Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 124/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel Marcel Zmek, zastoupený Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2014 č. j. -373 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. listopadu 2013 č. j. -345, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 13. ledna 2015, stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2014 č. j. -373 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. března 2011 č. j. -59 (správně rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. listopadu 2013 č. j. -345) s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces ve smyslu d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a na náhradě nákladů řízení 215 510,50 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Na základě odvolání podaného stěžovatelem Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 30 492 Kč.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dovolání není podle jeho názoru přípustné, neboť zde není dán žádný dovolací důvod podle (zejména dle ), neboť stěžovatel namítá nesprávnost a neústavnost napadených rozhodnutí z toho důvodu, že soudy svá rozhodnutí založily na skutkovém zjištění, které je mylné (je v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť z těchto důvodů vyplývá opak) - takový případ není možno podle jeho závěru považovat za dovolací důvod ve smyslu konstantní judikatury dovolacího soudu.

4. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ( ), a to i těch, které orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodu jeho uvážení ( ).

5. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle nepřípustná, neboť by bylo proti logice, aby se další přezkum pouze automaticky přesunul do roviny ústavní.

6. Ústavní soud připomíná, že právní úprava dovolání a s ní související úprava podmínek přípustnosti ústavní stížnosti doznala s účinností od 1. ledna 2013 podstatných změn v souvislosti s přijetím , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Z obsahu ústavní stížnosti a z předloženého napadeného rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu, jenž byl vydán po 1. lednu 2013, tj. za účinnosti , kterým bylo novelizováno jak ustanovení , tak i ustanovení a násl. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ústavní soud přitom vychází z názoru, že dovolání podle a násl. , je-li přípustné ve smyslu , a contrario a , představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu , jehož vyčerpání je s ohledem na ustanovení nutno vyžadovat.

7. Podle ustanovení otázku přípustnosti dovolání ve smyslu až je oprávněn zkoumat jen dovolací soud a stěžovatel byl takto řádně dovolacím soudem poučen. Ani Ústavní soud přitom nemůže rozhodování dovolacího soudu předjímat. Z výpisu událostí v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. , dostupném na internetových stránkách, se pak podává, že věc byla skončena dne 16. ledna 2015.

8. V posuzované věci je tak evidentní, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel nevyčerpal všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně tvrzeného práva na spravedlivý soudní proces. Podaná ústavní stížnost je tak ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v této ústavní stížnosti, návrhem nepřípustným.

9. Vzhledem k tomu, že z obsahu ústavní stížnosti ani jinak nevyplynulo, že by měly (mohly) být naplněny předpoklady pro projednání jinak nepřípustné ústavní stížnosti stanovené v , Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2015

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj