Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3246/2021

21 Cdo 3246/2021-195

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. Č., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Radkou Šumerovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova č. 632/19, proti žalovaným 1)UNIDEBT Czech, SE, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Dělnická č. 213/12,IČO 24797880, zastoupenému Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem se sídlem ve Vraňanech č. 233, a 2)O. Č., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Kamilou Vágnerovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Riegrova č. 1100, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2021, č. j. -172, opravenému usnesením ze dne 14. září 2021, č. j. -179, takto:

I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2021, č. j. -172, opravenému usnesením ze dne 14. 9. 2021, č. j. -179, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je (z hlediska uplatněných dovolacích důvodů) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li dovolatel, že „výrok o neexistenci napadeného zástavního práva“ je v rozporu s „rozhodnutím Nejvyššího soudu, který věc vrátil prvoinstančnímu soudu expressis verbis s poukazem na ochranu rodinné domácnosti v podobě možnosti opomenutého manžela dovolat se neplatnosti (nikoli neexistence) napadeného zástavního práva“, že aplikace ustanovení , , „nedává ignorovanému manželu možnost uplatňovat neexistenci nechtěného práva“, že neplatnost a neexistence není totéž, že „není možné odkazem na ochranu rodinné domácnosti odůvodnit výrok o neexistenci napadeného práva“, že takový výrok je „v přímém rozporu“ s doslovnou dikcí ustanovení a že „v takovémto rozporu s výslovnou dikcí ustanovení soukromého práva nesmí být ustanovení soukromého práva interpretováno ani aplikováno“ ( ), pak přehlíží, že Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. , vydaném přímo v této věci (na který dovolatel poukazuje ve svém dovolání) dospěl k závěru, že nacházela-li se v domě, který byl součástí zastavených nemovitostí, vskutku rodinná domácnost žalobkyně, žalovaného 2) a jejich dětí, byla žalobkyně za splnění dalších podmínek stanovených v oprávněna dovolat se vůči žalovanému 2) a společnosti ACEMA Credit Czech, a. s. [žalovanému 1) jako jejímu právnímu nástupci] neplatnosti uzavřené zástavní smlouvy, neboť v takovém případě by šlo o právní jednání, které odporuje zákonu a jehož neplatnost vyžaduje smysl a účel ustanovení (srov. ), a že uplatnila-li by žalobkyně řádně neplatnost tohoto právního jednání, neměla by zástavní smlouva právní účinky sledované jejími stranami a zástavní právo k předmětným nemovitostem by na základě této smlouvy nevzniklo (nemohlo vzniknout).

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je též ustálena v závěru, že na určení, že je neplatná zástavní smlouva, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo, není naléhavý právní zájem ( ) a že k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva může v tomto případě vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo je či není; určení platnosti nebo neplatnosti zástavní smlouvy má jen povahu předběžné otázky pro určení, zda tu zástavní právo je či není (srov. například odvolacím soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod č. 173/2004 v časopise Soudní judikatura).

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného 1) podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 4. 2022

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu