Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 212/2021

11 Tcu 212/2021-27

USNESENÍ

na odsouzení

občana České republiky

J. B.

, nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Erfurt, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 810 Js 15373/12 422 Ls, který nabyl právní moci dne 18. 4. 2013,

hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Okresního soudu Erfurt, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 810 Js 15373/12 422 Ls, který nabyl právní moci dne 18. 4. 2013 (dale též jen “rozhodnutí cizozemského soudu”), byl J. B. (dale též jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem napomáhání ke krádeži podle , č. 1 a německého (

StGB

) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Erfurt se J. B. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že

v noci ze dne 28. 5. 2012 na 29. 5. 2012 se obviněný P. N. vydal do XY s cílem tam pro vlastní potřebu odcizit osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi A3, načež brzy ráno dne 29. 5. 2012 nalezl v ulici XY před domem č. XY uzamčené odstavené motorové vozidlo tov. zn. Audi A3, registrační značky XY, poškozeného S. v aktuální hodnotě cca 14.000 eur, do kterého vnikl tak, že násilím otevřel dveře u řidiče, vylomil válcovou vložku zámku zapalování a vozidlo nastartoval pomocí šroubováku a poté s tímto motorovým vozidlem odjel směrem k české hranici, když jeho cílem bylo dostat vozidlo přes hranice, aby je v budoucnu dále v České republice sám používal; vozidlo však mělo defekt, v důsledku čehož mohlo zrychlovat jen do 120 km/hod., pročež se P. N. obával, že s vozidlem uvízne na dálnici, proto vozidlo odstavil na dálničním parkovišti v blízkosti města XY a do Čech dojel autostopem; následně v České republice kontaktoval spoluobviněné J. B. a J. N., se kterými odjel v osobním motorovém vozidle tov zn. VW Passat obviněného N., registrační značka XY, zpět do Německa, aby si vyzvedl v XY odcizené motorové vozidlo a toto dopravil do Čech; obviněným N. a B. přitom bylo známo, že obviněného N. podpořili v tom, aby dopravil jím ukradené osobní motorové vozidlo do bezpečí. Když přijeli na místo odstavení odcizeného osobního motorového vozidla na dálničním parkovišti, obviněný B. přestoupil do motorového vozidla tov. zn. Audi A3, které nastartoval pomocí šroubováku a vozidlem jel směrem k české hranici, zatímco obvinění N. a N. jeli osobním motorovým vozidlem tov. zn. VW Passat obviněného N. několik kilometrů napřed, aby zkontrolovali trasu jízdy obviněného B., a to zejména ohledně přítomnosti policejních kontrol. Obvinění N. a B. přitom byli v kontaktu prostřednictvím telefonu, když bylo dohodnuto, že obviněný N. by obviněného B. varoval pro případ nebezpečí tak, aby tento mohl dálnici s odcizeným vozidlem opustit. Obviněný N. pak z tohoto důvodu jako spolujezdec obviněného N. sledoval okolí. Obě vozidla však byla zastavena příslušníky policie před hraničním přechodem XY.

3. Dne 14. 12. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve

znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Erfurt, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 810 Js 15373/12 422 Ls, který nabyl právní moci dne 18. 4. 2013, ve vztahu k osobě J. B. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to konkrétně zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť svým jednáním zastíral původ věci, která byla výnosem z trestné činnosti spáchané v cizině jinou osobou, a to zejména tím, že zakrýval její pohyb a nakládání s ní, přičemž daný čin spáchal ve vztahu k věci mající větší hodnotu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku hodnotu dosahující nejméně částky 100.000 Kč]. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, včetně hodnoty motorového vozidla, vůči němuž čin spáchal, přičemž pominout nelze ani bohatší trestní minulost odsouzeného, který byl v rozmezí let 1998 až 2014 na území České republiky celkem jedenáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to nejen pro majetkovou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v období let 2008 až 2014 dopustil celkem ve čtyřech případech další trestné činnosti, a to zpravidla majetkového charakteru, i na území Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.

8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Erfurt, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. B. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. K tomuto závěru je přitom Nejvyšší soud veden i přes delší časový odstup od spáchání dotčené trestné činnosti, jež byla realizována již v měsíci květnu roku 2012, neboť nelze pominout zejména okolnosti provedení činu, hodnotu motorového vozidla, které bylo jednáním odsouzeného přímo dotčeno, jakož ani citelnost odsouzenému uložené sankce a jeho dosavadní bohatou trestní minulost.

9. Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.

P o u č e n í :Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 1. 2022

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu