Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
1DEE28F2C7F975AFC12588230015FED6.html
HTML · 19.34 KB
No categories available
29 ICdo 28/2020-269
KSBR 26 INS XY26 ICm XY29 ICdo 28/2020-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobců a/E. S., narozené XY, a b/ V. S., narozeného XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou, se sídlem v Hodoníně, Národní třída 349/71, PSČ 695 01, proti žalované Mgr. Darině Šlampové, se sídlem v Hodoníně, Dobrovolského 250/13, PSČ 695 01, jako insolvenční správkyni dlužníka J. V., za účasti P. G., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Rašínova 68/3, PSČ 760 01, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalované, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 26 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. V., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. října 2019, č. j. 26 ICm XY, 11 VSOL XY (KSBR 26 INS XY), takto:
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 10. května 2018, č. j. (4) 26 ICm XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobci (E. a V. S.) domáhali vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužníka J. V. (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (body II. a III. výroku).
2. K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, tvrdí, že napadený rozsudek vychází z nesprávného právního posouzení věci, a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Konkrétně dovolatelé formulují tyto otázky, které podle jejich názoru odvolací soud vyřešil nesprávně:
[1] Může být plnění povinnosti insolvenčního správce sepsat a zpeněžit majetek dlužníka v rozporu s dobrými mravy, stejně jako zda může být v rozporu s dobrými mravy skutečnost, že insolvenční správce nepokračoval v přerušeném řízení, které by ve svém důsledku vedlo k dokončení zápisů vlastnického práva dovolatelů?
[2] Je možné považovat za nezákonný postup odvolacího soudu, který nepřerušil řízení o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka za situace, kdy dlužník sám podal návrh na pokračování v přerušeném řízení o určení neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva (jehož výsledek lze podle dovolatelů předjímat, neboť jde o obdobnou věc již Nejvyšším i Ústavním soudem řešenou přímo v kauzách vedlejšího účastníka P. G. ohledně shledání neplatnosti smluv o zajišťovacím převodu vlastnického práva z důvodu nezákonnosti institutu propadné zástavy), a nevyčkal rozhodnutí soudu v této věci o tomto návrhu účastníků na pokračování v řízení?
[3] Lze za jiný důvod dle § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ), považovat to, že vkladu předmětné smlouvy (na základě níž dovolatelé koupili sporné nemovitosti) do katastru nemovitostí brání dvě přerušená řízení o vkladu práva do katastru nemovitostí a zejména řízení u Krajského soudu v Brně o určení neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva, které probíhá neúměrně dlouho (v době prohlášení konkursu na majetek převodce již cca 7 let) a stále dosud nebylo pravomocně ukončeno?
5. K dovolání se vyjádřil vedlejší účastník, který považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje je odmítnout, event. zamítnout. Zejména zdůrazňuje, že nastaly pouze obligační účinky kupní smlouvy ze dne 12. září 2005 uzavřené mezi dlužníkem a dovolateli a s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 312/2003 , uveřejněného pod číslem 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 57/2007“), uzavírá, že dlužník má proti dovolatelům k nemovitostem silnější právo věcné – vlastnické.
6. K dovolání se vyjádřila i žalovaná, která se shoduje se závěry soudů obou stupňů a navrhuje dovolání odmítnout, event. zamítnout.
7. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
8. Dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. o. s. ř. , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2019, sen. zn. 29 ICdo 12/2018 , a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2019, sp. zn. 29 Cdo 3481/2017 , které vycházejí z R 57/2007 a dovozují použitelnost tam formulovaných závěrů pro poměry insolvenčního zákona .
10. Nejvyšší soud v označených rozhodnutích vysvětlil, že při vzniku vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o převodu nemovitostí (zde kupní smlouva) představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku vlastnického práva podle ní ještě nedochází; ten nastává (modus adquirendi) až vkladem (intabulací) vlastnického práva do katastru nemovitostí [srov. § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“)]. Jinak řečeno, kupní smlouva, kterou se převádí nemovitost, jež je předmětem evidence v katastru nemovitostí, nemá účinek převodní, ale pouze účinek obligační. Zavazuje zcizitele (prodávajícího) k tomu, aby vlastnictví věci na nabyvatele (kupujícího) dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví, převedl (potud shora uvedené vychází již ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97 , uveřejněném pod číslem 17/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
11. V poměrech projednávané věci platí, že v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka (24. května 2013, téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku; A-30) působily (mohly působit) pouze obligační účinky kupní smlouvy ze dne 12. září 2005, což ve shodě s § 133 odst. 2 obč. zák. (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ) v situaci, kdy šlo o nemovité věci, které byly předmětem evidence v katastru nemovitostí, znamenalo, že dovolatelé nenabyli vlastnické právo k převáděným nemovitostem. Nemovitosti tudíž byly ke dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, stále v jeho vlastnictví, takže v souladu s § 205 odst. 2 ve spojení s § 206 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona náležely do majetkové podstaty dlužníka, do které je žalovaná insolvenční správkyně sepsala (podle § 217 a násl. insolvenčního zákona ); jiný postup nepřicházel v úvahu. Vklad vlastnického práva dovolatelů k předmětným nemovitostem nebyl povolen ani v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka a tento stav se nezměnil ani do vydání napadeného rozhodnutí (§ 241a odst. 6 o. s. ř. o. s. ř. ), což opodstatňuje závěr o setrvání nemovitostí v majetkové podstatě dlužníka.
12. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Dovolání žalobců bylo odmítnuto, čímž žalované a vedlejšímu účastníku vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
13. Žalované náleží náhrada nákladů dovolacího řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovaná podala vyjádření k dovolání ze dne 9. ledna 2020, avšak nedoložila výši svých hotových výdajů. Proto byli žalobci zavázáni k paušální náhradě nákladů dovolacího řízení žalované ve výši 300 Kč, a to s přihlédnutím k povaze jimi uplatňovaného nároku každý částkou 150 Kč.
14. Ve vztahu k vedlejšímu účastníku pak v dané věci sestávají účelně vynaložené náklady z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 3. ledna 2020), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ) ve výši 714 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná vedlejšímu účastníku částku 4 114 Kč. S přihlédnutím k povaze uplatňovaného nároku byl každý z žalobců zavázán k úhradě částky 2 057 Kč.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 31. 1. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu