Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 30/2022-B-33

KSPL 27 INS XY29 NSČR 30/2022-B-33

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudcůMgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka T. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2021, č. j. XY, 1 VSPH XY, takto:

Odůvodnění:

1.

Usnesením ze dne 19. října 2021, č. j.

XY

, Krajský soud v Plzni (

dále jen „insolvenční soud

“):

[1] Odvolal A. i. C. T. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužníka T. K. a ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka JUVENTUS insolvenční v. o. s. (bod I. výroku).

[2] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby ve lhůtě 14 dnů podala zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod II. výroku).

[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu předala novému správci veškerou dokumentaci, majetek dlužníka a veškeré informace, které nabyla v průběhu výkonu funkce (bod III. výroku).

2. Insolvenční soud vyšel z toho, že dne 5. října 2021 mu bylo doručeno oznámení P. M. a J. C. (společníků veřejné obchodní společnosti A), že veřejná obchodní společnost A „ukončila činnost“ k 30. září 2021 a že jsou připraveni vykonávat činnost v jednotlivých insolvenčních řízení dále jako fyzické osoby. Jmenovaní společníci nemají provozovnu v obvodu insolvenčního soudu. Podle výpisu ze seznamu insolvenčních správců „zanikl“ této společnosti „výkon funkce insolvenčního správce“ ke dni 30. září 2021, a to v souladu s , o insolvenčních správcích.

3. Na tomto základě insolvenční soud – odkazuje na ustanovení , 5 a 6 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a ustanovení zákona o insolvenčních správcích – dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce a „jmenování“ nového insolvenčního správce.

4. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. prosince 2021, č. j. XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v té části bodu I. výroku, jíž bylo rozhodnuto o odvolání této společnosti z funkce insolvenčního správce.

5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení zákona o insolvenčních správcích, a z ustanovení a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. (které je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:

6. Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dne 1. dubna 2020 a insolvenční řízení by tak mělo probíhat ještě 3,5 roku. S přihlédnutím k tomu, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce, a vzhledem ke dlouhodobosti trvání schváleného oddlužení a zásadě rychlosti a hospodárnosti, jíž je vedeno insolvenční řízení, odvolací soud dovodil, že tyto skutečnosti opravňovaly insolvenční soud k postupu podle a jsou v souladu s výše označenou judikaturou.

7. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. . Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci závěrů označeného usnesení nezohlednil, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez zkoumání odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce) pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce. Dovolatel poukazuje též na to, že jiná (v dovolání označená) usnesení Vrchního soudu v Praze i Vrchního soudu v Olomouci řešila obdobné případy tak, že z funkce nebyl odvolán.

9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

10. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

11. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

13. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním přitom Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. , na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:

[1] V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. platí, že podle ustanovení odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).

[2] Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.

14. V poměrech dané věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není.

15. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2022

JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu