Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3401/2021

-268

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce K. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Stanislavem Strakošem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741, proti žalované K. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Milanem Měchurou, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Hrabinská 498/19, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované J. W., narozeného XY, bytem XY, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2021, č. j. -206, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 8. 2020, č. j. -162, určil, že O. H., narozený XY, zemřelý 12. 10. 2013, naposledy bytem XY, byl ke dni svého úmrtí bezpodílovým spoluvlastníkem nemovitostí ve společném jmění zesnulého a jeho manželky, a to pozemků par. č. XY a par. č. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, v obci a katastrálním území XY, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. 2. 2021, č. j. -206, napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že se určuje, že O. H., narozený XY, měl ke dni svého úmrtí 12. 10. 2013, ve společném jmění manželů s A. H., narozenou XY, zemřelou 1. 9. 2015, pozemky par. č. XY a par. č. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, v obci a katastrálním území XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadá žalovaná dovoláním a současně podává návrh na odklad vykonatelnosti. Uvádí, že proti žalobci je vedeno několik exekučních řízení. Protože žalobce a žalovaná byli jedinými dědici svých rodičů, na základě rozsudku krajského soudu může nyní dojít k opětovnému projednání dědictví a tím pádem k nabytí předmětných nemovitostí do podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované. Následně by mohlo dojít k zpeněžení spoluvlastnického podílu žalobce k předmětným nemovitostem za účelem uspokojení pohledávek věřitelů žalobce. V takovém případě však – pokud Nejvyšší soud vyhoví dovolání žalované v této věci a dojde k zamítnutí žaloby – by žalovaná již nedosáhla navrácení do původního stavu.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma [písm. a)], nebo právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení [písm. b)].

Návrhu na odklad vykonatelnosti nelze vyhovět, neboť výrok I napadeného rozhodnutí nelze vykonat – nestanoví totiž žádnou vynutitelnou povinnost. Dovolací soud nicméně shledal důvod pro odložení právní moci napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná je závažně ohrožena ve svých právech a odklad právních poměrů se nedotkne jiné osoby než účastníků řízení. Pokud by totiž k novému projednání dědictví obou účastníků došlo před vydáním rozhodnutí dovolacího soudu a žalobce by byl v dědickém řízení potvrzen jako spoluvlastník předmětných nemovitostí, dovolatelce by vzhledem k již probíhajícím exekučním řízením hrozil výkon rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí.

Nejvyšší soud proto (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání) odložil právní moc rozhodnutí odvolacího soudu do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v označené věci žalovanou [ ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 2. 2022

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu