Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3522/2021

20 Cdo 3522/2021-68

USNESENÍ

Statutární město Brno

V. K.

, narozenému XY, bytem v XY, adresa pro doručování: XY, zastoupenému JUDr. Janem Žižlavským, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 588/13, o odstranění stavby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2021, č. j. -41, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. 1.2021, č. j. -30,

zamítl návrh

povinného na zastavení exekuce (výrok I) a účastníkům řízení nepřiznal náhradu účelných nákladů tohoto úseku exekučního řízení (výrok II). Návrh na zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), zamítl s odůvodněním, že exekuční soud není aprobován mocí, která by mu umožnila zkoumat hmotněprávní stránku exekučního titulu; o případné neplatnosti exekučního titulu je oprávněn rozhodovat správní orgán v rámci nalézacího řízení.

2. Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I, ve výroku II o nákladech řízení jej zrušil. Vyšel mimo jiné ze zjištění, že v souzené věci je exekučním titulem rozhodnutí Úřadu městské části Brno-Líšeň, stavební odbor ze dne 8. 1. 2018, č. j. MCLISEN 11339/2017/2700/MAL, ve spojení s rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. OUSR/MMB/0082117/2018, kterým bylo povinnému uloženo odstranit v rozhodnutí uvedené stavby.

3. Uvedl, že úřad rozhodnutí vydal v rámci výkonu státní správy v tzv. přenesené působnosti a že osobou odpovědnou za výkon přenesené působnosti je jen Statutární město Brno, které má právo na základě exekučního titulu vydaného jeho orgánem v rámci přenesené působnosti domáhat se nařízení výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce), a to jako osoba oprávněná z exekučního titulu ve smyslu ust. , , dále jen „ “ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. ).

4. K tomu dodal, že „Statutární město Brno jako právnická osoba (veřejnoprávní korporace), jež má právní subjektivitu, svoji působnost vykonává prostřednictvím organizačních jednotek – městských částí [ a , o obcích (dále jen „ “)] – v daném případě Městské části města Brna, Brno-Líšeň, za niž jedná starosta, který ji zastupuje navenek. To platí jak při výkonu samostatné působnosti (hlava II. - ust. a násl. ), tak i v rámci přenesené působnosti (hlava III. - ust. a násl. ), nicméně jen pro výkon samostatné působnosti platí ust. , na nějž poukazuje povinný. O výkon samostatné působnosti se však v posuzovaném případě nejedná (výkon přenesené působnosti zahrnuje i případný nucený výkon vykonávaného rozhodnutí vydaného orgánem obce při výkonu přenesené působnosti). Z hlediska podmínek exekučního řízení je ovšem zásadní jen to, že exekuční návrh byl podán oprávněným, který je způsobilým účastníkem exekučního řízení a rovněž je dle oprávněn podat exekuční návrh u soudního exekutora, přičemž podepsán byl starostou městské části, který za oprávněného v dané věci jedná“ (odst. 12 odůvodnění).

5. Jako důvod pro zastavení exekuce odvolací soud neshledal ani skutečnost, že oprávněný podal exekuční návrh u soudního exekutora a nezvolil cestu správní exekuce (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2015, č. j. -47, bod 15).

6. Povinný v dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda je v dané věci k podání exekučního návrhu aktivně legitimováno Statutární město Brno jako právnická osoba (veřejnoprávní korporace) nebo Úřad městské části Brno-Líšeň jako orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni. Uvedl, že Nejvyšší soud v minulosti řešil otázku aktivní legitimace rozdílně a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. a dále na usnesení ze dne 10. 4. 2018, č. j. -405. S ohledem na rozdílné závěry v těchto rozhodnutích je třeba, aby Nejvyšší soud sjednotil praxi a určil, kdo je k podání exekučního návrhu aktivně legitimován. S odkazem na a povinný dospívá k závěru, že aktivně legitimován je příslušný městský úřad, nikoliv sama obec, neboť exekuční návrh je podáván v rámci přenesené působnosti. Navrhl, aby dovolací soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Nejvyšší soud (dále též jen „dovolací soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “ a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

8. Podle ustanovení exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje

a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, nebo

b) osoba oprávněná z exekučního titulu.

9. Podle ustanovení správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora.

10. Podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2005, účastník řízení nebo vymáhající správní orgán mohou podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

11. V projednávané věci podalo Statutární město Brno exekuční návrh k vymožení povinnosti odstranit v exekučním titulu (vydaném Úřadem městské části Brno-Líšeň) uvedené stavby povinným. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. , na něž odkazuje i odvolací soud, řešil otázku, kdo je osobou oprávněnou ve smyslu . Přitom uzavřel, že je to obec, která má právo na základě exekučního titulu, vydaného jejím orgánem v rámci přenesené působnosti, domáhat se nařízení výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce), a to jako osoba oprávněná z exekučního titulu ve smyslu ; je přitom bez významu, zda je předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce) peněžité či nepeněžité plnění. O takový případ se v dané věci jedná.

12. Naproti tomu v usnesení ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 56/2000, Nejvyšší soud řešil, zda může vymáhající správní orgán podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Přičemž dospěl k závěru, že využije-li vymáhající správní orgán - včetně orgánu obce - svého oprávnění daného mu ustanovením ( ), podá-li tedy návrh na soudní výkon rozhodnutí, má způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení , věty za středníkem,

13. Z uvedeného vyplývá, že Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích nerozhodoval o tom, kdo je aktivně legitimován k podání exekučního návrhu v případě, kdy exekuční titul vydal správní orgán, rozdílně.

14. Protože odvolací soud posoudil otázku věcné legitimace oprávněné v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, postupoval Nejvyšší soud podle a dovolání odmítl.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 2. 2022

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu