Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 122/2022

28 Cdo 122/2022-1659

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců: a) A. M. J.-W., nar. XY, bytem XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, a b) M. É. J.-W., nar. XY, bytem XY, Kanada, oba zastoupeni JUDr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2021, č. j. , -1431, takto:

Dovolání se odmítá.

Krajský soud v Plzni (dále jen - odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, č. j. , -1431, rozsudek Okresního soudu v Domažlicích (dále jen - soud prvního stupně) ze dne 30. 9. 2020, č. j. -1127, ve znění usnesení ze dne 16. 11. 2020, č. j. -1172, a doplňujícího rozsudku ze dne 20. 11. 2020, č. j. -1178, potvrdil v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu zde specifikovaných pozemků (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a ve zbývajícím rozsahu (tj. stran dalších převedených pozemků) tento výrok, jakož i usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 11. 2020, č. j. -1172, a doplňující rozsudek téhož soudu ze dne 20. 11. 2020 č. j. -1178, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku ocenění právní předchůdkyni žalobců odňatých a pro překážky stanovené , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), nevydaných pozemků, na nichž se v době odnětí nacházely lesní porosty (dále jen – ,,předmětné pozemky“). Měla přitom za to, že se odvolací soud při hodnocení v řízení provedených znaleckých posudků sloužících k jejich ocenění odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. .

Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Dovolatelka ovšem prostřednictvím polemiky se závěry odvolacího soudu o ceně odňatých pozemků, opírajícími se o výsledky znaleckého dokazování, napadá jeho skutkové a nikoli právní konkluze. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedených výtek tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

Odvolací soud se ostatně ustálené judikatuře dovolacího soudu nikterak nezpronevěřil, jestliže při posuzování vypracovaných znaleckých posudků hodnotil jejich přesvědčivost co do jejich úplnosti ve vztahu k zadání, zkoumal, zda posudky mají všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a zda nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Byl přitom pamětliv toho, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit – to však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít; má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaných posudků (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. , ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. ). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, pak neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. ); soudy nižšího stupně přitom v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakého důvodu po slyšení znalců u soudního jednání přisvědčily znaleckému posudku Ing. Jiřího Janů, jenž na rozdíl od znalkyně Ing. Aleny Koucké při posuzování míry a kvality zalesnění oceňovaných pozemků v době jejich odnětí vycházel i z dobových podkladů (letecké mapy, hospodářské plány).

Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tak vzhledem k výše uvedenému v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. 3. 2022

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu