Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2040/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní společnosti Moravia Green Power s.r.o., se sídlem Všenory, K. Mašity 409, zastoupené Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem Brno, Arne Nováka 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2015, č. j. -115, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2014, č. j. -97, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2013, č. j. -77, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 7. 2015, která splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y, jakož i právo na ochranu vlastnictví ve smyslu y.

II.

2. Stěžovatelka se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované obchodní společnosti E.ON Distribuce, a.s. (zde vedlejší účastník), povinnost zaplatit jí částku ve výši 221.302,- Kč s příslušenstvím, tj. částku představující odvod za elektřinu ze slunečního záření ve smyslu a násl. , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen " "), který byl vedlejším účastníkem sražen z výkupní ceny za solárně vyrobenou elektřinu a odveden do státního rozpočtu. Stěžovatelka k tomu uvedla, že předmětná ustanovení , na základě nichž k odvodu došlo, jsou v rozporu s ústavním pořádkem, jsou diskriminační a mají likvidační dopad.

´

3. Tato žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2013, č. j. -77, zamítnuta. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že žaloba není důvodná, neboť pokud vedlejší účastník ze stěžovatelkou vyfakturované částky za dodávku elektřiny do elektrizační soustavy srazil částku, která je nyní předmětem sporu, a tuto odvedl do státního rozpočtu, pak postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními , jakož i v souladu se smlouvou o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy ze dne 8. 2. 2011, která byla mezi stranami sporu uzavřena. Soud prvního stupně připomněl, že otázka souladu stanovení odvodu podle byla předmětem řízení před Ústavním soudem, který v nálezu

sp. zn.

ze dne 15. 5. 2012 (N 102/65 SbNU 367; 220/2012 Sb.) dospěl k závěru, že právní úprava, kterou byl odvod z elektřiny ze slunečního záření zaveden, není v rozporu s ústavním pořádkem. Ke stěžovatelkou namítanému likvidačnímu efektu tohoto odvodu na podnikání stěžovatelky soud prvního stupně uvedl, že prokazování této skutečnosti by v daném řízení nemělo žádného významu, neboť i v případě zjištění, že odvod v rozporu s y zasahuje majetkovou podstatu stěžovatelky, by vedlejšímu účastníku nebylo možno uložit, aby stěžovatelce zaplatil částku rovnající se odvodu, k jehož sražení ze základu odvodu a k odvedení byl vedlejší účastník podle zákona povinen. Uvedenou námitku proto nelze dle názoru soudu prvního stupně s úspěchem uplatňovat v občanském soudním řízení, nýbrž v řízení daňovém.

4. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2014, č. j. -97, jako věcně správné potvrzeno.

5. Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2015, č. j. -115, odmítnuto.

III.

6. Rozhodnutí soudů všech stupňů stěžovatelka napadla ústavní stížností. V ní poukázala na to, že odvod z elektřiny ze slunečního záření, jehož zavedení nemohla při realizaci svého podnikatelského záměru předpokládat, má na ni likvidační dopad a uvrhá ji do ztráty, ačkoli by jinak dosahovala provozního zisku. Obecným soudům v této souvislosti vytkla, že tyto porušily její ústavně zaručená práva, pokud ignorovaly tyto likvidační dopady na její majetkovou podstatu a neprovedly jí navržené důkazy, jimiž by existenci těchto dopadů prokázala. Závěr obecných soudů o nemožnosti domáhat se vrácení (protiústavně) poskytnutého plnění, za nějž stěžovatelka ve svém případě předmětný odvod považuje, v civilním soudním řízení stěžovatelka označila za ústavně nekonformní. K tomu uvedla, že pakliže je v jejím případě tzv. solární odvod protiústavní, pak dle jejího názoru nemohl být vedlejší účastník oprávněn stěžovatelce částku tomuto odvodu odpovídající srazit (a odvést do státního rozpočtu) a tato částka by měla být vedlejším účastníkem stěžovatelce vyplacena. S přihlédnutím k právě uvedenému byla dle názoru stěžovatelky žaloba směřující vůči vedlejšímu účastníku podána důvodně.

IV.

7. Po přezkoumání všech okolností případu dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným ve smyslu .

8. Předně si Ústavní soud dovoluje připomenout, jak ostatně v řadě svých rozhodnutí opakovaně činí, že je orgánem ochrany ústavnosti, nikoli "běžné" zákonnosti (srov. a y). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není tedy povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Je povolán toliko k přezkumu ústavněprávních principů, tedy toho, zda při rozhodování obecných soudů nedošlo k porušení těchto principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěnými a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem jejich libovůle.

9. Žádné z výše naznačených pochybení, která by jedině mohla vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu, však Ústavní soud v nyní souzené věci neshledal. Ústavní soud především zdůrazňuje, že ústavností "solárního odvodu" se široce zabýval již v nálezu ze dne 15. 5. 2012,

sp. zn.

(N 102/65 SbNU 367; 220/2012 Sb.), ve kterém dospěl k závěru, že právní úprava "solárního odvodu" je ústavně konformní (v podrobnostech lze na citovaný nález Ústavního soudu, dostupný na adrese http://nalus.usoud.cz, odkázat). Pokud tedy stanovil pro jeden z těchto zdrojů "solární odvod", jehož rozpor s ústavním pořádkem Ústavní soud neshledal, nemůže se stěžovatelka dovolávat porušení u garantovaného vlastnického práva, ledaže by byl vůči ní tento odvod uplatňován ústavně nekonformním způsobem.

10. Ústavní soud v citovaném nálezu ve věci

sp. zn.

v této souvislosti zdůraznil, že nelze vyloučit, že v individuálních případech dolehne některé z napadených ustanovení na výrobce jako likvidační ("rdousící efekt") či zasahující samotnou majetkovou podstatu výrobce v rozporu s y - tedy protiústavně. A právě uvedený zásah stěžovatelka v nyní posuzované věci namítala v řízeních před obecnými soudy, jejichž rozhodnutí ústavní stížností napadá.

11. Ústavní soud se možností uplatňování námitek likvidačního dopadu v individuálních případech rozsáhle zabýval ve svém nálezu ze dne 13. 1. 2015,

sp. zn.

, ve kterém jako ústavně souladné označil usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. , podle kterého solární odvod je vlastně daní, jeho správu vykonávají územní finanční orgány a postupují přitom podle , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, přičemž nejpřiléhavějším prostředkem k zohlednění individuálních účinků odvodu vyměřeného podle zákona, leč dopadajícího rdousícím způsobem na jednotlivce, je za stávající právní úpravy institut prominutí daně podle daňového řádu. Ústavní soud k tomu dodal: "Není však primárně úkolem Ústavního soudu, aby se vyslovoval k tomu, zda tomuto nežádoucímu efektu lze v konkrétním případě zamezit posečkáním ( daňového řádu) anebo promíjením ( daňového řádu). Je nicméně nutno trvat na tom, aby orgány finanční správy o podané žádosti o posečkání, případně o prominutí daně řádně rozhodly a aby takováto rozhodnutí byla soudně přezkoumatelná. Je totiž primárně věcí právě finanční správy, aby velmi bedlivě v každém konkrétním případě zvážila, jak zmírnit případné likvidační účinky, a to případně i s ohledem na celkovou ekonomickou situaci daňového subjektu se zohledněním jeho celkové daňové zátěže (nález ze dne 13. 1. 2015,

sp. zn.

).

12. Proto dospěly-li soudy všech stupňů v nyní souzené věci k závěru, že námitku likvidačního dopadu "solárního odvodu" "nelze s úspěchem uplatňovat v civilním řízení soudním, nýbrž v řízení daňovém, neboť jen tak se může stát předmětem přezkumného řízení před správními soudy podle ustanovení a násl. , , ve znění pozdějších předpisů", nelze podle Ústavního soudu tento názor považovat za protiústavní (shodně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 2. 2015). Naopak je třeba uzavřít, že soudy všech stupňů zde postupovaly v intencích příslušných ustanovení , tedy ústavně konformním způsobem, a tento svůj závěr řádně odůvodnily.

13. Pokud jde o stěžovatelkou vznesené námitky, týkající se nevypořádání se se všemi jejími tvrzeními a navrhovanými důkazy - o likvidačním efektu "solárního odvodu" - ze strany obecných soudů, pak Ústavní soud konstatuje, že sice ustáleně judikuje, že opomenutí důkazu či nevypořádání důkazního návrhu, respektive námitky nedostatečné důkazní podloženosti výroku, mohou založit protiústavnost napadeného rozhodnutí, to však neplatí za situace, kdy předložené důkazy nemohou mít vliv na samotný výsledek řízení, neboť předmětná řízení vůbec nemohou tyto důkazy hodnotit. Tak tomu bylo též v případě stěžovatelky, neboť i v případě, že by tyto skutečně svědčily jejím závěrům, v občanském soudním řízení by nemohly nic změnit na výsledku sporu, neboť již z podstaty dotčeného řízení (o žalobě na zaplacení 221.302,- Kč s příslušenstvím) nebylo možno k těmto důkazům přihlížet (jak plyne ze shora řečeného). Z hlediska ústavnosti dotčených rozhodnutí je přitom stěžejní, že se nejednalo o opomenuté, nýbrž nadbytečné důkazy, jelikož se obecné soudy vypořádaly s tím, proč je nepokládaly za nutné provést, a odůvodnění napadených rozhodnutí tak nenese znaky zřejmé libovůle (srov. nález ze dne 13. 1. 2015,

sp. zn.

).

V.

14. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2015

David Uhlíř v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu