Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 41/2022-B-40

KSLB 76 INS XY29 NSČR 41/2022-B-40

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. M., narozeného XY, bytem XY,vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. prosince 2021, č. j. , 4 VSPH XY, takto:

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne

16. listopadu 2021, č. j. XY

, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (

dále jen „insolvenční soud

“):

[1] Odvolal A. i. C. T. (dále jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužníka J. M. (bod I. výroku).

[2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka Mgr. Milana Edelmanna (bod II. výroku).

[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem její činnosti (bod III. výroku).

[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 30 dnů ode dne doručení usnesení předložila zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku).

[5] Uložil novému insolvenčnímu správci, aby mu do 30 dnů předložil zprávu o převzetí funkce insolvenčního správce dlužníka a o stavu insolvenčního řízení (bod V. výroku).

2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 10. září 2019, č. j. , (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil veřejnou obchodní společnost A.

[2] Usnesením ze dne 28. ledna 2020, č. j. , (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

[3] Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. října 2021 zaniklo (ve smyslu , o insolvenčních správcích), právo veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce k 30. září 2021.

3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení a 3 a , 5 a 6 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a ustanovení zákona o insolvenčních správcích – dospěl ohledně důvodu odvolání z funkce k následujícím závěrům:

4. V případě uvedeném v odvolání insolvenčního správce výslovně nevyžaduje, avšak umožňuje. Veřejná obchodní společnost A byla jedním z největších insolvenčních správců, přičemž není zřejmý další vývoj této společnosti, ani není zaručeno, že ohlášený společník, který má současně v úmyslu podnikat v rámci nové společnosti, je dostatečnou zárukou pro to, aby byl zajištěn výkon funkce insolvenčního správce po celou zbývající dobu insolvenčního řízení. Veřejná obchodní společnost A přitom sama zahájila útlum podnikatelské činnosti a z insolvenčního spisu ani z jiných veřejných zdrojů není zřejmé, že by všichni stávající společníci byli zajedno v tom, že veřejná obchodní společnost A bude plně funkčním celkem až do ukončení probíhajícího insolvenčního řízení.

5. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. prosince 2021, č. j. , 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.

6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:

7. V dané věci je nesporné, že k 30. září 2021 zaniklo veřejné obchodní společnosti A oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích.

8. Z oddílu A, vložky 76042, obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze a ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti přitom plyne, že veřejná obchodní společnost A nezanikla a že z osmi jejích společníků se obnovilo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzická osoba J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S. Společník P. S. nikdy neměl oprávnění k činnosti insolvenčního správce.

9. Jelikož všech sedm (dříve ohlášených) společníků opět může vykonávat funkci insolvenčního správce samostatně jako fyzické osoby, je vyloučeno – pro nepřípustný „střet zájmů“ ve smyslu § 9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 zákona o insolvenčních správcích – aby stejnou činnost vykonávala jejich prostřednictvím veřejnáobchodní společnost A. Nadto osmý společník nikdy neměl oprávněník činnosti insolvenčního správce; proto nemůže být „garantem“ odborné způsobilosti výkonufunkce insolvenčního správce veřejnou obchodní společností. Je tak zřejmé, že veřejná obchodní společnost Anemá v dané chvíli žádného společníka, jehož prostřednictvím by mohla řádně vykonávat funkci insolvenčníhosprávce; proto byl dán legitimní důvod pro její odvolání z funkce insolvenčníhosprávce (dlužníka).

10. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. . Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu o střetu zájmů (má za to, že není dán). Odvolacímu soudu dále vytýká, že v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. Namítá, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným.

12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

13. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

14. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

16. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl jednak v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. , jednak v usnesení ze dne 10. března 2022, sen. zn. , na něž v podrobnostech odkazuje a jejichž závěry lze shrnout následovně:

17. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. platí, že podle ustanovení odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).

18. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.

19. Věci řešené Nejvyšším soudem v R 135/2018 a v usnesení sen. zn. (jichž se odvolací soud argumentačně dovolává v otázce střetu zájmů), byly skutkově odlišné. Nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v nich plynul především z toho, že jediný ohlášený společník veřejné obchodní společnosti, jemuž se obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě, činil vše pro to, aby mohl působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba, a aby naopak nemusel v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník této veřejné obchodní společnosti (coby společnosti se zaniklým oprávněním). Ostatně, akcent na kritérium odbornosti (u veřejné obchodní společnosti, jejíž právo vykonávat funkci insolvenčního správce zaniklo) v obou označených rozhodnutích by v takovém případě postrádal smysl [pro vznik práva vykonávat funkci insolvenčního správce, musí mít veřejná obchodní společnost (ohlášeného) společníka s oprávněním vykonávat funkci insolvenčního správce, jež se mu při zániku práva veřejné obchodní společnosti vykonávat funkci insolvenčního správce obnovuje automaticky (srov. § 9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 zákona o insolvenčních správcích)].

20. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti veřejné obchodní společnosti A se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení nezakládá okolnost, že její společníci (garantující odbornou způsobilost veřejné obchodní společnosti k dokončení výkonu funkce) budou nově ustanovováni insolvenčními správci dlužníků jako fyzické osoby, sama o sobě střet zájmů, vylučující další působení veřejné obchodní společnosti jako insolvenčního správce v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustavena do funkce před zánikem oprávnění dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích.Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, tedy správné není. K řečenému lze dodat, že úvahy insolvenčního soudu na téma další podnikatelské činnosti veřejné obchodní společnosti A (jejího útlumu) a nedostatečné záruky (v podobě ohlášeného společníka) pro zajištění výkonu funkce insolvenčního správce jsou spekulativní a ničím nepodložené.

21. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 3. 2022

Mgr. Milan Polášek předseda senátu