Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 218/2021

-21

USNESENÍ

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jelení Hoře, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 4. 7. 2019, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 12. 7. 2019, byl N. V. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání jednak trestného činu krádeže podle čl. 278 odst. 1 polského trestního zákona (bod 1. rozsudku), dále trestného činu držení zbraně bez povolení podle § 263 odst. 2 polského trestního zákona (bod 2. rozsudku), trestného činu nedovoleného nakládání s psychotropními látkami podle čl. 55 odst. 1 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o potírání narkomanie za použití čl. 64 odst. 1 polského trestního zákona (bod 3. rozsudku) a trestného činu řízení motorového vozidla pod vlivem psychotropní látky podle čl. 178a odst. 1 polského trestního zákona (bod 4. rozsudku), za což byl podle čl. 85 odst. 1 a 2 a čl. 86 odst. 1 polského trestního zákona odsouzen ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Jelení Hoře se N. V. předmětné trestné činnosti v podobě výše uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že

1) dne 15. 3. 2019 v Piechowicích, voj. dolnośląské, na čerpací stanici Muller v XY se dopustil krádeže hadice stacionárního vysavače, a to tak, že vjel do prostoru čerpací stanice osobním motorovým vozidlem tov. zn. Volvo, registrační značky XY, přijel ke stacionárnímu vysavači, vytáhl sací rouru tvořící nedílnou součást vysavače, následně ji vstrčil do vozidla, uřízl a odjel, čímž způsobil škodu PHU „Muller“ H.H.R. Muller, XY, občanskoprávní společnost v Kowarech, ve výši 811,80 zlotých,2) dne 15. 3. 2019 v Jelení Górze, voj. dolnośląské, bez vyžadovaného povolení držel signální palnou zbraň v podobě samonabíjecí pistole značky „Walther“ model P22, cal. 9 mm, č. XY současné německé výroby s vypojeným (bez nábojů) zásobníkem,3) dne 15. 3. 2019 v Jelení Górze, voj. dolnośląské, jednal v rozporu s právními předpisy, když přivezl psychotropní látku metamfetamin ve formě soli o váze 1,04 gramů a metamfetamin ve formě báze v množství přes 0,5 ml, které již dříve vlastnil, přičemž se tohoto činu dopustil v době, kdy byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Jelení Górze ze dne 4. 2. 2016, vydaného ve věci sp. zn. , za činy podle čl. 53, odst. 1 a 2 polského zákona o potírání narkomanie a za použití čl. 12 poslkého trestního zákona a čl. 62, odst. 1 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o potírání narkomanie k celkovému trestu tří let odnětí svobody, který vykonával v době od 10. 4. 2015 do 8. 10. 2016,

4) dne 15. 3. 2019 v Jelení Górze, voj. dolnośląské, řídil na veřejné silnici osobní motorové vozidlo tov. zn. Volvo, registrační značky XY, ve stavu pod vlivem psychotropní látky amfetamin, v koncentraci 95 ng/ml v krvi, a tato koncentrace ovlivňovala centrální nervovou soustavu podobně jako působení etylalkoholu v koncentraci nad 0,5 promile.

3. Dne 15. 12. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky (dale též jen “ministerstvo”) podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve

znění pozdějších předpisů (dále též jen “zákon”) o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Jelení Hoře, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 4. 7. 2019, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 12. 7. 2019, ve vztahu k osobě N. V. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou ve vztahu k návrhu ministerstva spravedlnosti splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že N. V. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.).

7. Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.

8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného N. V. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu ke třem samostatným skutkům, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jelení Hoře, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 4. 7. 2019, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 12. 7. 2019, tzn. že podmínka oboustranné trestnosti činu je splněna toliko ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 3) tohoto rozsudku. Skutky popsané pod body 1), 2) a 4) citovaného rozsudku cizozemského soudu spočívající v tom, že odsouzený N. V. jednak odcizil sací rouru stacionárního vysavače umístěného na benzínové čerpací stanici v hodnotě 811,80 zlotých [jednání popsané pod bodem 1)], dále bez povolení držel signální palnou zbraň v podobě samonabíjecí pistole [jednání popsané pod bodem 2)], a konečně řídil osobní motorové vozidlo ve stavu, kdy byl pod vlivem psychotropní látky amfetamin v koncentraci 95ng/ml v krvi [jednání popsané pod bodem 4)], totiž podle platné české právní úpravy nenaplňují zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů.

9. Ze skutkových zjištění učiněných cizozemským soudem v této trestní věci je totiž zjevné, že v případě jednání popsaného pod bodem 1) hodnota odcizené, popř. poškozené věci v podobě sací roury stacionárního vysavače umístěného na benzínové čerpací stanici dosahovala toliko částky 811,80 zlotých (tj. cca 4.840 Kč), jež tak nedosahuje hranice škody nikoli nepatrné [tj. ve smyslu tr. zákoníku částky nejméně 10.000,- Kč], která je zákonným kvalifikačním znakem jak u přečinu poškození cizí věci podle českého , tak u přečinu krádeže podle českého . V případě signální palné zbraně v podobě samonabíjecí pistole ráže 9 mm, popsané pod bodem 2) rozsudku polského soudu, pak platí, že podle platné české právní úpravy (viz ve spojení s , o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů) se jedná o zbraň kategorie C-I, k jejímuž držení není třeba zbrojního průkazu ani jiného povolení, když stačí pouhé ohlášení jejího nabytí příslušnému správnímu orgánu.

10. V případě skutku popsaného pod bodem 4) rozsudku polského soudu bylo zjištěno, že odsouzený dne 15. 3. 2019 na území Polské republiky řídil na veřejné komunikaci osobní motorové vozidlo pod vlivem psychotropní látky amfetamin v koncentraci 95 ng/ml v krvi, což však není jednání, které by naplňovalo zákonné znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle českého . K naplnění této skutkové podstaty je totiž podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněného pod č. 2/2020, v případě metamfetaminu třeba dosažení koncentrace nejméně 150 ng/ml v krevním séru řidiče (jíž je dosaženo stavu vylučujícího způsobilost řídit motorové vozidlo ve smyslu tr. zákoníku), čehož však v případě N. V. dosaženo nebylo. Za tohoto stavu by tak nebylo možné uvedené jednání právně kvalifikovat jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle , přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části České republiky.

11. Naopak ohledně skutku popsaného pod bodem 3) rozsudku polského soudu spočívajícího v tom, že odsouzený N. V. u sebe dne 15. 3. 2019 bez potřebného povolení držel psychotropní látku metamfetamin ve formě soli o váze 1,04 gramu a metamfetamin ve formě báze v množství více než 0,5 ml, ačkoli byl již dříve na území Polské republiky za drogovou trestnou činnost pravomocně odsouzen, Nejvyšší soud konstatuje, že dané jednání odpovídá trestnému činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle českého , neboť odsouzený byl usvědčen z toho, že pro vlastní potřebu přechovával pervitin (metamfetamin) v množství větším než malém. Tomu podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. tr., odpovídá množství 1,5 gramu této látky, resp. 0,5 gramu účinné látky. Vzhledem k tomu, že u odsouzeného bylo zajištěno jednak 1,04 gramu metamfetaminu (tj. samotné drogy označované jako pervitin) a dále 0,5 mililitru (tj. cca 0,5 gramu) metamfetaminu ve formě báze (tj. účinné látky), bylo možné dospět k závěru o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu ve smyslu České republiky.

12. S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že ježto podmínka oboustranné trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle § 4a odst. 3 citovaného zákona, byla splněna pouze ve vztahu k jednání odsouzeného popsanému pod bodem 3) rozsudku polského soudu, bylo by namístě, aby Nejvyšší soud určil odpovídající část trestu za tento skutek, a to s přihlédnutím k závažnosti skutků popsaných pod body 1), 2) a 4), ohledně kterých tato podmínka oboustranné trestnosti naopak splněna není (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Z rozsudku Okresního soudu v Jelení Hoře je přitom zřejmé, že N. V. byl za jednání popsané pod body 1) až 4) uložen jeden společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Při určení přiměřeného trestu odnětí svobody ohledně jednání popsaného pod bodem 3), u něhož jediného byly splněny všechny formální podmínky pro postup podle § 4a odst. 3 citovaného zákona, by tak jeho výměra musela být nižší než jeden rok, což by však byl takový druh a výše trestu, který by svojí povahou nebylo možné považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup (když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. , aj. - lze z hlediska postupu podle § § 4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku).

13. Vzhledem k těmto skutečnostem tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení N. V. ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 1) až 4) rozsudku Okresního soudu v Jelení Hoře, ze dne 4. 7. 2019, sp. zn. , včetně těmto skutkům odpovídajícího trestu, zcela zamítl.

P o u č e n í :Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 1. 2022

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu