Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1317/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Miloje Pajiče, zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Jandova 8, 190 00 Praha 9, proti postupu Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá nápravy postupu v záhlaví uvedených orgánů veřejné moci, jímž mělo dojít zejména k porušení , 11 a 12d.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen ""), přičemž dospěl k závěru, že návrh z převážné části tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze a proti postupu příslušných orgánů Policie České republiky po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené k projednání takového návrhu jako ústavní stížnosti ( ).

Důvodem je skutečnost, že podání žádosti o dohled adresované Nejvyššímu státnímu zastupitelství a odpověď (sdělení) na ni už nepředstavuje způsobilý procesní prostředek k ochraně základního práva. Stěžovatel na ochranu svého práva totiž ve skutečnosti vyčerpal všechny nabízející se mu procesní prostředky okamžikem, kdy mu bylo doručeno sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 12. 2014, č. j. 1 VZN 2001/2014-42, o provedeném výkonu dohledu nad postupem Městského státního zastupitelství v Praze ve věci vedené u něj pod sp. zn. 4 KZN 169/2014. Následující žádost stěžovatele Nejvyššímu státnímu zastupitelství o výkon dohledu již instančně ani jinak nenavazuje na vlastní výkon dohledu prováděný dle a násl. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších změn. Jinými slovy, následné uplatnění "dohledu nad dohledem" není s to přivodit stěžovateli účinnou ochranu před tvrzeným porušením základních práv, o čemž také svědčí sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. , od jehož doručení následujícího dne stěžovatel odvíjí zachování lhůty k podání ústavní stížnosti.

Nejvyšší státní zastupitelství přitom podnět stěžovatele k dohledu postoupilo zpět Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze ke zjištění, zda se nejedná o další obsahově shodný podnět podaný po poučení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších změn, aniž ve věci učinilo další úkony. Dlužno poznamenat, že takového řádného poučení se stěžovateli ve výše citovaném sdělení Vrchního státního zastupitelství dostalo. Za těchto okolností potom nelze postup Nejvyššího státního zastupitelství pokládat za rozporný s ústavním pořádkem, neboť zcela odráží smysl institutu dohledu a procesní postavení státních zastupitelství jednotlivých stupňů.

Stěžovatel si je přitom této skutečnosti dobře vědom, když v ústavní stížnosti uvádí, že "pro případ, že by převládla úvaha, že použití dalších opravných prostředků (na VSZ a NSZ) byla nadbytečná, dovolávám se aplikace ust. , se žádostí, aby přijetí ústavní stížnosti nebylo odmítnuto, neboť jsem přesvědčen, že má stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo" (str. 6). Stěžovatel však zde přehlíží, že k případnému neodmítnutí ústavní stížnosti z důvodů uvedených v ustanovení může dojít toliko za předpokladu, že ústavní stížnost bude Ústavní soud pokládat za nepřípustnou, což není posuzovaný případ. Stěžovatel veškeré procesní prostředky k ochraně svých základních práv uplatnil a vyčerpal, ovšem ve své snaze využít veškeré mu dostupné právní nástroje, obrazně řečeno, "sešel z cesty", tj. uplatnil i domnělé procesní prostředky, v důsledku čehož se připravil o zachování lhůty k podání ústavní stížnosti, jak bylo nastíněno výše. Tuto zákonnou kogentní lhůtu však prominout nelze.

Za daných okolností tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti postupu Nejvyššího státního zastupitelství, odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný, ve zbývající části dle téhož předpisu jako návrh opožděně podaný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 3. srpna 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu