Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 430/2021

27 Cdo 430/2021-224

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci oprávněného Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj – Územního pracoviště v Karviné, se sídlem v Karviné, Zakladatelská 974/20, PSČ 735 06, proti povinné D. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Horákem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Pivovarská 1504/8, PSČ 702 00, o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2013, č. j. -934, a proti usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 13. 9. 2012, č. j. -896, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2019, č. j. -144, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 7. 2019, č. j. -108, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou povinnou proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2013, č. j. -934, a proti usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 13. 9. 2012, č. j. -896 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[2] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 11. 2019, č. j. -144, k odvolání povinné rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) podala povinná dovolání.

[4] Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti druhému výroku napadeného usnesení, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, odmítl jako objektivně nepřípustné podle , a , (dále též jen „ “).

[5] Dále Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti prvnímu výroku napadeného usnesení odmítl podle a 2 jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Závěr odvolacího soudu, podle něhož je v projednávané věci žaloba pro zmatečnost z důvodu zakotveného v nepřípustná, neboť proti rozhodnutí vydanému v řízení o výkonu rozhodnutí, resp. v exekučním řízení, lze podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu dle , vyplývá bez jakýchkoliv pochybností z a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a je v souladu též s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu přijatou k jejich výkladu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. , ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , či ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. ).

[7] Námitka dovolatelky, podle níž se v projednávané věci jednalo o daňovou exekuci, a proto nelze shora označená ustanovení použít, neobstojí. Přestože byl exekučním titulem v posuzované věci vykonatelný výkaz nedoplatků ze dne 23. 9. 1994, č. j. FÚ/SŘ/232/94, dle , o správě daní a poplatků [obdobně srov. v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2011 ustanovení , daňového řádu], nešlo o daňovou exekuci.

[8] Podle ustanovení prováděl vymáhání nedoplatku příslušný správce daně daňovou exekucí; o provedení exekuce však mohl správce daně požádat též soud či soudního exekutora, což v posuzované věci učinil. V řízení se postupovalo (přiměřeně) podle ustanovení , zahrnujících i [ ve znění účinném do 31. 12. 2013, rozhodném pro řízení v projednávané věci (k tomu srov. článek II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)].

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. 3. 2022

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu