Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
89057.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 1296/15
Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. Antonína Kopfšteina, zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem se sídlem Moravany, Slunečná 243, proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 0 EXE 2526/2011 -152 ze dne 10. 6. 2014, usnesení Krajského soudu Hradec Králové č. j. 24 Co 337/2014 -201 ze dne 20. 10. 2014 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 496/2015 -218 ze dne 17. 2. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností ze dne 30. 4. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to z důvodu porušení jeho práva na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
2. Stěžovatel podal návrh na zastavení exekuce prováděné exekutorským úřadem JUDr. Marie Šárové, se sídlem Jihlava, plk. Švece 1528/8 na svůj majetek. K tomu předložil stěžovatel dvě listin y označené jako vzájemná dohoda o částečném narovnání a prominutí dluhu ze dne 2. 10. 2007 a vzájemná dohoda o úplném narovnání dluhu a převzetí hotovosti ze dne 6. 3. 2009 vyhotovené a podepsané jednatelem právního předchůdce jeho věřitele (s tím, že jednatel, který měl uvedené dokumenty podepsat, nedávno zemřel). Napadeným usnesením tento návrh Okresní soud v Ústí nad Orlicí zamítl. Proti usnesení soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání a Krajský soud Hradec Králové napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V návaznosti nato podal stěžovatel dovolání, které napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že postupem obecných soudů bylo porušeno jeho právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, které mu zaručuje Listin Listina základních práv Evropské unie v čl. 47 , Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 6 odst. l a Listin Listina v čl. 36 odst. l. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v tom, že soudy neuznaly jím předložené dokumenty jako pravé, ačkoli doložil znalecký posudek, že podpis jednatele pravý je. Stěžovatel též uvedl, že v neposlední řadě vyvstává úvaha, proč by zhotovoval dvě listin y a vystavoval se tak v případě, že by je chtěl padělat, zbytečnému riziku.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústav y), a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994
sp. zn. III. ÚS 23/93
, N 5/1 SbNU 41), a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv.
5. Stěžovatel brojí zejména proti způsobu, jakým soudy v napadených rozhodnutích hodnotí provedené důkazy. K tomu Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 81 Ústav y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Obecný soud tak sám rozhoduje, které skutečnosti jsou k dokazování relevantní, které z navržených (či i nenavržených) důkazů provede, případně zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit, které skutečnosti má za zjištěné, které dokazovat netřeba, atd. Ústavní soud do organizace dokazování zasahuje jen za mimořádných podmínek (například v případě tzv. opomenutých důkazů), o jejichž naplnění však stěžovatelovy námitky nesvědčí. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí městského soudu obsahuje srozumitelná, uspokojivá a logická odůvodnění, z nichž je patrné, jaké důkazy obecné soudy provedly, jak provedené důkazy posoudily a k jakým skutkovým zjištěním a následně právním závěrům dospěly. Ústavnímu soudu přitom nepřísluší hodnotit zákonnost postupu a závěrů obecných soudů, ale toliko jejich ústavnost, jejíž meze v posuzovaném případě překročeny nebyly. Závěry soudů v napadených rozhodnutích jsou přesvědčivě odůvodněny a nepůsobí ani arbitrárně, ani rozporně se zásadami spravedlnosti.
6. V ústavní stížnosti tedy Ústavní soud neshledal žádné argumenty, které by věc posunuly do ústavněprávní roviny, a proto podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2015
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu