Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3518/2020

27 Cdo 3518/2020-122

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečkaa JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce VIMAT s. r. o., se sídlem v Praze 6, Tomanova 2299/12, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 45791384, zastoupeného JUDr. Jiřím Kalousem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 635/6, PSČ 110 00, proti žalovanému M. J., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Bubrjakem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, o zaplacení 424.207,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2020, č. j. -99, takto:

Odůvodnění:

[1] Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 13. 9. 2017 se žalobce domáhá zaplacení 424.207,95 Kč s úrokem z prodlení z titulu zákonného ručení žalovaného podle a 6 ve spojení s , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

[2] Žalovaný měl podle žalobce jako jednatel společnosti K. (dále jen „společnost“) v rozporu s péčí řádného hospodáře bezdůvodně odmítnout uhradit splatnou pohledávku žalobce (věřitele) vůči této společnosti, v důsledku čehož jí vznikla škoda v podobě nákladů řízení a úroků z prodlení v celkové výši 424.207,95 Kč.

[3] Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 29. 11. 2019, č. j. -79, zamítl žalobu o zaplacení částky 424.207,95 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[4] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., ve výroku II. je změnil ohledně výše nákladů řízení, jinak je potvrdil (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaný neručí za závazky společnosti podle § 194 odst. 6 ve spojení s § 135 odst. 2 obch. zák., neboť v důsledku jeho jednání (rozhodnutí o tom, že společnost neuhradí pohledávku dovolatele v celkové výši 926.808 Kč) společnosti nevznikla škoda, a není tak naplněn jeden z předpokladů vzniku zákonného ručení podle výše označených ustanovení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu přijatou jak k výkladu § 194 odst. 6 obch. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou), tak i k výkladu pojmu skutečná škoda (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 123/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. , ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. , či ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. ).

[7] Jakkoliv v důsledku odmítnutí uhradit splatnou pohledávku ve výši 926.808 Kč vznikly společnosti další náklady, a to úroky z prodlení z přiznané jistiny a náklady soudního řízení (v celkové výši 424.207,95 Kč), které mohou představovat škodu (viz judikaturu citovanou výše), nelze pominout, že totéž rozhodnutí jednatele (neuhradit dobrovolně pohledávku dovolatele) vedlo ke snížení této pohledávky o 550.110 Kč s příslušenstvím. V důsledku rozhodnutí žalovaného jakožto jednatele tak nedošlo ke zmenšení majetku společnosti oproti situaci, kdy by společnost pohledávku dovolatele ve výši 926.808 Kč (s příslušenstvím) uhradila dobrovolně.

[8] Není-li splněn jeden z předpokladů vzniku zákonného ručení žalovaného (vznik škody na straně společnosti), je zbytečné posuzovat, zda byly případně naplněny ostatní předpoklady (ani v případě, že by tomu tak bylo, by žalovanému nevzniklo zákonné ručení podle shora uvedených ustanovení). Proto se již Nejvyšší soud nezabýval dalšími dovolatelem otevíranými otázkami, zda žalovaný odmítnutím plnit splatnou pohledávku porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a zda soudy správně posuzovaly důkazní břemeno, jde-li o zachování péče řádného hospodáře. Řešení těchto otázek se totiž nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (i kdyby odvolací soud tyto otázky posoudil nesprávně, nebylo by to důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí) a dovolání tudíž není pro jejich zodpovězení přípustné.

[9] Namítá-li dovolatel překvapivost napadeného rozhodnutí, poukazuje toliko na (údajnou) vadu řízení, aniž v této souvislosti Nejvyššímu soudu předestírá jakoukoliv otázku procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí spočívalo a jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti ( ). Uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod ( ), jehož přezkoumání nečiní dovolání přípustným.

[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 2. 2022

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu