Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1991/2021

30 Cdo 1991/2021-222

USNESENÍ

J. R.

advokátem se sídlem v Litoměřicích, Dlouhá 176/11, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2020, č. j. -158, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 7. 10. 2019, č. j. -108, zamítl žalobu o zaplacení částky 975 702 Kč (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 7 480 Kč (výrok II), řízení co do částky 99 719 Kč zastavil (výrok III) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 600 Kč (výrok IV).

K odvolání žalobce a žalované Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, že se zamítá žaloba žalobce o 976 702 Kč [výrok I a) rozhodnutí odvolacího soudu], ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v rozsahu částky 7 480 Kč zastavil [výrok I b) rozhodnutí odvolacího soudu] a současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 3 000 Kč (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).

Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, které mu vznikly nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Podle ustanovení dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud výrokem I a) rozhodoval o více nárocích žalobce, jejichž celková výše činí 976 702 Kč.

V předmětné věci proto dovolání není podle přípustné proti výroku I a) rozsudku odvolacího soudu, kde byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně v části kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 115 Kč, ztráty na důchodu ve výši 12 000 Kč, z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 11 646 Kč a nákladů původního řízení ve výši 42 800 Kč.

Námitka dovolatele, že počátek běhu promlčecí doby se odvíjí až od posledního rozhodnutí vydaného v dané věci, tedy i v dovolacím řízení, což bylo 21. 9. 2015, a že teprve od tohoto data počala běžet tříletá promlčecí doba, která se týkala nároku na náhradu škody za ztrátu pohledávky, přípustnost dovolání podle založit nemůže, neboť při řešení otázky promlčení uplatněného nároku se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pakliže své rozhodnutí založil na závěru, že rozhodujícím okamžikem pro počátek běhu promlčecí doby je okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

Otázkou běhu promlčecí doby a její délky ve vztahu ke škodě způsobené nesprávným úředním postupem dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval; vždy přitom uzavřel, že v případě škody způsobené z titulu nesprávného úředního postupu dle se uplatní pouze jediná promlčecí doba, a to subjektivní, dle , která počíná běžet okamžikem, kdy poškozený prokazatelně nabyl vědomost o tom, že mu vznikla škoda (a orientačně i její rozsah) a kdo za ni odpovídá (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. ). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby dle není podstatné, kdy se poškozený dozvěděl o škodné události, tj. nesprávném úředním postupu, která škodu vyvolala. Rozhodující je vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. ). Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. ). Pokud tedy odvolací soud stanovil počátek běhu promlčecí doby k okamžiku, kdy žalobci byly jednotlivé nároky pravomocně přiznány, neboť vzhledem k okolnostem věděl, že nárok proti žalovanému nebude možno (s ohledem na nemajetnost žalovaného) vymoci, přičemž současně věděl, že za vzniklou škodu odpovídá stát, jsou jeho závěry souladné s výše citovanou judikaturou. Argumentace počátkem promlčecí doby v případě zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení je v případě nároku na náhradu škody nepřiléhavá.

Rovněž navazující otázka počátku běhu promlčecí doby ve vztahu k nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. Právní otázka týkající se různorodých aspektů délky řízení, tj. zejména jeho začátku, případného přerušení i konce, byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přičemž uceleným způsobem byla prezentována ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. (dále již „Stanovisko“). Ohledně konce řízení bylo např. ve Stanovisku (a obsáhlé navazující judikatuře dovolacího soudu) vyloženo, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, tedy i případné řízení o dovolání, o kasační stížnosti či o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné. Pokud tedy odvolací soud odvíjel počátek běhu promlčecí doby od data 1. 10. 2015 (právní moc rozhodnutí dovolacího soudu v posuzovaném řízení), je toto jeho posouzení v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Na zbývajících otázkách předložených dovolatelem a týkajících se nesprávného posouzení délky řízení, složitosti řízení a nedostatečného zhodnocení vyššího věku žalobce, napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud na řešení těchto otázek své rozhodnutí nezaložil, když napadený rozsudek je vystavěn výlučně na závěru o promlčení žalovaných nároků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle objektivně přípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 1. 2022

Mgr. Vít Bičák předseda senátu