Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1083/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., t.č. Věznice Jiřice, P.O.BOX 8, Lysá nad Labem, zastoupeného Mgr. Evou Zhřívalovou, advokátkou se sídlem nám. Arnošta z Pardubic 11, Český Brod, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. , a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrh stěžovatele doručený Ústavnímu soudu dne 13. 4. 2015 trpěl formálními vadami. Stěžovatel především nebyl zastoupen advokátem a k jeho návrhu nebyly připojeny kopie napadených rozhodnutí. Ústavní soud stěžovatele výzvou ze dne 27. 4. 2015 poučil o nutných náležitostech podání a vyzval ho k odstranění vad. Plná moc advokátky k zastupování před Ústavním soudem byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 6. 2015. Následně Ústavní soud advokátku stěžovatele dne 15. 6. 2015 vyzval k doplnění ústavní stížnosti. Advokátka stěžovatele dne 22. 6. 2015 požádala Ústavní soud o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti a této žádosti Ústavní soud vyhověl.

Dne 9. 7. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, ze kterého vyplývá, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. , a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. .

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. , uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle , za což byl odsouzen podle za použití k úhrnnému a nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které však bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. , zamítnuto podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné.

II.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Kontrolou v aplikaci infoSoud (www.justice.cz) bylo zjištěno, že ve věci stěžovatele doposud nebylo rozhodnuto Nejvyšším soudem. Tuto skutečnost následně dne 21. 7. 2015 Ústavní soud ověřil také telefonicky u pracovnice oddělení trestních věcí Okresního soudu v Jičíně. Bylo zjištěno, že stěžovatel ve věci sice podal dovolání, nicméně o tomto dovolání prozatím nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon účastníku řízení k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. , publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. To platí i pro situaci, kdy bylo dovolání sice podáno, ale nebylo o něm doposud rozhodnuto (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 2. 2015, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydá-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátil nižší soudní instanci. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, přičemž v řízení, jež probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 2. 2011 a usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 10. 2010).

Ústavní soud nemůže rozhodnout dříve než Nejvyšší soud na straně jedné, na straně druhé by však ani nebylo rozumné, aby o souběžně podané ústavní stížnosti dále vedl řízení a sledoval, kdy Nejvyšší soud rozhodne. Nelze totiž vyloučit, že Nejvyšší soud stěžovateli vyhoví, a proto by se nynější ústavní stížnost mohla stát bezpředmětnou (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2013). Výše zaznamenaný princip subsidiarity přezkumu se tedy prosazuje i zde a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i dovolací řízení, je návrhem předčasným, který je podle nepřípustný, a musí být podle odmítnut (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 2. 2013).

Jako vhodné se jeví doplnit, že dostupnost ústavní stížnosti stěžovateli tím není dotčena. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje. Pakliže by jeho dovolání Nejvyšší soud nevyhověl a stěžovatel by měl i nadále za to, že v pravomocně skončeném řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva, nebrání mu toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené zákonem (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 12. 2011).

Z vyložených důvodů nezbylo než ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítnout podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2015

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu