Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1173/2021

3 Tdo 1173/2021-3056

USNESENÍ

nejvyšší státní zástupce

ve prospěch obviněného

V. V.

, nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce

odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem

Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. ,

byl obviněný V. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle , 5, písm. a) , zčásti dokonaný a zčásti nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle . Za to byl podle odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šest a půl let, pro jehož výkon byl podle zařazen do věznice s ostrahou. Podle , 3 byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let. Podle , , 2 byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, kdy výše jedné sazby byla stanovena 2.000 Kč. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněného F. R. a obviněného L. K. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněným stanovena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu škodu ve výši 137.226.021 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená O. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného V. V. proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, sp. zn.

, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu a dále ve výrocích učiněných podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu ve vztahu k poškozené České republice – Ministerstvo průmyslu a obchodu. Za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněnému V. V. uložil podle za použití souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou. Podle , 3 obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let. Podle , , 2 obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, kdy výši jedné sazby stanovil 22.000 Kč. Tímto rozsudkem dále podle věta druhá současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2017, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl

nejvyšší státní zástupce dovoláním ve prospěch obviněného V. V

. Své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.

h)

trestního řádu. Státní zástupce v něm uvedl, že se nelze ztotožnit s výrokem o trestu uloženým obviněnému, a to co do výměry uloženého peněžitého trestu. Rozsudkem odvolacího soudu byl totiž ve svém důsledku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve spojení s peněžitým trestem mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Blíže uvedl, že pokud soud přistoupí k přeměně peněžitého trestu na trest odnětí svobody, musí postupovat podle přepočtového pravidla uvedeného v , podle kterého se každá zcela nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě počítá za dva dny odnětí svobody. Podle lze za uvedený trestný čin uložit trest odnětí svobody v zákonné výměře pět až deset let. Odvolací soud v daném případě obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců a dále peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb. Pokud by ale došlo na základě popsaného pravidla k přepočtu denních sazeb peněžitého trestu na dny odnětí svobody, byl by obviněnému fakticky uložen trest odnětí svobody ve výši 1.000 dní, tedy cca dva roky a devět měsíců. V souvislosti s tím státní zástupce uvedl, že dvojnásobek počtu denních sazeb peněžitého trestu společně se souběžně uloženým trestem odnětí svobody by v tomto případě převýšil horní hranici trestní sazby trestného činu podvodu podle , a to cca o tři měsíce. Uvedeným postupem byl prolomen limit zakotvený v .

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může soud přistoupit s ohledem na § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu, podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil ve výroku o trestu napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále souhlasil, pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným, než navrhovaným způsobem, aby i v tomto případě byla věc projednána v neveřejném zasedání s odkazem na § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k

vyjádření obviněnému

. Obviněný prostřednictvím svého obhájce uvedl, že Krajský soud v Brně dne 10. 9. 2021 rozsudkem sp. zn. schválil dohodu o vině a trestu, kde mu byl uložen souhrnný trest, a to i směrem k dovoláním napadenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Dohodou sjednanou se státním zástupcem a schválenou soudem byly již nezákonnosti ohledně trestu, proti kterému bylo brojeno dovoláním nejvyššího státního zástupce ze dne 6. 8. 2021, zhojeny. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. má obviněný za to, že dovolání tak směřuje proti zrušenému rozhodnutí. Ke svému vyjádření rovněž přiložil rozsudek Krajského soud v Brně dne 10. 9. 2021, sp. zn. , kterým byla schválena dohoda o vině a trestu.

Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací

(§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání nesplňuje zákonné podmínky přípustnosti podle § 265a odst. 1, odst. 2 trestního řádu, a proto nemůže jít o dovolání přípustné.

Podle § 265a odst. 1 trestního řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) – h) trestního řádu potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu lze podat dovolání mimo jiné proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření.

Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné také tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle , pak dovolací soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu rozhodnutí odmítne podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. , v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 4, č. T 683). Totéž platí i v případě, že je v rámci ukládání souhrnného trestu soudem v jiném řízení zrušen pouze celý výrok o trestu postupem podle . Pokud obviněný takovým dovoláním napadá výrok rozsudku o trestu, který již právně neexistuje, jeho dovolání je tak v tomto směru nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. ).

K dovolání nejvyššího státního zástupce a přezkumné činnosti dovolacího soudu nutno zdůraznit, že je nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu dovoláním napadené rozhodnutí (popř. dovoláním napadený výrok rozhodnutí) vůbec existovalo. Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu, či trestu společného), pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. ).

Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2021, č. j. , byla schválena dohoda o vině a trestu, obviněnému uložen souhrnný trest, a to i směrem k dovoláním napadenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. . Dohodou sjednanou se státním zástupcem schválenou soudem byly zhojeny nezákonnosti ohledně trestu, proti kterému bylo brojeno v nyní posuzovaném dovolání. Na základě ukládání souhrnného trestu podle byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. . Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno dne 6. 8. 2021, přičemž Nejvyšší soud jej obdržel dne 22. 10. 2021, tedy v době, kdy již fakticky bylo podáno proti neexistujícímu výroku o trestu z Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. . Jedná se tedy o dovolání podané proti již neexistujícímu výroku rozhodnutí a v dané situaci není možné považovat rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. , za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1 trestního řádu, když výrok, proti němuž dovolání směřuje, již neexistuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu odmítl. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. 11. 2021

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu