Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 20/2021

30 Cdo 20/2021-172

USNESENÍ

J. F.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 42 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, č. j. -150, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal náhrady škody ve výši 42 000 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena soudními rozhodnutími, na jejichž základě došlo v obchodním rejstříku ke změně osob oprávněných jednat za společnost R. V. B. Podkladem pro tuto změnu bylo rozhodnutí třetí náhradní valné hromady. Žalovaná částka byla tvořena škodou ve výši 39 000 000 Kč spočívající ve zmenšení vlastního jmění akciové společnosti (zapsané představenstvo uznalo neplatné smlouvy a pochybné pohledávky, což mělo vést k vytunelování společnosti, která je v současné době v insolvenčním řízení) a dále škodou ve výši 3 000 000 Kč představovanou náklady, které žalobce musel vynaložit na obranu před nepřátelským převzetím a před vytunelováním společnosti, ztrátou zisku a času za několik soudních řízení. Těmito soudními rozhodnutími jsou podle žalobce usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2008, č. j. F 23965/2005, kterým bylo rozhodnuto o změnách v obchodním rejstříku, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. , kterým bylo k odvolání žalobce usnesení Krajského soudu v Ostravě potvrzeno, jakož i navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. , o odmítnutí dovolání a usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost. Závěrem žalobce namítl, že pokud by soudy pracovaly optimálně a řízení o neplatnosti druhé náhradní valné hromady ze dne 4. 2. 2003 netrvalo 5 let, byly by všechny tři náhradní valné hromady prohlášeny za neplatné. Žalobce dále namítal nepřiměřenou délku řízení u Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, která činila 6 let, v důsledku čehož musel vynakládat další finanční prostředky a svůj čas k řešení problémů vytvářených minoritním akcionářem a obecnými soudy. V této souvislosti žalobce poukázal na praxi Evropského soudu pro lidská práva, který považuje řízení trvající 3 roky za nepřiměřeně dlouhé.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 11. 2018, č. j. -114, zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 42 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II).

Takto soud prvního stupně rozhodl poté, co jeho předchozí usnesení ze dne 10. 12. 2013, č. j. -12 (kterým byla žaloba odmítnuta), spolu s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. -18, Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. , zrušil s tím, že nebyly naplněny podmínky pro odmítnutí žaloby.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem ( ), v rozsahu výroku I včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Napadenému rozhodnutí žalobce odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. , vytýká, že nebyl soudem vyzván k doplnění skutkových tvrzení. Tato výhrada však přípustnost dovolání ve smyslu založit nemůže.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vyložil, že poučení podle až 3 slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (splnili povinnost tvrzení), a aby označili důkazy způsobilé tato tvrzení prokázat (splnili povinnost důkazní). Účelem této poučovací povinnosti je zabránit tomu, aby se účastník nedozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní. Postup podle přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení přistupovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. , proti němuž ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. , odmítl). Ani z dovolatelem předkládané citace nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. , odlišné závěry nevyplývají.

Odvolací soud se ve smyslu od této ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu neodchýlil, jestliže neshledal důvod pro výzvu žalobci k doplnění skutkových tvrzení za situace, kdy žalobce uplatnil odpovědnost žalované z titulu nezákonných rozhodnutí, přičemž tato rozhodnutí za nezákonná považovat nelze, neboť nebyla nikdy pro nezákonnost zrušena ani změněna, tedy žalobou uplatněný nárok nelze považovat za důvodný, neboť zde chybí základní předpoklad odpovědnosti, tj. existence nezákonného rozhodnutí. Z hlediska svého hmotněprávního posouzení tedy považoval skutková tvrzení žalobce za úplná. Ve vztahu k samotnému hmotněprávnímu posouzení přitom dovolatel žádnou právní otázku ve smyslu nevymezuje.

Konečně jiné řešení procesních předpokladů postupu podle nevyplývá ani z dovolatelem poukazovaného předchozího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci (usnesení ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. ), jestli ve vztahu k dalšímu postupu v řízení v bodě 28 uvedl: „V rámci projednání věci soud prvního stupně posoudí, zda na základě dosavadních žalobních tvrzení je možno o žalobě rozhodnout, případně žalobce vyzve k jejich doplnění postupem podle “

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ve spojení s a 2, a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem, přičemž nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle , , ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI ), jež činí 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 3. 2022

Mgr. Vít Bičák předseda senátu