Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
04252182EA591ABDC12588440017CA6F.html
HTML · 18.46 KB
No categories available
29 NSČR 46/2022-B-38
KSPH 64 INS XY29 NSČR 46/2022-B-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka P. P., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2021, č. j. KSPH 64 INS XY , 1 VSPH XY, takto:
O d ů v o d n ě n í:
1. Usnesením ze dne 11. října 2021, č. j. KSPH 64 INS XY , Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužníka P. P. podle § 31 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ), „jelikož odvolanému insolvenčnímu správci zaniklo právo vykonávat činnost ke dni 30. září 2021, z důvodu ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb. , o insolvenčních správcích“ (bod I. výroku).
[2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka ARISTA insolvenční v. o. s., „a to podle ustanovení § 31 odst. 5 insolvenčního zákona , neboť došlo k odvolání předchozího insolvenčního správce a bylo proto nutno ustanovit nového a opatřením předsedy soudu byla určena uvedená osoba“ (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A (podle § 29 odst. 4 insolvenčního zákona ), aby mu bez zbytečného odkladu (neučinila-li tak již dříve), nejpozději však do 15 dnů od doručení usnesení, podala zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku dlužníka (bod III. výroku).
2. Usnesení s odkazem na § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), neobsahuje odůvodnění.
3. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2021, č. j. KSPH 64 INS XY , 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
4. Odvolací soud – vycházeje z § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích, z § 5 písm. a/ a § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
5. Ze spisu odvolací soud zjistil a pro rozhodnutí o odvolání považoval za zásadní to, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce v době, kdy do přepokládaného splnění oddlužení zbývá podstatná část zákonem stanovené doby, a vzal tedy v potaz především dlouhodobost trvání schváleného oddlužení a zásadu rychlosti a hospodárnosti, jíž je vedeno insolvenční řízení. Ze spisu totiž plyne, že o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty rozhodl insolvenční soud dne 9. prosince 2019 (správně jde o usnesení ze dne 9. března 2020; B-8), a že by toto oddlužení mělo probíhat po dobu cca tří let. Tyto skutečnosti opravňovaly insolvenční soud k postupu podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona , neboť jsou (závěry z nich plynoucí) v souladu s výše označenou judikaturu.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 . Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci závěrů označeného usnesení nevzal v potaz, zda jí zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez zkoumání odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce), pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce. Dovolatelka poukazuje i na to, že jiná (v odvolání označená) usnesení Vrchního soudu v Praze i Vrchního soudu v Olomouci řešila obdobné případy tak, že z funkce nebyla odvolána.
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu .
9. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. , je přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
10. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
11. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022 , na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
12. V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014 , uveřejněného pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
13. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
14. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce a že do skončení insolvenčního řízení zbývá poměrně dlouhá doba, tedy správné není.
15. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon , se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu