Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3436/2021

-234

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce J. P., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Alešem Nytrou, advokátem se sídlem v Ostravě, Přívozská č. 703/10, proti žalovanému Q Trucking Morava, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Kunčičkách, Vratimovská č. 624/11, IČO 26981483, zastoupenému JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. č. 120/22, o 288 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. června 2021, č. j. -211, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2021, č. j. -211, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Náhrada mzdy nebo platu podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „zák. práce“),je vyvolána tím, že zaměstnavatel po rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době přestal zaměstnanci v rozporu s ustanovením zák. práce přidělovat práci podle pracovní smlouvy, ačkoli zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání. Náhrada mzdy nebo platu má proto povahu ekvivalentu mzdy (platu), kterou si zaměstnanec nemohl vydělat v důsledku porušení povinnosti zaměstnavatele, uvedené v zák. práce; tímto způsobem se sleduje, aby zaměstnanci byla reparována újma, kterou utrpěl následkem protiprávního postupu zaměstnavatele. Náhrada mzdy nebo platu podle ustanovení zák. práce náleží zaměstnanci ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do dne, kterým zaměstnavatel umožnil zaměstnanci pokračovat v práci nebo kterým došlo jinak k platnému skončení pracovního poměru anebo kterým bylo pravomocně rozhodnuto o neplatnosti rozvázání pracovního poměru (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. ).

Smyslem ustanovení § 69 zák. práce je poskytnout náhradu mzdy nebo platu zaměstnanci postiženému neplatným rozvázáním pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době ze strany zaměstnavatele poté, co mu zaměstnanec oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. Ustanovení § 69 zák. práce přitom nijak nesouvisí s jednotlivými důvody rozvázání pracovního poměru, podstatné je, zda skončení pracovního poměru bylo shledáno neplatným. Ke ztrátě na výdělku následkem neplnění povinnosti zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy může u zaměstnance současně dojít jen tehdy, je-li sám připraven, ochoten a schopen konat práci podle pracovní smlouvy. Nemůže-li konat práci podle pracovní smlouvy v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, mateřské nebo rodičovské dovolené nebo pro jinou překážku v práci, při níž mu nepřísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu, nemá ani právo na náhradu mzdy nebo platu podle zák. práce (srov. například ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 1969, sp. zn. , uveřejněném pod č. 90/1970 ve Sb. rozh. obč., nebo v bodě I stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod č. 85/2004 ve Sb. rozh. obč., a dále ve vztahu k právní úpravě v současném např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. , nebo již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. ).

Uzavřel-li odvolací soud, že pokud žalobce v „žalovaném období“ v době od 1. 4. 2015 do 9. 4. 2016 (a také v době od 17. 5. 2016 do 30. 6. 2016) byl lékařem uznán dočasně neschopným výkonu práce, nárok na náhradu mzdy podle ustanovení § 69 odst. 1 zák. práce mu za toto období nevznikl, protože nebyl schopen vykonávat práci podle pracovní smlouvy sjednané s žalovaným (ani žádnou jinou práci), je tento jeho závěr zcela v souladu s uvedenou konstantní judikaturou dovolacího soudu.

Namítá-li dovolatel, že rozsudek odvolacího soudu „je nesprávný co do právního posouzení, neboť fakticky učinil moderaci náhrady mzdy na návrh žalovaného, jakkoli k tomu nebyl podle právní úpravy, která se na projednávaný případ vztahuje, oprávněn“, a vytýká-liv souvislosti s tím odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a následně cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2017, sp. zn. (v němž dovolací soud – podle názoru žalobce – „nekonstatoval, že na náhradu mzdy nemá nárok, protože objektivně pro žalovaného práce nemohl vykonat, ale konstatoval, že náhradu mzdy není možné moderovat“), činí tak neopodstatněně, neboť odvolací soud na závěry obsažené v uvedeném usnesení Nejvyššího soudu odkázal a shodně dospěl k závěru, že v případě žalobce, kterému bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno před 1. 1. 2012, nelze povinnost žalovaného k náhradě mzdy za dobu přesahující 6 měsíců přiměřeně snížit, popřípadě vůbec nepřiznat ve smyslu ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2012.

Argumentuje-li dovolatel tím, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2017, sp. zn. , mu bylpřiznán nárok na náhradu mzdy i v situaci, kdy „objektivně nemohl pro žalovaného práci vykonávat“, neboť byl zaměstnán u jiného zaměstnavatele, přičemž situace, kdy se žalobce nacházel v pracovní neschopnosti, je tomuto podobná, a že proto je usnesení „analogicky použitelné … i na případ objektivní nemožnosti zaměstnance vykonávat práci pro pracovní neschopnost“, pak přehlíží, že jde o zcela rozdílné situace. Je-li zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, nedochází u něj ke ztrátě na výdělku následkem neplnění povinnosti zaměstnavatele přidělovat mu práci podle pracovní smlouvy, nýbrž proto, že není schopen (dočasně) tuto práci konat; právo na náhradu mzdy nebo platu podle § 69 odst. 1 zák. práce mu proto v této době nemůže příslušet, a nejde tedy o „faktickou moderaci náhrady mzdy“. Naproti tomu okolnost, že se zaměstnanec (který nebyl uznán dočasně práce neschopným a na jehož straně není ani žádná jiná překážka v práci), vůči němuž zaměstnavatel neplní povinnost přidělovat mu práci podle pracovní smlouvy, zapojil do práce u jiného zaměstnavatele, neznamená, že není schopen vykonávat práci u zaměstnavatele, který s ním neplatně rozvázal pracovní poměr, a že by proto neměl mít právo na náhradu mzdy nebo platu podle § 69 odst. 1 zák. práce.

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 3. 2022

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu