Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 19/2022

11 Tcu 19/2022-18

USNESENÍ

na odsouzení

občana České republiky

E. Ch.

, nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 24. 10. 2018,

hledí jako na odsouzení soudem České republiky

.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 24. 10. 2018 (dále též „cizozemské rozhodnutí“ nebo „cizozemský soud“), byl E. Ch. (dále též „odsouzený“)

uznán vinným zločinem profesionálně provedené krádeže vloupáním za účelem výdělku, částečně spáchaným ve stadiu pokusu, podle , , , rakouského

(StGB)

, za což byl podle rakouského

(StGB)

odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devatenácti měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu St. Pölten se odsouzený E. Ch. shora uvedené trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že:

ve vědomé a chtěné součinnosti s jedním dosud neznámým spolupachatelem profesionálním způsobem za účelem výdělku, jakož i s úmyslem jejich přivlastněním neoprávněně obohatit sebe nebo nějakou třetí osobu, vzal,

popř. se pokoušel vzít, dále uvedeným osobám vloupáním do budovy cizí movité věci v celkové hodnotě nepřesahující částku 5.000 €, a sice:

A. dne 6. 5. 2018 v XY1. ke škodě poškozené společnosti D. T. po vypáčení dveří do kancelářských prostor a vypáčením trezoru odcizil peníze v hotovosti ve výši 2.684,35 €, 122 vstupenek na Wachaulinie a 20 vstupenek na letní hry v XY v celkové hodnotě 1.680 €,2. ke škodě společnosti D. po vypáčení okna prodejního stánku odcizil peněžní hotovost ve výši 22 € a současně se pokusil o vypáčení trezoru, což se mu nepodařilo,B. dne 28. 5. 2018 v XY ke škodě poškozených osob z restaurace „XY“, jakož i z diskotéky „XY“ po vypáčení vstupních dveří, vypáčením několika výkladních skříní a jednoho okna se snažil odcizit věci, které by se vyplatilo ukrást, avšak z důvodu absence takovýchto věcí z místa ničeho neodnesl.

3. Dne 18. 1. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve

znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 24. 10. 2018, ve vztahu k osobě odsouzeného E. Ch. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený E. Ch. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť si odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil, popř. se pokusil přisvojit, cizí věc tím, že se jí zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a tímto činem způsobil větší škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000,- Kč]. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout četnost jednotlivých útoků, kterých se odsouzený během velmi krátkého období cca třech týdnů dopustil. Přehlédnout nelze ani jeho trestní minulost, neboť v rozmezí let 1996 až 2020 byl na území České republiky celkem patnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to zpravidla pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v některých případech je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tedy plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.

8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře devatenácti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení E. Ch. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

není

opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 1. 2022

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu