Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3547/2020

22 Cdo 3547/2020-160

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

R. S.,

C. P.,

IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Janem Zajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. -136, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. -136,

se ruší

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mělníku (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2019, č. j. -89, rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované tak, že žalovaná jako prodávající uzavírá se žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem je spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále rovněž jako „předmětný pozemek“) a která je dále specifikována ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze (dále také jako „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 2. 7. 2020, č. j. -136, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na nahrazení projevu vůle žalované zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že ke dni 29. 7. 2018 byl pozemek parc. č. XY v k. ú. XY v rovnodílném spoluvlastnictví žalobce a P. B., narozeného XY. Dne 24. 7. 2018 uzavřel P. B. a žalovaná, jejímž byl v té době P. B. jediným společníkem i jednatelem, kupní smlouvu, na základě které měla žalovaná nabýt vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. ½ na předmětném pozemku. Vlastnické právo žalované ke spoluvlastnickému podílu na předmětném pozemku bylo zapsáno do katastru nemovitostí dne 21. 8. 2018, a to s právními účinky vkladu k 30. 7. 2018.

V tomto řízení se domáhá žalobce vůči žalované nahrazení příslušného projevu vůle žalované s tvrzením, že při převodu spoluvlastnického podílu na předmětném pozemku bylo porušeno jeho zákonné předkupní právo zakotvené v , , ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 (dále rovněž jako „o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020“). Odvolací soud vyložil, že v poměrech projednávané věci nebylo předkupní právo žalobce na základě ve spojení s o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 dáno. Uvedl, že „za osobu blízkou ve smyslu ustanovení o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 lze považovat na roveň osobě blízké též právnickou osobu ve smyslu ustanovení o. z., a to za stavu, kdy k ochraně třetích osob (v daném případě žalobce) stanoví ustanovení o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 zvláštní podmínky pro převod spoluvlastnického podílu na nemovité věci v podobě předkupního práva druhého spoluvlastníka s výlukou vztahující se na převod osobě blízké. Takový převod osobě blízké je ve smyslu o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 obdobným právním jednáním mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu.“ Jelikož v posuzovaném případě došlo k převodu spoluvlastnického podílu na základě kupní smlouvy uzavřené dne 24. 7. 2018 mezi P. B. a žalovanou, jejímž byl P. B. v té době jediným společníkem a jednatelem, jednalo se o převod spoluvlastnického podílu na osobu blízkou ve smyslu o. z., a proto v tomto případě bylo vyloučeno podle o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 předkupní právo svědčící žalobci jako vlastníkovi dalšího spoluvlastnického podílu na nemovité věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o , (dále jen „ “), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, která nebyla doposud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a to zda je vyloučeno ve smyslu ve spojení s o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 předkupní právo v případě převodu spoluvlastnického podílu na nemovité věci z vlastnictví fyzické osoby do vlastnictví právnické osoby ovládané touto fyzickou osobou. Podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020, nebylo vyloučeno postavení právnické osoby jako osoby blízké ve smyslu o. z. Právnickou osobu však lze považovat za osobu blízkou ve smyslu o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 pouze v případech, ve kterých zákon stanoví k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému. V případě výluky z předkupního práva se nejedná o žádné omezení ani podmínky, avšak výjimka z předkupního práva znamená, že osoby, na které předkupní právo jinak dopadá, mohou svůj spoluvlastnický podíl převést bez jakýchkoliv omezení a podmínek. V případě zákonného ustanovení o výjimce z předkupního práva podle o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 nejde ani o ochranu třetích osob, mezi které patří i ostatní spoluvlastníci. Naopak za předpokladu aplikace výjimky z předkupního práva v případě převodu spoluvlastnického podílu na nemovité věci z vlastnictví fyzické osoby ovládající do vlastnictví právnické osoby ovládané by ostatní spoluvlastníci pozbývali ochranu v podobě předkupního práva a výhodu by na jejich úkor získali ostatní kontrahenti. Z uvedeného se podává, že pokud došlo k převodu spoluvlastnického podílu mezi fyzickou osobou ovládající a právnickou osobou, kterou tato fyzická osoba ovládá, bylo zde dáno ve smyslu o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 předkupní právo ostatních spoluvlastníků. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Uvádí, že § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 stanovil zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku k ochraně třetích osob. Tyto zvláštní podmínky nebo omezení spočívají v tom, že spoluvlastník nemůže volně nakládat se svým majetkem, tedy spoluvlastnickým podílem na nemovité věci, ale ostatní spoluvlastníci mají k jeho podílu předkupní právo. Současně ale toto zákonné předkupní právo spoluvlastníků je limitováno v případě převodu osobám blízkým spoluvlastníku převádějícímu svůj spoluvlastnický podíl. Jedná se tedy o ochranu práv dvou skupin osob, přičemž ochrana práv jedné skupiny (osob blízkých) je nadřazena ochraně práv druhé skupiny (ostatních spoluvlastníků). S ohledem na § 22 odst. 2 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 tak stejné podmínky a omezení, tj. omezení předkupního práva spoluvlastníka nemovitosti ve prospěch osoby blízké spoluvlastníku převádějícího svůj spoluvlastnický podíl, platí i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu. Žalovaná proto neshledává žádný důvod, aby se § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 nevztahoval právě i s ohledem na § 22 odst. 2 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 na převod spoluvlastnického podílu na nemovité věci mezi jednatelem společnosti s ručením omezeným jakožto jeho vlastníkem a touto společností, jako tomu bylo v posuzovaném případě. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, případně zamítl.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle –3 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle (rozhodnutí odvolacího soudu závisí na právní otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména a ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, zda svědčilo vlastníkovi spoluvlastnického podílu na nemovité věci předkupní právo k jinému spoluvlastnickému podílu na nemovité věci převáděnému na základě kupní smlouvy ze dne 24. 7. 2018 uzavřené mezi fyzickou osobou jako prodávající a právnickou osobou jako kupující, jejíž byla převádějící fyzická osoba ke dni uzavření kupní smlouvy a převodu vlastnického práva jediným společníkem a členem statutárního orgánu.

Vzhledem k tomu, že příslušná smlouva o převodu spoluvlastnického podílu byla uzavřena po 1. 1. 2018 a před 30. 6. 2020, přičemž ve stejné době došlo ke vkladu práva z kupní smlouvy do katastru nemovitostí, tedy žalobcem tvrzená povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi dospěla před 30. 6. 2020, je nutné posoudit otázku existence předkupního práva ostatních spoluvlastníků a nároků s tím spojených, které byly taktéž uplatněny mezi 1. 1. 2018 a 30. 6. 2020, podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 (srovnej čl. II odst. 4 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. , uveřejněný, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

Podle § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.

Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí (§ 22 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020).

Podle § 22 odst. 2 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti.

Novelou , , provedenou , kterým se mění , , a další související zákony, s účinností (ke vztahu k předkupnímu právu spoluvlastníků) k 1. 1. 2018 zákonodárce zásadně změnil nastavenou koncepci předkupního práva oproti stavu podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2017. Z legislativního procesu však není jakkoli patrno (např. z důvodové zprávy k ), z jakého důvodu k této změně došlo. I přes jisté prvky podobnosti není úprava předkupního práva obsažená v zákoně č. , , ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020, návratem k právní úpravě předkupního práva podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to vzhledem k několika zásadním zákonným změnám v úpravě předkupního práva [srovnej také SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. III. Věcná práva ( –1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 526 a násl.].

, , ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020, nepřipouští, aby osobou blízkou ve smyslu o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 byla osoba právnická. Avšak v případech, ve kterých zákon stanoví k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky rovněž pro jednání mezi právnickou osobou a osobami, které k ní mají určitý (zákonem definovaný) vztah [srovnej LAVICKÝ, Petr a kol. I. Obecná část ( −654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, str. 121]. Zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému stanovené k ochraně třetích osob upravuje , , ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020, například v stanovujícím relativní neúčinnost právních jednání, která dlužník učinil ve prospěch osob jemu blízkých. O takový případ se však nejedná za situace převodu spoluvlastnického podílu na nemovité věci mezi fyzickou osobou a právnickou osobou, jejímž je fyzická osoba členem statutárního orgánu a jediným společníkem. Pokud by za této situace bylo vyloučeno uplatnění předkupního práva k nemovité věci ze strany ostatních spoluvlastníků (tedy třetích osob), nejednalo by se o ochranu práv těchto třetích osob, ba právě naopak. Vyloučením předkupního práva by totiž bylo oslabeno právo ostatních spoluvlastníků na stabilitě spoluvlastnických vztahů, přičemž prostředkem k dosažení této stability bylo právě i předkupní právo spoluvlastníků ke spoluvlastnickému podílu na nemovité věci zakotvené v o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 (srovnej také RICHTER, Tomáš. Obchodní společnost jako osoba blízká – několik poznámek k judikatuře Nejvyššího soudu. Právní rozhledy, 2007, č. 15, s. 556 - 561). Pokud by totiž za těchto situací nebylo předkupní právo dáno, nelze vyloučit ani následný převod podílu obchodní společnosti na jinou osobu či změnu v osobě statutárního orgánu této společnosti (tedy změnu „kontroly“ nad touto společností a zprostředkovaně i „vlastnictví“ spoluvlastnického podílu), aniž by tuto skutečnost mohli zbývající spoluvlastníci jakkoliv ovlivnit (ostatně tak tomu bylo i v poměrech projednávané věci).

Z uvedeného se podává, že došlo-li v posuzované věci k převodu spoluvlastnického podílu na nemovité věci mezi fyzickou osobou a právnickou osobou, jejíž byla tato fyzická osoba v době převodu spoluvlastnického podílu jediným společníkem a členem statutárního orgánu, na základě kupní smlouvy ze dne 24. 7. 2018, svědčilo ostatním spoluvlastníkům předkupní právo k převáděnému spoluvlastnickému podílu na nemovité věci ve smyslu § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020.

K tomu dovolací soud poznamenává, že pro výklad ustanovení ve spojení s o. z ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 není použitelná ustálená rozhodovací praxe vztahující se k úpravě postavení osoby blízké v zákoně č. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. ), jelikož okruh osob blízkých byl v , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, definován odlišně oproti okruhu osob blízkých definovaných v o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 [srovnej také SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. III. Věcná práva ( –1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 527.].

Při výkladu ve spojení s o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 nelze rovněž přihlédnout ani k novele , , provedené , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, na základě které se s účinností k 1. 7. 2020 úprava předkupního práva zakotvená v , , navrátila do podoby před novelou provedenou Z čl. II odst. 4 vyplývá, že pokud dospěla povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 7. 2020 jako tomu bylo i v projednávané věci), trvá předkupní právo předkupníka i po nabytí účinnosti tohoto zákona. I když tedy byla změněna právní úprava institutu předkupního práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovité věci, práva nabytá před účinností této nové právní úpravy zůstala zachována a nelze je výkladem soudu modifikovat s ohledem na pozdější změnu zákona.

V projednávané věci je nutno rovněž zohlednit skutečnost, že kupní smlouva, na základě které žalovaná nabyla příslušný spoluvlastnický podíl na nemovité věci, byla uzavřena dne 24. 7. 2018. Návrh zákona, kterým byla novelizována příslušná ustanovení upravující institut předkupního práva v případě převodu spoluvlastnického podílu na nemovité věci, předložila vláda do Poslanecké sněmovny 20. 2. 2019 a legislativní proces byl završen vyhlášením tohoto zákona ve Sbírce zákonů pod č. dne 15. 4. 2020. I z tohoto důvodu nelze s ohledem na princip legitimního očekávání žalobce a právní jistoty vykládat příslušná ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020, podle pozdější právní úpravy, která k rozhodnému dni ani nebyla předmětem legislativního procesu.

Z uvedeného plyne, že pokud odvolací soud dovodil, že žalobci v poměrech projednávané věci předkupní právo ke spoluvlastnickému podílu na předmětné nemovitosti převáděnému na základě kupní smlouvy ze dne 24. 7. 2018 nesvědčilo (a rozhodl proto o zamítnutí žaloby na nahrazení projevu vůle), spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu , a proto je dovolání důvodné. Jelikož v posuzované věci nejsou dány podmínky pro postup podle (žalovaná kupř. v průběhu odvolacího řízení namítala, že uplatnění předkupního práva ze strany žalobce je v rozporu s dobrými mravy; odvolací soud se s ohledem na závěry o neexistenci předkupního práva s touto námitkou nevypořádával a Nejvyšší soud nebyl oprávněn se v tomto dovolacím řízení s ohledem na rozsah přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meze dovolacího řízení touto námitkou zabývat), Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle zrušil a věc podle vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V rámci dalšího řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( ve spojení s ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( in fine ).Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 3. 2022

Mgr. David Havlík

předseda senátu