Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 109/2022

4 Tdo 109/2022-338

USNESENÍ

M. B.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B.

odmítá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 5. 2021 č. j. -262 byl obviněný M. B. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pokusem přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že

si na dosud nezjištěném místě a v dosud nezjištěné době, opatřil mobilní telefon HONOR P9 LITE, IMEI 1: XY, IMEI 2: XY, který poškozený O. B., nar. XY, ztratil v době od 22:00 hodin dne 8. 2. 2019 do 04:00 hodin dne 9. 2. 2019 v Clubu XY na ul. XY v XY, kdy tento mobilní telefon nebyl žádným způsobem zabezpečen proti neoprávněnému užití cizí osobou (heslo, otisk prstu, gesto) jakož i aplikace v něm nainstalované, a poté se v mobilní aplikaci Wish pokusil prostřednictvím uložených a automaticky vyplňovaných údajů o čísle platební karty, expiraci a CVV kódu, vztahujících se k platební kartě poškozeného O. B. číslo XY, vedené u bankovního u Česká Spořitelna, a.s. k účtu číslo XY, provést následujících pět plateb bez vědomí a svolení oprávněného uživatele O. B.: dne 20. 2. 2019 v 18:39:32 hod. platba v hodnotě 10.893,00 Kč, dne 20. 2. 2019 v 18:39:33 hod. platba v hodnotě 10.893,00 Kč, dne 09. 3. 2019 v 13:13:54 hod. platba v hodnotě 512,43 Kč, dne 09. 3. 2019 v 13:13:55 hod. platba v hodnotě 512,43 Kč, dne 23. 3. 2019 v 23:35:12 hod. platba v hodnotě 1.341,00 Kč, avšak tyto nebyly schváleny výše uvedeným bankovním ústavem,

a následně dne 23. 3. 2019 v 23:35:13 hodin rovněž v mobilní aplikaci Wish vytvořil objednávku dvou párů obuvi, a to jednoho páru červeno-černé barvy s označením keep running, vel. 43, a druhého páru s označením FASHION, barvy černé, bílé a červené, vel. 43, v celkové hodnotě 1.341 Kč, kdy pozměnil údaje pro doručení zásilek na "M. B., XY", a za tuto objednávku se pokusil zaplatit obdobným způsobem jako v předchozích pěti případech, kdy v tomto případě platba ve výši 1.341 Kč byla schválena výše uvedeným bankovním ústavem, čímž poškozenému O. B., způsobil škodu ve výši 1.341 Kč dílem dokonaným, a škodu ve výši 11.405,43 Kč dílem nedokonaným.

Za to byl obviněný podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému O. B., nar. XY, bytem XY, částku 1 341 Kč. Se zbytkem svého nároku byl poškozený odkázán podle § 229 odst. 2 tr. ř. na občanskoprávní řízení.

O následném odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 7. 2021 č. j. -292 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám obviněnému za výše uvedené tři trestné činy a dále za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 10. 10. 2019 č. j. -95, jenž nabyl právní moci dne 10. 12. 2019, podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 10. 10. 2019 č. j. -95, jenž nabyl právní moci dne 10. 12. 2019. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný M. B.

dovolání

s odkazem na důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. V jeho odůvodnění nejprve podrobně rekapituloval průběh předchozího řízení včetně obsahu vydaných rozhodnutí soudů nižších stupňů. Současně prohlásil, že dovoláním napadá všechny výroky, tedy o vině, trestu i o náhradě škody. V další části odůvodnění dovolatel zejména opakuje svoji předchozí obhajobu soustředící se na popis skutkových okolností, jak je spatřuje on sám, včetně výčtu a obsahu důkazů, které byly před soudem prvního stupně provedeny. Oběma soudům rozhodujícím ve věci vytýká nekritické převzetí obžaloby, aniž by byla podložena nějakými důkazy. Závěry obou soudů jsou podle něj v závažném rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Ty současně pominuly obhajobu obviněného, že se trestné činnosti nedopustil a opomněly důkazy svědčící v jeho prospěch. Obviněný od počátku tvrdil, že mobilní telefon koupil od svědka J. E. za částku ve výši 1.000 Kč, užíval jej v období od února 2019 do prázdnin 2019. Mobilní telefon užíval sám i tento svědek, když do něj nahrál aplikace umožňující hrát automaty, používal jej i k provádění plateb. Svědek E. jej ubezpečil, že telefon nepochází z trestné činnosti a obviněný jej může užívat. Obviněný neměl dostatek zkušeností, aby mobil užíval způsobem popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Oba soudy nevzaly v úvahu, že pokud by svědek E. přiznal prodej mobilu obviněnému, riskoval by tím uložení přísného trestu, neboť již v minulosti byl odsouzen pro majetkovou trestnou činnost. Svědkyně M. O. obviněnému sdělila, že prostřednictvím předmětného telefonu objednávala zboží tehdejší družka obviněného N. Š. jako dárek k jeho narozeninám (pánské boty, oblečení), které prostřednictvím mobilního telefonu i platila. Obviněný se bál svědkyně Š., která s ním sdílela společnou domácnost, neboť na něj podávala trestní oznámení, že ji obviněný způsobil zranění. Pokud byl obviněný v minulosti trestán za krádeže, tyto krádeže s ním páchala i svědkyně N. Š. Popsal jejich soužití a uvedl, že svědkyně Z. Š. vypověděla, že svědkyně N. Š. prohlásila, že obviněného dostane do vězení.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2021 č. j. -292 v celém rozsahu a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve připomněl rozšíření dovolacích důvodů prostřednictvím , přičemž konstatoval, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle tr. ř. pouze formálně, neboť žádné námitky vztahující se k nesprávnému právnímu posouzení skutku, či jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, a dokonce ani takové, které by splňovaly podmínky a kvalitu námitek tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními přijatými soudy a skutečným obsahem ve věci provedených důkazů, neuplatnil. Fakticky pouze polemizuje se správností zjištěného skutkového stavu věci, usiluje o přehodnocení již provedených důkazů. Vybrané důkazy zároveň i sám ve svůj prospěch posuzuje, způsobem sice jemu vyhovujícím, ovšem zcela odporujícím zásadám pro hodnocení důkazů, jak jsou vymezeny v trestním řádu, a to tak, aby výstup z těchto důkazů odpovídal jeho obhajobě, která však byla důkazně vyvrácena. Takové námitky pod citovaný důvod dovolání podřadit nelze a tento důvod tedy nebyl obviněným uplatněn právně relevantně. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zamítl (správně má být uvedeno

odmítl

) podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, dovolání obviněného jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Pokud by Nejvyšší soud však přijal stanovisko, že ryze formálně uplatněnou výhradu závažného rozporu mezi závěry soudů a zjištěným skutkovým stavem obviněný namítl v mantinelech dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto (správně má být uvedeno

odmítnuto

) podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného stanoviska Nejvyššího soudu [viz ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Obviněný M. B. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněnému uložen trest.

Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že v průběhu dovolacího řízení byl trestní řád novelizován , a to mimo jiné v tom směru, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změnám v systematice ustanovení tr. ř. Obviněným uplatněný důvod dovolání podle tr. ř. je nyní nově zařazen v ustanovení tr. ř. To ale samozřejmě na řádnosti podaného dovolání nic nemění.

Důvod dovolání podle

§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,

ve znění účinném od 1. 1. 2022,

je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Vedle toho je třeba také zmínit, že katalog dovolacích důvodů byl výše zmíněnou zákonnou novelizací rozšířen o další důvod, který je nyní upraven v

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

a v

jehož rámci lze

namítat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy postihuje závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce nového zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.

S ohledem na výše uvedené je třeba uvést, že v posuzovaném případě sice dovolatel formálně reklamoval nesprávnost právního posouzení svého jednání jako zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pokusu přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel primárně o výtky vůči rozsahu provedeného dokazování a způsobu jeho hodnocení soudy. Svůj

mimořádný

opravný prostředek tak de facto založil na zpochybnění jejich skutkových závěrů, domáhal se částečné revize skutkového stavu věci ve svůj prospěch a teprve na tomto půdorysu namítal vady rozhodnutí předpokládané v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.

Nejvyšší soud dospěl k výše uvedenému závěru při vědomí ustálené judikatury Ústavního soudu, podle níž dovolací důvody nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004 sp. zn. , ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. , ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. , nebo stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. aj.). V duchu této doktríny ve své rozhodovací praxi sám připouští, že zásadu, s níž jako dovolací soud standardně přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nelze uplatňovat zcela bezvýhradně. Především pak ne při zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení měla za následek porušení základních práv a svobod obviněného ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Ani rozhodování o mimořádném opravném prostředku se totiž nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce, a proto je v jeho rámci nutno přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Jak již bylo shora zmíněno, mezi taková flagrantní pochybení patří především případy důkazů opomenutých, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Jsou-li v dovolání specifikovaným způsobem vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je zároveň třeba v konkrétní věci vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku).

Žádnou z výše uvedených závažných procesních vad, která by představovala extrémní a neakceptovatelný zásah do práva obviněného na obhajobu, ale řízení před soudy nižších stupňů v posuzované trestní věci zatíženo

nebylo

. Jak již bylo též výše uvedeno, dovolatel sice brojil vůči výroku o vině, konkrétně proti právnímu posouzení stíhaného skutku, ale tyto námitky opřel výhradně o výtky vůči způsobu, jakým zejména okresní soud hodnotil ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek založil především na zpochybnění příslušných skutkových závěrů a domáhal se tak zásadní revize skutkového stavu věci ve svůj prospěch, přičemž až v dané souvislosti napadal předmětné rozhodnutí vadou předpokládanou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (dříve § 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). Předmětný důvod dovolání tudíž uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě, a to navíc námitkami, jimž

není možno přiznat relevanci

ani z pohledu uzákoněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v nyní účinném znění.

Stejně tak nelze mít za to, že by byla dovolatelem zpochybňovaná skutková zjištění produktem neobjektivního a nekritického hodnocení provedených důkazů, nebo dokonce ničím nepodloženými spekulacemi. Způsobu, jakým se okresní soud vypořádal s argumenty, jimiž obviněný odůvodnil i své dovolání, nelze z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout a na příslušné pasáže písemného vyhotovení rozsudku lze plně odkázat (viz zejména body 9. až 12.). S totožnou procesní (skutkovou) argumentací se následně v rámci odvolacího přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) dostatečně vypořádal i krajský soud.

Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) –

m

) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Protože ve věci dovolání obviněného M. B. dospěl k závěru, že jeho dovolací námitky ve skutečnosti nerespektují věcné zaměření důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, a rozhodně nenaplňují ani kritéria obsažená v tomto ustanovení trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022, rozhodl podle shora citovaného ustanovení zákona o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za dodržení podmínek vyplývajících z ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. 2. 2022

JUDr. František Hrabec

předseda senátu