Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 68/2021

27 Cdo 68/2021-340

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečkaa JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Raffels AG, se sídlem v Herisau, Gutenberg 2, 9100, Švýcarská konfederace, zastoupeného JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 653/17, PSČ 110 00, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00006947, o určení právní skutečnosti a o uložení povinnosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 6. 2016, č. j. -137, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 9. 5. 2019, č. j. -281, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. -186, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020, č. j. -322, takto:

Odůvodnění:

[1] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. 5. 2019, č. j. -295, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 11. 7. 2017 proti v záhlaví označeným rozsudkům (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 1. 2020, č. j. -322, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož rozvrh práce Obvodního soudu pro Prahu 1, platný ke dni podání žaloby ve věci samé, byl v souladu s , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění účinném do 31. 10. 2019, jakož i s ustanovením , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále též jen „vyhláška“), a zmatečnostní důvod podle není naplněn, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu.

[5] Z té se (mimo jiné) podává, že:

1/ Rozvrh práce u soudu není jen normou „interní povahy“, podle níž se organizuje výkon soudnictví u jednotlivých soudů (včetně soudů odvolacích). Tím, že věc byla přidělena (způsobem stanoveným v rozvrhu práce) do příslušného soudního oddělení, je současně stanoveno, že ji u soudu projedná a rozhodne soudce (projednají a rozhodnou soudci), který (kteří) působí (podle rozvrhu práce) v tomto soudním oddělení.

2/ Prostřednictvím rozvrhu práce se tak ve smyslu článku 38 odst. 1 věty druhé d (dále jen „ “) a stanoví rovněž příslušnost soudce; znamená to mimo jiné, že spor nebo jinou právní věc smí u soudu projednat a rozhodnout pouze soudce určený (k tomu povolaný) rozvrhem práce. Jinak by spor nebo jinou právní věc projednal a rozhodl „nesprávně obsazený“ soud, což představuje též zmatečnost ve smyslu , jakož i porušení ústavního imperativu, podle něhož „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“ (článek 38 y).

3/ Princip zákonného soudce představuje v demokratickém právním státu jednu ze záruk nezávislého a nestranného rozhodování soudů; o její porušení jde vždy, jestliže věc u soudu projedná a rozhodne soudce, který k tomu nebyl podle předem daných pravidel určen (povolán) rozvrhem práce, neboť jedině dodržování těchto principů je způsobilé zabránit libovolnému nebo účelovému obsazení soudu ad hoc a zamezit tak pochybnostem o nezávislém a nestranném rozhodování soudů v občanském soudním řízení.

4/ Mezi požadavky pro rozvrh práce vyplývající z článku 38 odst. 1 y patří předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu pro účastníky řízení a také pro veřejnost. Pravidla rozvrhu práce pro určení soudců musí být předem daná, jednoznačná a měla by brát v úvahu všechny možné eventuality. Tomuto požadavku koresponduje zákonná úprava kritérií rozvrhu práce v ustanoveních a zákona o soudech a soudcích.

5/ Soud je při rozhodování věci nesprávně obsazen a právo na zákonného soudce je porušeno vždy, je-li věc projednána a rozhodnuta v soudním oddělení, do něhož byla přidělena na základě rozvrhu práce, ve kterém byl způsob rozdělení jednotlivých věcí stanoven v rozporu s ustanovením § 42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích.

[6] Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 83/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 83/2014“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. , či ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. , a nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. , ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , či ze dne ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. .

[7] Závěru odvolacího soudu, podle něhož byla specializace „žaloby na stát“ v rozvrhu práce soudu prvního stupně vytvořena v souladu s § 42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích (v rozhodném znění) a § 2 odst. 2 písm. b) vyhlášky, neboť v těchto sporech bylo nutné řešit (v rozhodné době často spornou a problematickou) otázku zjištění příslušné organizační složky, která za stát jedná (jejíž posouzení mohlo mít podle ustálené judikatury vliv na výsledek řízení), nelze z pohledu označených ustanovení a shora citované judikatury ničeho vytknout. Uvedené pravidlo je předvídatelné, transparentní a naplňuje smysl a účel ústavně zaručeného práva na zákonného soudce, kterým je bránit libovůli a účelové manipulaci při přidělování věcí jednotlivým soudcům.

[8] Vyhovuje-li rozvrh práce ústavním i zákonným požadavkům a byla-li projednávaná věc přidělena v souladu s rozvrhem práce do soudního oddělení 26, není dána zmatečnostní vada podle

[9] S ohledem na vyjádření dovolatele v bodě 43 dovolání (podle něhož v době, kdy byla „žaloba vyřizována“, neměl důvod zpochybňovat správnost přidělení věci do soudního oddělení 26 a tuto otázku ani nezkoumal), Nejvyšší soud podotýká, že důvod zmatečnosti podle ustanovení nelze účelově zaměňovat za procesní prostředek, pomocí kterého by mělo být ex post zvráceno pro účastníka nepříznivé pravomocné rozhodnutí soudu (srov. R 83/2014).

[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 2. 2022

JUDr. Petr Šuk předseda senátu