Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 33/2022

11 Tcu 33/2022-25

USNESENÍ

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 071 HV 75/2019x, který nabyl právní moci 16. 7. 2019, byl R. B. uznán vinným bodě A/I./ přečinem nátlaku podle §§ 15, 105 odst. 1 rakouského trestního zákona, v bodě A/II./ přečinem ublížení na zdraví podle § 83 odst. 1 rakouského trestního zákona, bodě A/III./ přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 107 odst. 1 a odst. 2 první případ rakouského trestního zákona a v bodě B/ zločinem loupeže podle § 142 odst. 1 rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený R. B. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že ve XY:

A/

dne 26. 11. 2017 S. D.

I./

násilím chytil za horní část paží, narazil jí hlavou proti dveřím a smýkl jí do místnosti, čímž se pokusil ji přinutit k jednání, totiž ke vstoupení do hotelového pokoje, přičemž zůstalo pouze u pokusu, protože se poškozená dokázala ubránit;

II./

zranil na těle jednáním popsaným v bodě A/I./, čímž utrpěla hematomy na obou horních částech paží, bouli v oblasti čela a otok v oblasti hrudního koše;

III.

/ nebezpečně jí vyhrožoval smrtí, aby jí nahnal strach a zneklidnil ji tím, že vytáhl ze svého opasku pistoli a mířil na ni;

B/

dne 15. 1. 2019 pod pohrůžkou ohrožení zdraví a života si vynutil na zaměstnancích společnosti MARRIOT International Inc. v hotelu Ritz/XY vydání peněz v úmyslu se jich zmocnit tím způsobem, že zaměstnanci O. K. přehrál ve svém mobilním telefonu pomocí překladového programu zhotovenou hlasovou zprávu v německém jazyce se slovy: „Zůstaňte v klidu. V tomto kufru je časovaná bomba. Jsem HIV pozitivní. Dostal jsem tuto bombu. Nemusíte být zranění ani Vy, ani nikdo jiný v této budově. Tato bomba může bez problémů explodovat. Pokud neuděláte to, co řeknu,“, ukázal na svůj kufr a několikrát zavolal: „Bomba, trezor!“ a „Pokladna, trezor!“, načež mu O. K. předal z pokladny peněžní hotovost v celkové výši 2.585 euro.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený R. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů vydírání podle § 175 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku a loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. B. se se dopustil různorodé trestné činnosti, jejíž společenská škodlivost je zvyšována zejména tím, že se jí dopustil více skutky, přičemž jiné osobě, kterou bezdůvodně napadl, vyhrožoval smrtí a rovněž se ze zištných důvodů dopustil zavrženíhodného jednání, kterým se chtěl na cizím majetku obohatit pro svůj prospěch. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen velmi citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 2. 2022

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vypracovala:

JUDr. Monika Staniczková