce povinné. Jelikož předmětem posuzování u nalézacího soudu nebyla okolnost skutečného zániku pohledávky povinné, nejedná se o nárok, o němž by soud již dříve rozhodoval. Na tom nic nemění skutečnost, že nalézací soud o nároku oprávněné rozhodl rozsudkem pro uznání podle a a 3 , jímž se podle zákonné úpravy presumuje uznání žalovaného nároku.

6/ Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky výkladu ve spojení s nesprávným posouzením věty druhé a ve vztahu k zásadě „rei iudicatae“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. .

7/ Dovolatelka namítá, že žalobou v řízení vedeném před okresním soudem pod sp. zn. , z něhož vzešel exekuční titul, vymezila řádně žalobní nárok „všemi rozhodujícími skutečnostmi nutnými k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout“, jehož součástí, jakož i součástí „skutkové věty“, bylo i započtení pohledávky ze smlouvy o kontrolní činnosti vůči pohledávce povinné. Pohledávku tedy uplatňovala v nalézacím řízení jako celek, ačkoli ji z důvodů výše popsaných ponížila; tím bylo o pohledávce povinné již pravomocně rozhodnuto (povinná její „celý“ nárok uznala), a jejímu použití pro další započtení proto brání překážka rei iudicatae (překážka věci rozhodnuté).

8/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) rozhodl o dovolání oprávněné podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání není (primárně) podle přípustné.

9/ Dovolatelka se mýlí ve svém předpokladu (k němuž nelze nalézt argumentační oporu ve znění relevantní zákonné úpravy), že vydáním rozsudku pro uznání podle - jakožto následku zmeškání lhůty žalovaného k podání vyjádření na výzvu podle - lze tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech pokládat za nesporná; uvedený účinek totiž nastává pouze v případě vydání rozsudku pro zmeškání podle Nejvyšší soud ostatně v usnesení ze dne 26. října 2021, sp. zn. , vyjádřil jednoznačný názor, že předmětem uznání podle je pouze procesně uplatněný nárok (jeho část nebo základ), nikoli (například) právní hodnocení provedené žalobcem v žalobě, skutková tvrzení žalobce nebo prejudiciální otázky. Z toho pro posuzovanou věc plyne, že exekučním titulem bylo rozhodnuto pouze o uznaném nároku, nikoli o pohledávce povinné, o kterou byl oprávněnou (v nalézacím řízení žalobkyní) žalovaný nárok ponížen, tudíž se nestala předmětem nalézacího řízení, nemohlo být o ní pravomocně rozhodnuto s důsledkem překážky věci rozsouzenépodle , a tudíž nic nebránilo tomu, aby byla povinnou později úspěšně proti exekvované pohledávce započtena.

10/ Hlediskem předpokladu přípustnosti dovolání předchozí závěr znamená, že se odvolací soud od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, a dovolatelka se tak zvoleným hlediskem přípustnosti dovolání míjí. Ve vztahu k závěru odvolacího soudu, jenž posoudil jí provedený zápočet ze dne 2. 2. 2017 jako neurčité, a tudíž neplatné právní jednání, dovolatelka žádný předpoklad přípustnosti podle nevymezila, což platí i o důvodu dovolání ( a 3 ).

11/ Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 4. 2022

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu