Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1819/2021

33 Cdo 1819/2021-100

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně absolute expert s. r. o., se sídlem Plzeň, Petřínská 1072/2, identifikační číslo osoby 05624525, zastoupené JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem se sídlem Plzeň, Rooseveltova 10/9, proti žalovanému K. P., bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 43/6, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2021, č. j. -76, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. -76, potvrdil rozsudek ze dne 12. 8. 2020, č. j. -41, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 9. 2020, č. j. -58, kterým Okresní soud Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci dne 12. 9. 2019 uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo motorové vozidlo značky XY, identifikační č. vozidla (VIN) XY, černé barvy, registrační značky XY. Žalovaný se zavázal do sedmi pracovních dnů provést převod vozidla na příslušném úřadě; v případě nesplnění této povinnosti měl uhradit smluvní pokutu 100 000 Kč. Odvolací soud považoval kupní smlouvu za platnou, nepřisvědčil námitce žalovaného, že smluvní pokutou byla utvrzena ve smlouvě nesjednaná povinnost (předat technický průkaz). Podle odvolacího soudu nelze smluvní pokutu poměřovat s výší kupní ceny vozidla, jelikož její zaplacení předmětem utvrzení nebylo. Utvrzena byla povinnost provést převod vozidla; nesplněním této povinnosti žalobkyni hrozilo riziko povinnosti k náhradě škody v případě nehody nebo pokuty za přestupek. Odvolací soud proto neshledal důvod moderovat smluvní pokutu nebo ji vyhodnotit jako rozpornou s dobrými mravy. Námitku žalovaného, že povinnost provést převod vozidla splnit nemohl, neboť byl počínaje dnem 13. 9. 2019 omezen na svobodě v důsledku trestního jednání, při němž uvedené vozidlo použil, neshledal relevantní.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též jako „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při posouzení otázky platnosti ujednání o smluvní pokutě odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, která je reprezentována například rozhodnutími ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. , či ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. . Prosazuje, že smluvní pokuta byla sjednána neplatně, neboť zajišťovala ve smlouvě nesjednanou povinnost. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. ), při posouzení otázky důvodů moderace - snížení sjednané výše smluvní pokuty, přičemž namítá, že - pokud by smluvní pokuta byla sjednána platně - bylo namístě její výši moderovat, neboť šlo o nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, jejíž výše neodpovídala výši kupní ceny vozidla.

Žalobkyně v písemném vyjádření uvedla, že dovolání žalovaného považuje za nepřípustné. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího považuje za správná a souladná s právní úpravou i s ustálenou rozhodovací praxí obecných soudů.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ; dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání nezakládá námitka dovolatele založená na tvrzeném odklonu rozhodnutí odvolacího soudu od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při řešení otázky platnosti kupní smlouvy pro zjevnou skutkovou i právní odlišnost dotyčných rozhodnutí, kdy ve věci sp. zn. Nejvyšší soud řešil otázku platnosti ujednání o smluvní pokutě v případě absence platného hlavního (zajišťovaného) závazku v poměrech právní úpravy , , ve znění do 31. 12. 2013. Ve věci sp. zn. se zabýval otázkou výkladu právního jednání a obsahu projevu vůle stran, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu v této věci založeno; dovolacímu soudu tak není zřejmé, v čem se odvolací soud v nyní posuzované věci měl ve svém rozhodnutí odchýlit. Současně je nutno podotknout, že dovolatel posouzení uvedené právní otázky zakládá na vlastní skutkové verzi (prosazuje-li poněkud konfúzním způsobem, že nárok na smluvní pokutu byl vázán na kumulativní porušení dvou povinností, ač zároveň tvrdí, že jedna z nich nebyla sjednána). Způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem podle Při vázanosti dovolacího soudu skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci, se tak žalovaný předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Přípustnost dovolání není s to založit ani tvrzený odklon od rozhodnutí sp. zn. , v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou přiměřenosti výše smluvní pokuty, přičemž dovodil, že závěr o tom, zda sjednaná výše smluvní pokuty (jako jeden z předpokladů pro moderaci) je nepřiměřeně vysoká, je věcí volného uvážení soudu a závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Úvaze odvolacího soudu, který v daných skutkových poměrech výši sjednané smluvní pokuty poměřoval nikoliv s cenou prodávané věci, ale s možnými důsledky plynoucími z porušení smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti, k níž se žalovaný ve smlouvě zavázal (v určené lhůtě provést převod vozidla na nabyvatele), není co vytknout.

Lze proto uzavřít, že dovolání není ve smyslu přípustné, Nejvyšší soud je proto podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 19. 1. 2022

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu