Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1095/2020

29 Cdo 1095/2020-170

USNESENÍ

A. Ž.

, narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému

R. K.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Moníkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672/14, PSČ 500 02, o určení neplatnosti prodeje majetku z konkursní podstaty mimo dražbu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2019, č. j. -107, takto:

I. Řízení o dovolání proti bodům I., II., III. a IV. výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. ledna 2019, č. j. -73,

se zastavuje

.

II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2019, č. j. -107,

se odmítá

.

III. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 14. ledna 2019, č. j. -73, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu, jíž se žalobce (A. Ž.) domáhal vůči žalovaným (1/ Ing. Vladimíru Baši, jako správci konkursní podstaty žalobce a 2/ R. K.) určení neplatnosti prodeje ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále též jen „nemovitosti“) v rámci zpeněžení konkursní podstaty organizovaného prvním žalovaným dne 3. října 2017 (bod I. výroku), zrušil předběžné opatření nařízené usnesením ze dne 27. února 2018, č. j. -24 ve znění opravného usnesení ze dne 13. března 2018, č. j. -25 (bod II. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení (body III. a IV. výroku) a určil odměnu a náhradu hotových výdajů soudem ustanovené zástupkyně žalobce (bod V. výroku).

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I. a II. výroku, v bodech III., IV. a V. výroku jej změnil co do výše náhrady nákladů řízení a co do výše odměny advokátky (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

3. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů ve vazbě na obsah spisu plyne, že:

[1] Usnesením ze dne 3. března 2004, č. j. -56, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) prohlásil konkurs na majetek žalobce a správcem konkursní podstaty ustanovil prvního žalovaného.

[2] Správce konkursní podstaty zpeněžil nemovitosti přímým prodejem, jehož podmínky a způsob zjištění nejvyšší nabídky určil konkursní soud usneseními ze dne 3. března 2014, č. j. -837, ze dne 15. června 2017, č. j. -906, a ze dne 8. září 2017, č. j. -930. Dne 10. října 2017 proběhl „výběr nejlepší nabídky“. Kupní smlouvou uzavřenou dne 15. ledna 2018 byly nemovitosti prodány druhému žalovanému (jako zájemci s nejvyšší nabídkou) za kupní cenu 1 360 000 Kč.

[3] Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 26. února 2018 se žalobce domáhal vůči žalovaným určení, že prodej nemovitostí organizovaný dne 3. října 2017 prvním žalovaným je neplatný, dále určení, že kupní smlouva uzavřená dne 15. ledna 2018 mezi prvním žalovaným jako převodcem a druhým žalovaným jako nabyvatelem je absolutně neplatná a též určení, že vlastníkem nemovitostí je žalobce.

[4] Usnesením ze dne 14. ledna 2019 soud prvního stupně vyloučil k samostatnému projednání žalobu v té části, jíž se žalobce domáhal určení, že kupní smlouva uzavřená dne 15. ledna 2018 mezi prvním žalovaným jako převodcem a druhým žalovaným jako nabyvatelem je absolutně neplatná a dále určení, že vlastníkem nemovitostí je žalobce, s tím, že věc bude projednána pod sp. zn. .

4. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), a na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 10. listopadu 2010, sp. zn. (který je, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobě nelze vyhovět. Soudu prvního stupně přisvědčil v tom, že spor o neplatnost zpeněžení není incidenčním sporem „předvídaným“ zákonem o konkursu a vyrovnání. Dovodil, že aktivní legitimace (ve vztahu ke zpeněženým nemovitostem) přešla zpět na úpadce (žalobce), neboť nemovitosti již nejsou sepsány v soupisu konkursní podstaty a správce dal najevo, že je nehodlá opětovně sepsat.

5. Dále odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti prodeje nemovitostí z konkursní podstaty, když nemovitosti nejsou součástí konkursní podstaty a žalobce se může domáhat (a také se domáhá) určení vlastnického práva k nemovitostem a určení neplatnosti kupní smlouvy. V této souvislosti uvedl, že lze-li žalovat o určení práva či právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, která se takového práva či právního vztahu týká. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 68/2001“). Doplnil, že je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva či právního vztahu, jenž měl být tímto právním úkonem založen, změněn či ukončen, potom není na takovém určení dán naléhavý právní zájem ve smyslu , (dále též jen „ “). K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. .

6. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti všem jeho výrokům) podal žalobce dovolání, v němž napadá též rozsudek soudu prvního stupně (v bodech I., II., III. a IV. výroku). Přípustnost dovolání vymezujeargumentem, že „napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce má zásadní právní význam dle ust. “, neboť dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil otázku, zda v dané věci lze (s odkazem na ) aplikovat .

7. Dovolatel tvrdí, že k podání žaloby na určení neplatnosti zpeněžení majetkové podstaty je aktivně legitimován, když na tomto určení má naléhavý právní zájem. Podle dovolatele zákon o konkursu a vyrovnání v žádném ustanovení podání žaloby na určení neupravuje, ale ani nevylučuje. Dovolatel namítá, že správce konkursní podstaty se při prodeji nemovitostí neřídil pokyny konkursního soudu. Skutečnosti vážící se k prodeji však soud nezkoumal, respektive neprovedl veškeré dovolatelem navržené důkazy. Pouze uzavřel, že dovolatel není k podání žaloby aktivně legitimován. Dovolatel míní, že soudy nepostupovaly správně, když „vyloučily subsidiární užití ust. “ Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Druhý žalovaný považuje rozhodnutí obou soudů za souladná s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

9. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

10. V průběhu dovolacího řízení skončilo konkursní řízení vedené na majetek žalobce, když (pravomocným) usnesením ze dne 28. července 2021, č. j. -1140, byl konkurs zrušen pro nedostatek majetku. Usnesením ze dne 24. února 2022, č. j. -1153, konkursní soud zprostil správce konkursní podstaty funkce. Podle zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu uvedené v až e/, g/, i/ a l/, což má (mimo jiné) za následek, že oprávnění nakládat s majetkem dlužníka přechází zpět na dlužníka. Jelikož v dané věci se dlužník účastní řízení od počátku jako žalobce, je zjevné, že do něj současně nemůže vstoupit jako žalovaný. Dnem skončení konkursního řízení tedy první žalovaný (správce konkursní podstaty žalobce) přestal být účastníkem sporu. To se projevilo i označením účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí (tak, že jediným žalovaným zůstává dosavadní druhý žalovaný).

11. Řízení o dovolání proti bodům I., II., III. a IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle věty před středníkem a věty první , když k projednání takového dovolání není dána funkční příslušnost soudu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

12. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výrokům rozsudku, jimiž odvolací soud: a/ potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku o zrušení předběžného opatření, b/ změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodech III., IV. a V. výroku co do výše nákladů řízení a odměny advokátky, a c/ rozhodl o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné ( a a h/ ).

13. Dovolání ve zbývajícím rozsahu (proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku), jež může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

14. Co do závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti prodeje nemovitostí z konkursní podstaty, když se může domáhat (a také se domáhá) určení vlastnického práva k nemovitostem, je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; srov. především R 68/2001 (k výkladu ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2013, obsahově srovnatelného s ustanovením v aktuálním znění), dále rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího souduze dne 28. června 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2018, sp. zn. . V judikatuře Ústavního soudu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 35/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

15. V rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dále vysvětlil, že nemá-li žalobce ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby.

16. K dovolatelem předestřené otázce výkladu ustanovení ve vazbě na ustanovení Nejvyšší soud odkazuje na závěry formulované např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2011, sp. zn. , v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. .

17. Problematikou přiměřeného užití v poměrech upravených zákonem o konkursu a vyrovnání se zabýval též Ústavní soud. V nálezu Ústavního soudu ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 139/2002 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, vysvětlil, že ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání předepisující při absenci jiné úpravy přiměřenou aplikaci , nedává soudu prostor pro libovůli v dotčeném směru. Je-li úprava, kterou zákon o konkursu a vyrovnání postrádá, obsažena v , je povinností soudu „přiměřeně“ aplikovat (nemůže jeho užití vyloučit). Tamtéž Ústavní soud uzavřel, že k cílům konkursu soud přihlíží v rámci přiměřené aplikace . K řečenému Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. srpna 2005, sp. zn. (proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 12. dubna 2006, sp. zn. ), dodal, že při úvaze, jakým způsobem bude ustanovení aplikovat na konkursní poměry, soud musí přihlížet k účelu zákona o konkursu a vyrovnání ( ) a k cíli konkursu ( ).

18. Ani z pohledu aplikace ustanovení prostřednictvím ustanovení pak napadené rozhodnutí nevybočuje z mezí ustavených výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

19. Zbývá dodat, že pro řešení otázky přípustnosti dovolání jsou bez právního významu námitky dovolatele týkající se okolností, za nichž byly nemovitosti zpeněženy (v jejichž důsledku je, podle názoru dovolatele, zpeněžení nemovitostí neplatné). Je tomu tak proto, že odvolací soud založil své rozhodnutí na závěrech, podle kterých žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a nikoli na posouzení otázky zpeněžení nemovitostí.

20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a věty první a odst. 3 , když Nejvyšší soud zčásti řízení o dovolání zastavil a zčásti dovolání odmítl; žalobci tak vznikla povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty představují mimosmluvní odměnu za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 25. listopadu 2019), která podle bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 5. února 2020, činí (z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč) částku 3 100 Kč, a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) jde o částku 4 114 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. 3. 2022

JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu