Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 96/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové, o ústavní stížnosti stěžovatelky Žofie Labajové, zastoupené Mgr. Danielem Siwym, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2014 č. j. -939, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2013 č. j. -890 a rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 10. května 2012 č. j. -785, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 12. ledna 2015, stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její práva podle , 3 a 4, a d (dále jen " "). Stěžovatelka současně navrhovala, aby Ústavní soud v souladu s ustanovením rozhodl, že náklady jejího právního zastoupení uhradí stát.

2. Stěžovatelka se žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 22. října 1998 domáhala, aby žalované Severomoravská plynárenská, a. s., byla uložena povinnost odstranit na vlastní náklady nefunkční část stavby plynovodu, který je umístěn na pozemku ve vlastnictví stěžovatelky. Soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I.), uložil stěžovatelce zaplatit České republice na nákladech řízení částku 16 434,50 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III.). K odvolání podanému oběma účastníky Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé potvrdil, ve výroku II. o nákladech řízení změnil tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit České republice částku 11 504 Kč, ve výroku III. změnil tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 16 810 Kč, dále stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 5 445 Kč a České republice na nákladech odvolacího řízení částku 6 337 Kč. Stěžovatelka proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že podle jejího názoru všechny ve věci rozhodující soudy vykládaly rozhodné právní předpisy způsobem odůvodňujícím zřejmou nespravedlnost a tedy ne ústavně konformně. Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s učiněnými skutkovými závěry a s provedeným hodnocením důkazů a má za to, že dotčené soudy zcela pominuly její argumenty týkající se otázky způsobu výkonu vlastnického práva žalovanou ve vztahu ke stěžovatelce. Stěžovatelka poukázala rovněž na skutečnost, že došlo i k porušení jejího práva na vyřízení věci bez zbytečných průtahů, přičemž uvedla, že v tomto směru se již domáhá náhrady způsobené nemajetkové újmy u Ministerstva spravedlnosti.

4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelky vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [ , písm. d) y].

6. Posuzovaná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, vedenou v rovině práva podústavního, a stěžovatelka - nepřípadně - předpokládá, že již na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, zde zjistitelné nejsou. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že všechny ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly, svá rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnily a v jejich rozhodování nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení.

7. K poukazu stěžovatelky na porušení y Ústavní soud pro úplnost uvádí, že k odstranění průtahů v řízení slouží především právní úprava obsažená v zákoně č. , o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru k průtahům v řízení dochází (dále jen "návrh na určení lhůty"). Pokud stěžovatelka má za to, že v předmětném řízení k průtahům docházelo, mohla tedy podat shora uvedený návrh na určení lhůty. Námitka tzv. již odeznělých průtahů v řízení vznesená až v době, kdy řízení ve věci je již pravomocně skončeno, pak nemůže být důvodem kasace meritorních rozhodnutí.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

9. Pokud se týká návrhu stěžovatelky, aby bylo rozhodnuto, že náklady jejího právního zastoupení uhradí stát, Ústavní soud konstatuje, že podmínky pro postup podle ustanovení , s ohledem na výsledek samotného řízení o této ústavní stížnosti, splněny nejsou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2015

David Uhlíř v. r.

předseda senátu