Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2948/2021

30 Cdo 2948/2021-320

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobkyně M. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Irenou Bohatou, advokátkou, se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 202/28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. -273, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení 1 000 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. a exekuce vedené pod sp. zn. . Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 85 000 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 7. 2020, č. j. -246, zastavil řízení co do částky 85 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu co do částky 915 000 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu a výslovně i rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně, zastoupená advokátkou, v celém rozsahu včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII ), dále jen „ “, zčásti pro vady a zčásti jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Funkční příslušnost Nejvyššího soudu není dána k projednání dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení věty první zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

Ohledně námitky, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do práva žalobkyně na spravedlivý proces, „jež mělo býti chráněno jak Úmluvou, tak d“, dovolání trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení v této části pokračovat. Dovolatelka je povinna v dovolání uvést dovolací důvod a vymezit, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v považuje za splněný ( ). To platí samozřejmě i tehdy, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, které se vztahuje k ochraně základních práv a svobod, neboť i v tomto případě není přehnaným formalismem požadavek na to, aby dovolatelka vymezila přípustnost dovolání uvedením toho, od které ustálené judikatury Ústavního soudu se odvolací soud měl podle ní odchýlit (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , zejména body 39, 43–44, 46 odůvodnění; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz), což žalobkyně v projednávaném dovolání neučinila.

Dovolání žalobkyně není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.

V rozsahu otázky promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení není dovolání přípustné. Pokud odvolací soud k námitce promlčení ze strany žalované, s ohledem na žalobní tvrzení o újmě vzniklé i v nalézacím řízení, posoudil věc tak, že právě pro závěr o promlčení práva žalobkyně měl nalézací a exekuční řízení za řízení samostatná, tj. zvlášť posoudil běh promlčecí lhůty (doby) pro nalézací řízení, neodchýlil se tím od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu uvedené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. . V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že dojde-li k porušení daného práva již v nalézacím řízení, odvíjí se běh promlčecí doby podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění , od právní moci posledního rozhodnutí, které v něm bylo vydáno. Takový závěr zcela odpovídá Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněném pod R 58/2011, a to i za situace, kdy návrh na nařízení exekuce byl žalobcem podán do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí v nalézacím řízení. V tomtéž rozhodnutí (sp. zn. ) Nejvyšší soud provedl výklad běhu promlčecí doby i s ohledem na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva. Ostatně ani z dovolatelkou citovaných rozhodnutí jiné řešení právní otázky nevyplývá.

K související dovolatelčině námitce, týkající se promlčení jejího práva na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v exekučním řízení, dovolací soud konstatuje, že odvolací soud posuzování případného promlčení práva ve vztahu k exekučnímu řízení neprováděl. Jeho rozhodnutí bylo v této části založeno na závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v tvrzeném porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Proti tomuto závěru se však dovolatelka v dovolání nikterak nevymezila.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což není.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 2. 2022

Mgr. Vít Bičák předseda senátu