Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 447/15

Ústavní soud rozhodl dne 20. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Karla Poláška, zastoupeného JUDr. Jiřím Hanušem, advokátem, AK se sídlem v Praze 6, Břevnovská 433/12, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2014 č. j. -60 a ze dne 12. 12. 2014 č. j. -71, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 10. 2. 2015, doručené Ústavnímu soudu dne 11. 2. 2015, Karel Polášek (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí o zastavení řízení, vydaná v řízení o správní žalobě proti Generálnímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Praze.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně (dále jen "správní soud") dne 27. 8. 2014 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Generálního finančního ředitelství, se sídlem v Praze, a současně navrhl odložit jeho vykonatelnost. Při podání žaloby nezaplatil soudní poplatek za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

Dne 10. 10. 2014 usnesením č. j. -54 správní soud žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě 10 dnů od doručení s poučením, že v opačném případě bude řízení zastaveno; poplatek nebyl ve lhůtě zaplacen.

Dne 31. 10. 2014 usnesením č. j. -60 správní soud řízení zastavil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II); žalobce současně poučil, že proti tomuto rozhodnutí může podat ve stanovené lhůtě kasační stížnost; tento opravný prostředek stěžovatel nepodal a usnesení o zastavení řízení tak nabylo právní moci dne 6. 11. 2014.

Dne 7. 11. 2014 byla správnímu soudu doručena žádost žalobce o prominutí zmeškání a prodloužení lhůty a současně byl uhrazen soudní poplatek.

Dne 12. 12. 2014 usnesením č. j. -71 správní soud žádost žalobce o prominutí zmeškání a prodloužení lhůty zamítl (výrok I) a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku (výrok II). V odůvodnění uvedl, že bylo-li řízení o žalobě soudem pravomocně zastaveno podle , ve spojení s ustanovením , o soudních poplatcích, nelze po právní moci tohoto rozhodnutí zmeškání lhůty k úkonu prominout.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že důvodem pro nezaplacení soudních poplatků ve stanovené lhůtě bylo jeho onemocnění ledvinovou kolikou dne 16. 10. 2014; byl vyšetřen a ošetřen v nemocnici a nemocen do 3. 11. 2014. Za neobvyklé považoval, že o zastavení řízení bylo rozhodnuto již třetí den po uplynutí lhůty k zaplacení soudních poplatků, a vyjádřil názor, že účelovým postupem správního soudu byla porušena základní práva dle d (dále jen " ").

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost v části směřující proti usnesení správního soudu ze dne 31. 10. 2014 č. j. -60, o zastavení řízení, je nepřípustná pro nevyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť stěžovatel navzdory poučení správním soudem nepodal proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost.

V části směřující proti usnesení ze dne 12. 12. 2014 č. j. -71, o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání a prodloužení lhůty, jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo napadené rozhodnutí vydáno a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , a neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost v projednatelné části zjevně neopodstatněnou. Její podstatu shledal v tvrzení stěžovatele, že nevyhověním jeho žádosti o prominutí zmeškání a prodloužení lhůty správním soudem, bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces z hlediska přístupu k soudu, tj. právo na soud.

V obecnější rovině Ústavní soud uvádí, že právo na přístup k soudu (včetně cestou podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku) není absolutní, ale může být (a zpravidla též i bývá) předmětem různých omezení, např. - jako v projednávaném případě - povinností zaplatit soudní poplatek. Tato omezení jsou z pohledu základních procesních práv dovolená a jsou důsledkem skutečnosti, že již svou podstatou právo na přístup k soudu vyžaduje regulaci státem. Nicméně státem aplikovaná omezení nesmí zabránit nebo omezit přístup jednotlivce k soudu takovým způsobem nebo do takové míry, že by byla zasažena samotná podstata tohoto práva. Navíc musí sledovat legitimní cíl, a musí existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a cílem, jehož má být dosaženo.

Ústavní soud je toho názoru, že dospěl-li správní soud k závěru, že v případě stěžovatele prominout zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku nebylo možné za situace, kdy žádost byla podána až poté, co usnesení o zastavení řízení o správní žalobě nabylo právní moci, nelze v tom spatřovat jakýkoliv zásah do základního práva stěžovatele na přístup ke správnímu soudu. V této souvislosti lze připomenout, že y předpokládá, že ten kdo se svého práva domáhá, tak činí "stanoveným postupem", což v případě stěžovatele zjevně nebylo naplněno.

V dané souvislosti lze poukázat i na ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, dle něhož usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci - k čemuž v případě stěžovatele nedošlo.

Tvrzení stěžovatele, že správní soud zamítnutím žádosti o prominutí zmeškání lhůty a prodloužení lhůty porušil základní právo na soudní ochranu dle y, Ústavní soud tudíž neakceptoval.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti jako nepřípustnou podle ustanovení a z části jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu