Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3740/2021

23 Cdo 3740/2021-642

USNESENÍ

Obce Břežany II

EBM Expert, s.r.o.

, se sídlem v Praze 5 – Smíchov, Na Valentince 3336/4, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25514741, zastoupené Mgr. Milanem Lukendou, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1009/24, PSČ: 110 00, o zaplacení částky 1 218 736 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. -583, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14 713,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.

Stručné odůvodnění:( )

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 4. 2020, č. j. -399, v tom rozsahu, že zamítl žalobu co do částky 883 117 Kč s úrokem z prodlení, a ve zbývající části přisuzujícího výroku o věci samé, tj. ohledně částky 335 619,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 13. 5. 2016 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok). Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý až pátý výrok).

Rozsudek odvolacího soudu, výslovně ve všech jeho výrocích, napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolání žalobkyně proti rozhodnutí ve věci samé, jež může být přípustné jen podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019, (srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. IV a XII , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) [dále jen „ “], Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno nejen, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, nýbrž též od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelka zřejmě přehlédla (anebo nepochopila), že odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou vedle sebe stojících závěrech, totiž že

a) žalobkyni vznikla škoda („v přímé příčinné souvislosti s pochybením žalované“) pouze ve výši rozdílu mezi výší dotace, která jí měla být poskytnuta podle smlouvy o poskytnutí dotace z prostředků ROP, uzavřené ještě před sjednáním smlouvy o dílo mezi žalobkyní a žalovanou (tj. částkou 19 332 671,36 Kč jako maximální možnou výší dotace), a částkou, která jí poskytnuta byla (tj. částkou 18 997 052,32 Kč), tedy ve výši 335 619,04 Kč (bod 53 odůvodnění),b) mezi pochybením žalované (jejím porušením smluvní povinnosti) a vznikem škody není vztah příčiny a následku (tj. příčinná souvislost), neboť jestliže žalobkyně nezastavila stavební práce a nechala zhotovitele provést předmětné vícepráce, došlo k přerušení příčinné souvislosti (bod 54 odůvodnění).

Nejvyšší soud připomíná, že žalobou uplatněná škoda neměla být způsobena tím, že musely být vynaloženy vícepráce (ty musely být vynaloženy v každém případě, měla-li být stavba mateřské školky provedena, neboť jejich potřeba byla dána objektivně), nýbrž tím, že s potřebou těchto prací se (v důsledku porušení smluvní povinnosti žalované) v projektové dokumentaci (ve výkazu výměr) nepočítalo, žalobkyně na ně tudíž nedostala dotace a musela jejich cenu zaplatit ze svých prostředků, čímž jí vznikla majetková újma.

Správnost závěru odvolacího soudu pod písm. a), podle něhož jí vznikla škoda pouze ve výši 335 619,04 Kč, tak jak jí byla napadeným rozhodnutím přiznána, dovolatelka sice v dovolání v obecné rovině zpochybňuje, nikoliv však způsobem, kterým by byl řádně vymezen uplatněný předpoklad přípustnosti dovolání. Otázku hmotného práva předkládá a na judikatorní závěry dovolacího soudu, od nichž se měl odvolací soud při řešení této otázky odchýlit, odkazuje výlučně k závěru odvolacího soudu o přerušení příčinné souvislosti, nikoliv k závěru o tom, v jaké výši škoda vznikla, respektive ke způsobu, jímž odvolací soud k tomuto závěru dospěl (k postupu při zjišťování obsahu smlouvy jejím výkladem). Vnímá sice, že odvolací soud oproti soudu prvního stupně „snížil náhradu škody“, tento závěr však spojuje s „nesrozumitelnou až nesmyslnou konstrukcí ohledně přerušení příčinné souvislosti“ a ponechává přitom stranou zcela jasný výklad odvolacího soudu, jakým způsobem k výsledné částce dospěl, jakož i to, že v bodě 53 odůvodnění odvolací soud řeší výslovně vznik škody (v určité výši) jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu a v bodě 54 vytýká soudu prvního stupně, že se nezabýval dostatečně dalšími (sic!) předpoklady odpovědnosti za škodu, jmenovitě otázkou příčinné souvislosti za škodu, přičemž právě jen ve vztahu k příčinné souvislosti se (logicky) vztahují jeho úvahy o přerušení.

Oproti tomu, jak vztah bodů 53 a 54 odůvodnění napadeného rozhodnutí vnímá dovolatelka, je při pozornějším čtení nade vši rozumnou pochybnost patrno, že text v bodě 54 není odůvodněním závěru v bodě 53, nýbrž dalším, vedle toho stojícím závěrem, závěrem o absenci příčinné souvislosti. To platí tím spíše, že napadené rozhodnutí, jímž byl přisuzující rozsudek soudu potvrzen právě co do částky 335 619,04 Kč, odpovídá závěru pod písm. a), zatímco závěru pod písm. b) by logicky odpovídalo zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele; obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. ). Právě o takovou situaci jde též ve zde souzené věci.

Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. 1. 2022

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu