Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 16/2022-B-38

-38

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice I. Z., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2021, č. j. XY, 2 VSPH XY, takto:

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 12. října 2021, č. j. XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Odvolal A. i. C. T. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužnice I. Z. (bod I. výroku).

[2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužnice AS ZIZLAVSKY v. o. s. (bod II. výroku).

[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem její činnosti (bod III. výroku).

[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 30 dnů ode dne doručení usnesení předložila zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku).

2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 6. listopadu 2020, č. j. XY (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice a insolvenčním správcem dlužnice ustanovil veřejnou obchodní společnost A.

[2] Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. října 2021 a výpisu ze seznamu insolvenčních správců platného k 11. říjnu 2021, zaniklo (ve smyslu , o insolvenčních správcích), právo veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce (k 30. září 2021).

3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje , 5 a 6 , o úpadku a způsobech jeho řešení (), a zákona o insolvenčních správcích – dospěl ohledně důvodu odvolání z funkce k následujícím závěrům:

4. V případě uvedeném v odvolání insolvenčního správce výslovně nevyžaduje, avšak umožňuje. V této věci je (však) insolvenční řízení na samém počátku (oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty schválil insolvenční soud teprve usnesením ze dne 8. července 2021). Insolvenční řízení se vyznačuje svou dlouhodobostí a je tak vhodné za účelem naplnění zásad insolvenčního řízení, vyplývajících z , aby funkce insolvenčního správce byla vykonávána na základě řádného oprávnění k výkonu této činnosti a nikoliv insolvenčním správcem, jemuž oprávnění zaniklo.

5. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. listopadu 2021, č. j. XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.

6. Odvolací soud – vycházeje z zákona o insolvenčních správcích, z a a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:

7. Insolvenčnímu soudu lze vytknout, že neposuzoval, zda zánik práva veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích mohlo mít vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku přitom plyne, že ohlášení společníci veřejné obchodní společnosti A (J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.) jsou nadále i po 30. září 2021 jejími společníky, a že společnost nezanikla. Lze tedy usuzovat, že pro další činnost veřejné obchodní společnosti A jako insolvenčního správce dlužnice zůstala zachována odborná způsobilost garantovaná ohlášenými společníky veřejné obchodní společnosti (bez zřetele k tomu, že již technicky nepůjde o „ohlášené společníky“). Potud je podstatné, že zde stále jsou společníci, jejichž odbornost byla podkladem pro udělení práva vykonávat činnost insolvenčního správce.

9. Pro posouzení důvodnosti odvolání tak měl odvolací soud za určující, zda odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce dlužnice je účelné s přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení (k tomu, v jakém stadiu se insolvenční řízení nachází).

10. Podle odvolacího soudu insolvenční soud správně zohlednil, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce k 30. září 2021, tedy nedlouho po schválení oddlužení, které mělo probíhat ještě minimálně 3 roky. Tyto rozhodné skutečnosti podle odvolacího soudu opravňovaly insolvenční soud k postupu podle , neboť odvolání insolvenčního správce neohrozí požadavek rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

11. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. . Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci závěrů označeného usnesení nevzal v potaz, zda jí zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce, resp. že výsledky své úvahy na toto téma dostatečně nezohlednil při svém rozhodování. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení, pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce. Dovolatelka poukazuje i na to, že jiná (v odvolání označená) usnesení Vrchního soudu v Praze i Vrchního soudu v Olomouci řešila obdobné případy tak, že z funkce nebyla odvolána.

13. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

14. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

15. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

16. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. , na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:

17. V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. platí, že podle ustanovení odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).

18. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.

19. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce a že do skončení insolvenčního řízení zbývá poměrně dlouhá doba, tedy správné není.

20. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2022

Mgr. Milan Polášek                                         předseda senátu