Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 169/2022

8 Tdo 169/2022-718

USNESENÍ

2022 o dovolání obviněného

J. M.

, nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. , jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. M.

odmítá

.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, č. j. -539, byl obviněný J. M. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným v bodech 1)–2) výroku jednak pokračujícím zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 173 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické ve formě ústavní. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškozený G. V., nar. XY, bytem XY, a poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR odkázáni s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR. Z jejich podnětu byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o vině pod bodem 1) a dále v celém výroku o trestu, výroku o uloženém ochranném opatření a výroku o uplatněném nároku poškozených. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku uvedeným pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně byl obviněný podle § 173 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b) odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické ve formě ambulantní. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený G. V., nar. XY, odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc obviněného ohledně skutku pod bodem 1) vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. , podal obviněný dne 30. 4. 2021 prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, které směřovalo proti výroku o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, který byl v nezměněné podobě potvrzen odvolacím soudem. Obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. a namítl, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud a zároveň, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

4. S ohledem na výsledek dovolacího řízení lze jen ve stručnosti shrnout, že obviněný namítl věcnou nepříslušnost Krajského a Vrchního soudu v Praze, jakožto soudu prvého a druhého stupně, pro rozhodování o skutku pod bodem 2) výroku o vině. Dané pochybení se odvíjí od nesprávného posouzení skutků pod body 1) a 2) výroku jako pokračování v trestném činu ve smyslu tr. zákoníku. Dovolatel s odkazem na rozhodnutí č. rozh. tr. připomněl, že musí být zjištěna subjektivní souvislost mezi jednotlivými skutky. Uvedený znak však v tomto trestním řízení ani nebyl předmětem dokazování a soudy se jím vůbec nezabývaly, což zakládá dílčí nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí. Dále poukázal na poznatky o jeho trestní minulosti a především o jeho osobnosti (snížená inteligence a mj. též impulzivními rysy), které podle jeho názoru svědčí o absenci jakékoliv subjektivní souvislosti mezi skutky pod bodem 1) a 2) výroku o vině. S konstatováním, že posuzované jednání bylo nesprávně hodnoceno jako pokračování v trestném činu, a s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 1976, sp. zn. 29/76, obviněný uzavřel, že ve věci provedené důkazy neposkytovaly dostatečný podklad pro závěr o věcné příslušnosti krajského soudu k projednání skutku pod bodem 2) v prvním stupni. Tímto bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce ve smyslu d.

5. S ohledem na vše shora uvedené dovolatel

navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a společně s ním i vadné řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo.

6. Dovolání obviněného bylo v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. v opise zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupkyně se ve vyjádření k němu nejprve v teoretické rovině zabývala pokračováním v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku. Posléze vyjádřila přesvědčení, že

jednání obviněného jeho pojmové znaky v souhrnu v případě obou skutků pod body 1) a 2) splňuje. Doplnila, že novela trestního řádu provedená umožnila oddělené projednávání a rozhodování o dílčích útocích pokračujícího trestného činu. Věcná příslušnost Krajského soudu v Praze tedy byla v daném případě zachována.

Vzhledem k tomu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

III. Přípustnost dovolání

7. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že není na základě ustáleného výkladu ustanovení § 265a tr. ř. přípustné.

8. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodoval v druhém stupni a zákon to připouští. Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé je uveden v § 265a odst. 2 tr. ř. pod písmeny a) až h) tr. ř., přičemž rozhodnutí odvolacího soudu vydané v této trestní věci (v tom rozsahu, v jakém jej dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem napadl) je podřaditelné pod písmeno a) tohoto zákonného ustanovení, tj. rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že dovolání v posuzovaném případě přípustné je, neboť je jím napadáno pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně učiněné ve věci samé s tím, že žádné další ustanovení trestního řádu nebo jiného právního předpisu takovýto postup nevylučuje.

9. Avšak v konkrétním případě není možno odhlédnout od dalšího průběhu tohoto trestního řízení, který shora popsanou situaci radikálním způsobem mění, a to právě z hlediska přípustnosti dovolání proti

rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, sp. zn.

. Klíčovou skutečností je, že v další fázi tohoto řízení projednával Krajský soud v Praze opětovně skutek pod bodem 1), když v této části byla věc odvolacím soudem zrušena a vrácena k novému rozhodnutí. Rozsudkem

ze dne 29. 4. 2021, č. j. -626, rozhodl nalézací soud tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině pod bodem 2) a celý výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, č. j. -539, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. , jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod body 1. a 2. (zde při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku) jednak pokračujícím zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, za což jej podle § 173 odst. 2, § 54 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně škodu ve výši 32 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne právní moci rozsudku do zaplacení. Soud však (a nutno dodat, že nesprávně) znovu nerozhodl o ochranném opatření a náhradě škody poškozenému G. V., v tomto směru pouze odkázal na předchozí pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu. Dané pochybení napravil až Vrchní soud v Praze, jenž svým druhým rozsudkem

ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o trestu a výroku o uplatněném nároku poškozeného. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku obviněnému uložil ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické ve formě ambulantní. V dalším rozhodl i o náhradě škody ve vztahu k oběma poškozeným. To ve svém důsledku znamená, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. , byl zrušen přesně v tom rozsahu, v jakém jej obviněný mohl napadnout a také napadl dovoláním ze dne 30. 4. 2021.

10. Lze tedy konstatovat, že rozhodnutí, které by mělo být předmětem tohoto dovolacího řízení, již v současné době (tj. v době konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu) ve vymezeném rozsahu neexistuje. Za daného stavu jej proto nelze považovat ani za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř., proti kterému by bylo přípustné podat dovolání. Daná problematika byla již judikatorně řešena, a to zejména v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. , publikovaném v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 683. v sešitě 4/2004, shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. , ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , aj. Podstata zde vysloveného právního názoru, který lze bezpochyby aplikovat i na posuzovanou trestní věc, je vyjádřena tím, že „dovolací soud přezkoumává sice podle hledisek uvedených v ustanovení § 265i odst. 3–5

tr. ř

. napadené pravomocné rozhodnutí ve věci samé na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj.

ex tunc

), ovšem nezbytným předpokladem provedení této přezkumné činnosti je, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (resp. výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo později k jeho zrušení, popřípadě došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí (popřípadě proti neexistujícímu výroku) podle

§ 265i

odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítne“. Pro úplnost však nutno dodat, že podstatou dovolacích námitek obviněného spočívajících v polemice se splněním zákonných podmínek pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, jakož i navazující otázkou věcné příslušnosti soudu, se bude Nejvyšší soud zabývat v rámci rozhodnutí o dovolání, jež obviněný podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dne 2. 9. 2021, sp. zn. , jak o to ostatně sám obviněný usiloval, když je učinil součástí i tohoto následně podaného dovolání (viz sdělení obhájce ze dne 18. 2. 2022).

11. Nejvyšší soud uzavírá, že podané dovolání není ze shora uvedených důvodů přípustné. Proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 2. 2022

JUDr. Věra Kůrková

předsedkyně senátu