Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3612/14

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Yekta Ergün Uzunoglu, zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem, se sídlem Bělohorská 262/35, Praha 6, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -113 ze dne 8. 1. 2014, a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -139 ze dne 20. 8. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení

Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces dle d (dále jen " ").

Stěžovatel se proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal náhrady škody způsobené rozhodnutím o vazbě vůči jeho osobě ze dne 14. 9. 1994. V průběhu trestního stíhání ve věci, která pravomocně skončila jeho zproštěním, strávil ve vazbě 3 roky. Škoda stěžovateli vznikla dle jeho názoru jako ušlý zisk z provize zprostředkovatele obchodu mezi společnostmi Cromway Holding LTD a Škodou - koncern, a. s., neboť se z důvodu jeho vazby tento obchod neuskutečnil.

Obvodní soud prvním rozhodnutím ve věci žalobu zamítl dne 7. 12. 2011, č. j. - 64. V odůvodnění uvedl, že vazba žalobce nemohla být rozhodujícím důvodem, pro který nebylo možné smlouvu realizovat. Především z toho důvodu, že hlavní příčinou neuzavření smlouvy bylo svobodné rozhodnutí statutárních orgánů smluvních stran ji nerealizovat. Neexistuje tedy příčinná souvislost mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a škodou, jelikož strany mohly usilovat o splnění smlouvy.

Usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 6. 2019, č. j. - 87 byl tento rozsudek zrušen. Městský soud uznal za relevantní argumentaci stěžovatele rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. v obdobné věci stěžovatele. Zde Nejvyšší soud dovodil, že není možné bez dalšího učinit závěr o absenci příčinné souvislosti mezi vazbou stěžovatele a vzniklou škodou jen proto, že zastupovaná společnost již nevyvíjela další aktivity. To vyplývá zejména z tvrzení žalobce, že byl výhradním zástupcem společnosti na daném území. Nejvyšší soud proto vyslovil potřebu poskytnout příslušný důkazní prostor a příležitost dokázat skutková tvrzení, relevantní pro určení příčinné souvislosti.

Obvodní soud doplnil dokazování a napadeným rozsudkem žalobu opět zamítl. Hlavním důvodem byla absence příčinné souvislosti, neboť žalobce sám nebyl smluvní stranou a smlouvu měla za zastoupenou společnost podepsat třetí osoba. Ačkoliv vazba stěžovatele mohla rozhodování zástupců ovlivnit, jeho nepřítomnost nebyla sto zabránit uzavření smlouvy. Městský soud rozsudek potvrdil rozhodnutím napadeným v ústavní stížnosti. I po doplnění dokazování dle něj zůstala skutková zjištění stejná a stěžovatel pouze provedl hodnocení důkazů odlišně od obvodního soudu. Správnost závěru o nedostatku příčinné souvislosti podpořil také rozhodnutím Ústavního soudu v jiné věci stěžovatele, vedené pod

sp. zn.

, ve které Ústavní soud také konstatoval absenci příčinné souvislosti.

II. Argumentace stran

Stěžovatel ve svém podání brojí především proti nesouladu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Dle svých tvrzení dostatečně dokázal, že uvalení vazby na jeho osobu bylo výsledkem zájmu třetích osob na jeho ekonomické likvidaci. Za jím prokázaný nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení odpovídá stát, měl by tedy nést odpovědnost za ušlou provizi z neuskutečněného obchodu.

Stěžovatel na podporu svých tvrzení odkazuje na jednotlivé části výpovědí svědků a okolnosti provázející trestní stíhání. Z výpovědí svědků dle něj vyplývá, že obě společnosti byly připravené obchod uzavřít, ale díky uvalení vazby na jeho osobu mezi sebou ztratily kontakt a jednatel společnosti Cromway Holding LTD, zastupované stěžovatelem, z obavy o vlastní bezpečí upustil od cesty do České republiky a obchod neuzavřel.

III. Hodnocení Ústavního soudu

8. Ústavní soud připomíná, že než přistoupí k hodnocení věci samé, je povinen zkoumat veškeré zákonem požadované náležitosti. Pokud tyto náležitosti splněny nejsou, je nutné podání odmítnout. Tak je tomu i v projednávaném případě.

9. Podle ustanovení zákona č. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jejích práv poskytuje. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Stěžovatel však proti rozsudku odvolacího soudu dovolání nepodal.

10. Stěžovatel ve svém podání odůvodnil svoji domněnku, že mu právní řád neumožňuje napadnout uvedená rozhodnutí u Nejvyššího soudu. Dle jeho názoru namítá vadu, jejíž ústavní rozměr spočívá v extrémní nesprávnosti skutkových zjištění, a proto není možné tento důvod užít k dovolání ve smyslu. , , ve znění pozdějších předpisů. Tato argumentace se však neslučuje s judikaturou Ústavního soudu.

11. Ústavní soud si je vědom toho, že dlouhou dobu nebyla otázka vyčerpání dovolání jako opravného prostředku řešena jednotně. byl však pozměněn v tom smyslu, že

na rozdíl od dosavadní právní úpravy musí být nově vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek.

12. Posuzuje-li Ústavní soud stížnost ve věci samé, jedná se vždy o přezkum právní, nikoliv skutkový, ačkoliv důvody pro závěr o porušení základního práva vycházejí ze zjištěných vad řízení, zahrnujících i případné vady týkající se provádění a hodnocení důkazů, jejichž důsledkem mohou být nesprávné skutkové závěry. Jelikož ani řízení o dovolání se nemůže ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv, je Ústavní soud toho názoru, že má-li být zachována jeho ústavnost, musí být obdobně možné uplatnit jakoukoliv námitku, jejíž podstatou je porušení ústavně zaručených práv, jako dovolací důvod spočívající na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu . [viz usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 3. 2013 (U 5/68 SbNU 541)].

13. Z výše uvedených důvodů tedy není správný závěr stěžovatele, že nemá k dispozici žádný další opravný prostředek. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nenapadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, nevyčerpal tak všechny opravné prostředky k ochraně svého práva a jeho ústavní stížnost je tudíž nepřípustná dle . Ústavní soud ji proto dle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2015

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka